Podivuhodný hospodský a jeden brněnský kulturní fenomén

Podivuhodný hospodský a jeden brněnský kulturní fenomén

K „Mariovi“ nebo k „Anderovi“ chodila nejen brněnská kulturní bohéma, básníci, spisovatelé, malíři, herci, ale i významné osobnosti všech možných dalších odvětví. V šedesátých a sedmdesátých letech to bylo doslova kultovní místo, jehož význam doposud čeká na zhodnocení, pamětnici už rychle odcházejí z tohoto světa.

V Paláci šlechtičen na Kobližné ulici se 24. září konal Vzpomínkový večer na docenta Ludvíka Kunze, zakladatele Etnografického ústavu Moravského zemského muzea. Besedy se zúčastnili pamětníci, z nichž jeden měl „Šlechtičnám“ neobyčejně důvěrný vztah.

„Jednou jsem šel po Brně, potkal jsem kamarádku a ta mi říká: ‚Tady ti je na rohu taková hospůdka a nefunguje, pojď se tam podívat, to by bylo něco pro tebe.‘ Byla tam korpulentní dáma, taková jednoduchá, na ústředním topení si sušila bombardáky a ve dvanáct hodin řekla: ‚Všichni ven, já jdu na oběd!‘ A zavřela hospodu. Tak jsem si říkal, to by bylo pro mě. Šel jsem za jedním známým, který mně vzal k dalšímu a ten mně zavedl za Kunzem (pozn.: ředitel tehdy nového Etnografického muzea sídlícího v Paláci šlechtičen). A on říká: ‚Ježíš pane Ander, my jsme tu ženskou teď přemluvili – ona nám dala výpověď -, aby ještě dva měsíce zůstala.‘ – Já jsem říkal, že dva měsíce vydržím. Šel jsem pak po Brně a potkal jsem Vladimíra Fuxe (pozn.: autor, dramaturg a jeden ze zakladatelů Satirického divadla Večerní Brno). On říká: ‚Co vy, Mario?‘ – ‚Otevírám hospodu.‘ On byl pak můj první host.

Jeden starší přítel mi říkal: ‚Mario, když otevíráte hospodu, tak první zákazníci – jim to ale neříkejte, oni by vás uchlastali – to mají mít zadarmo.‘ Tak jsem pak říkal Vladimírovi: ‚Neplať to, seš první host.‘ To byla nejlepší reklama, co mohla být. Hned tam začali chodit lidi. Kdo v Brně něco znamenal, ten k nám chodil. Z televize, z rádia, z divadel, doktoři, profesoři. Nastoupil jsem v roce 1963 a zůstal jsem tam patnáct let, dva měsíce a čtrnáct dní.

Pak přišly dvě dámy, soudružky z krajského výboru strany, za šéfem, za docentem Kunzem a ředitelem Moravského muzea Jelínkem a že prý moje osoba je záruka nedobré sociální skladby zákazníků. Oni jim řekli: ‚Prosím vás, to není pravda, kdo v Brně něco znamená, ten k nám chodí! Dejte nám písemně.‘ A ony jim prý řekly: ‚Kdyby se v padesátých letech víc zavíralo a míň psalo, tak v roce šedesát osm nemusely být žádné rehabilitace.‘ – Tak si mě šéfové zavolali, řekli mně to a já povídám: ‚Když jsem nastupoval před těmi patnácti lety, tak jsme se domluvili, že když se tu nebudu stavu uživit, tak mě bez řečí pustíte. A když opět po letech bude vadit můj třídní původ, tak půjdu.‘ – Za rohem bylo generální ředitelství Průmyslových staveb Brno. Tam jsem pak tři a půl roku bagroval…“

V tomto místě přeruším vyprávění pana Mario Andera, které jsem zaznamenal v červenci letošního roku v jeho domě v Lulči, a vrátím se ke slovnímu spojení „třídní původ“. To nemusí být dnes každému jasné. Malý Mario (ročník 1936) vyrůstal na Svatém kopečku u Olomouce. Jeho otec byl ředitelem významné obchodní sítě ASO a v paměti malého chlapce zůstala řada jmen rodinných známých, například významných politiků Petra Zenkla, Huberta Ripky či Jana Masaryka. Rok 1948 znamenal dramatický zlom. Komunisté znárodnili ze dne na den firmu ASO, z otce se stal představitel „třídy nepřátelské pracujícímu lidu“. Mladý Mario Ander se se štěstím dostal do učení jako kuchař. Sám říká, že opravdovým štěstím bylo, že jej to od první chvíle bavilo. Ale jeho život tím nepozbyl dramatičnosti: „Vracel jsem se z učení ze Zlína autobusem domů. Když jsem vystupoval na Svatém Kopečku, tak lidi v autobuse stáli a koukali na mně. Nevěděl jsem proč. Přišel jsem domů, náš dům byl zapečen. Odpečetil jsem ho, vešel dovnitř, našel jsem něco k snědku ve spíži, lehl jsem si do postele a čekal, co bude. V šest ráno už se mnou lomcovali estébáci a šel jsem k výslechu. Moji rodiče už byli dva týdny ve vězení a mně nikdo nedal nic vědět.“ – Naštěstí to byly jenom výslechy a ne třeba vyhazov z učení, kde byl nejlepším učněm. Mariovi bylo patnáct, když mu zavřeli rodiče a dvacet pět, když se rodiče vrátili z vězení.

Kavárna jako kulturní fenomén

Vrozená noblesa a cit pro obchod z „nepřítele lidu“ ovšem udělaly hospodského, nebo spíše v případě kavárny v Paláci šlechtičen kavárníka, jenž neměl široko daleko konkurenci. K „Mariovi“ nebo k „Anderovi“ chodila nejen brněnská kulturní bohéma, básníci, spisovatelé, malíři, herci, ale i významné osobnosti všech možných dalších odvětví. V šedesátých a sedmdesátých letech to bylo doslova kultovní místo, jehož význam doposud čeká na zhodnocení, pamětníci už rychle odcházejí z tohoto světa. Nepsaným „šéfem“ této hospody byl – jak vzpomínal v knížce Sešlost u Nečasů (GNOSIS Brno 2002) Ludvík Kunz – básník Oldřich Mikulášek. Příznačné bylo i první setkání mladého vrchního Andera s básníkem hned po otevření kavárny. „Přišel jsem do práce a u jednoho ze stolů seděl postarší prošedivělý muž, oči zavřené, viditelně společensky unaven. Ptám se ho: ‚Pane, co tu děláte?‘ – ‚Čekám tu na vás,‘ odpověděl. Ani neotevřel oči, podal mi ruku a řekl: ‚Jsem král českých básníků Oldřich Mikulášek a budu váš denní host.‘ – Slovo dodržel.“

Etnografický ústav Moravského zemského muzea ve spolupráci s Českým rozhlasem Brno a Slováckým krúžkem uspořádal 24. září v Paláci šlechtičen na Kobližné ulici u příležitosti stého výročí narození (26. 8. 1914) zakladatele Etnografického ústavu Moravského muzea Ludvíka Kunze vzpomínkový večer prokládaný hudbou. Jako pamětníci se ho zúčastnili profesor Ludvík Kunz (ředitel Ústavu fyziky materiálů AV ČR), který zavzpomínal, jak pracně jeho otec získal budovu Paláce šlechtičen pro Moravské muzeum. Musel vystěhovat a najít náhradní prostory pro mnoho nejrůznějších nájemníků, přičemž největší problém byl s autoškolou Svazarmu. Mario Ander přiblížil prostředí věhlasné kavárny a emeritní rozhlasový redaktor Jaromír Nečas připomněl trvalou spolupráci mezi Etnografickým muzeem a brněnským rozhlasem, kdy především kaple Paláce šlechtičen sloužila jako detašované rozhlasové studio a událo se tu mnoho zajímavých besed a koncertů. A nejen folklorních. Vzniklo zde i legendární druhé album Jaroslava Hutky Vandrovali hudci.

Muzeum s poselstvím

Etnografickému muzeu v Paláci šlechtičen vnuknul jeho jasnozřivý zakladatel Ludvík Kunz poselství, jež se neomezovalo na pouhé etnografické výstavy, byť první stálá expozice z roku 1961 Lid v pěti generacích, realizovaná ve spolupráci s významným architektem Bohuslavem Fuchsem, předběhla svou koncepcí dobu. Ale jak připomněl Ludvík Kunz v knížce Sešlost u Nečasů, „Když jsem otevřel etnografickou expozici (…) uvědomil jsem si, že na kroje a pluhy mne tam davy chodit nebudou, při vší úctě k tomu materiálu. Tady musí být něco, co lidi přitáhne…“. A také, že ano: Pořádaly se tu akce, výstavy, fungovala kavárna – vzniklo tu zkrátka vícefunkční kulturní centrum, jež přitahovalo návštěvníky a živou kulturu propojovalo s moravskými tradicemi. V dnešní době, kdy se Brno stává mezinárodně uznávaným akademickým centrem, v němž studuje osmdesát tisíc studentů, rozvíjí se Středoevropský technologický institut (CEITEC) a další vědeckovýzkumné aktivity, je zapotřebí ohnisek, která návštěvníky přitáhnou i k tradicím regionu, do něhož zavítali a obohatí je o specifickou zkušenost. Díky ní se pak dotváří mezinárodní povědomí a renomé místa. Tak to také dělají obdobná centra ve světě a vědí proč. Palác šlechtičen, jako jedna z důležitých kulturních institucí na strategicky výhodném místě, by mohl představovat pro návštěvníky okno do světa moravské tradice i živé kultury.

Doc. Ludvíku Kunzovi a Paláci šlechtičen je podrobněji věnován tento článek v Kulturních novinách.

Nahoře Jaromír nečas a Ludvík Kunz, níže Mario Ander a jeho první host Vladimír Fux po 51 letech. Foto Jiří Plocek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Se serverem Město hudby začíná spolupracovat Jiří Plocek. Hrál na mandolínu s Poutníky i se svojí kapelou Teagrass, naposledy natočil album Písňobraní s Jitkou Šuranskou. Působí jako hudební redaktor a dramaturg v Českém rozhlasu Brno, stojí v čele družstva Kulturních novin. Mluvili jsme o všem možném, ale vlastně jsme pořád kroužili kolem jednoho bodu: jak se biochemik dostal k hudbě a hlavně jak skrze ni objevuje sebe sama.  více

Hudební redaktor a režisér, folklorista, pedagog a publicista Jaromír Nečas, který jen tak mimochodem objevil world music, nedávno oslavil devadesáté druhé narozeniny. Rozhovor neměl potřebu autorizovat, tak jsem ho ani moc neupravoval. Jak řeč plynula, tak ji máte před sebou. Úsměvy a gesta směrem ke knihovně si domyslete sami.  více


Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Lada Bočková, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Nejčtenější

Kritika

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Lada Bočková, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce