Poutníci: Stíny na střechách

Poutníci: Stíny na střechách

Kapely, které na scéně působí několik desetiletí, mají dvě možnosti: Buď žijí ze své podstaty, a tedy z hitů z doby minulé. Anebo se stále snaží přicházet s něčím novým, někdy i přáním konzervativních fanoušků navzdory. „Brněnští“ Poutníci, kteří letos slaví 50 let od svého vzniku, jsou někde na půli cesty. Stále hrají Panenku, kterou si publikum žádá, ale naštěstí neustrnuli a – sice po dlouhé době, ale přece – přicházejí s novým řadovým albem, které by mezi fanoušky české country a bluegrassu nemělo zapadnout.

Poutníci jsou zavedená značka. Vlastně ani nevadí, že z původní sestavy, založené v roce 1970, v kapele dávno nikdo nehraje. Ani to, že ve skupině, kterou jsme ze setrvačnosti zvyklí řadit k Brnu, nepůsobí ani žádný Brňan (z jihomoravské metropole to má domů nejblíž kapelník Jiří Pola ze Slavkova). Poutníky prošla řada vynikajících osobností české akustické hudby – Robert Křesťan s Lubošem Malinou, František Linhárek, Jiří Plocek, Svaťa Kotas, Zdeněk Kalina, Mirek Hulán, Petr Brandejs, Jiří Mach a další. Kontrabasista Pola, který stojí v čele současné sestavy, je Poutníkem od roku 1980. U sólového mikrofonu se střídá s benjamínkem kapely Jakubem Bílým, který řady Poutníků rozšířil v roce 2009, a na předchozí řadové nahrávce Poutníci 2006 tím pádem ještě nezpíval. Poprvé se představil v roce 2010 na koncertním albu Poutníci slaví 40 a poté na nahrávce Country Vánoce (2013). Zatímco tehdy ještě jeho hlas působil jako zaměnitelný a „nerozezpívaný“, na novince docela prokoukl.

Sestava, která se předtím poměrně často měnila, je v posledních deseti letech ustálená. Peter Mečiar ze Slovenska hraje na banjo a dobro, Jan Máca na mandolínu a kytarista Bílý a kontrabasista Pola si mezi sebe dělí sólové pěvecké party. Na rozdíl od zmíněné koncertní a vánoční desky je na studiové novince skutečně poznat, že sestava si za ty roky sedla, že se pánové dobře znají a mohou se jeden o druhého opřít. Charismatického autora typu Roberta Křesťana a nadžánrového virtuosa, jakým je Luboš Malina, už Poutníci stěží najdou, ale to ani není nutné. Dnes jsou Poutníci opět dobře sehranou akustickou kapelou, která má z čeho čerpat a která se zároveň hrdě dívá dopředu. Přitom nástrojová dovednost je více patrná z doprovodné složky nových písní než třeba z úpravy Vivaldiho Podzimu ze Čtvera ročních dob, který je spíše kuriozitou. Určitý návrat svěžesti zaznamenáváme u zpěvu: Zatímco Jiří Pola má své intonační limity, které zachraňuje zajímavou barvou a důvěryhodností zkušeného vypravěče, Jiří Bílý od minulých nahrávek vyzrál a prokoukl. Slyšet je to například v písni Tisíc prudkejch koní, kde má sice v první sloce drobné problémy s artikulací (věta „Tam nad noční hrází kde jiskří se proud“ je lehce „zašumlovaná“), ale v refrénu a především ve sborech se promění v suverénního country tenora. Relativně drsrnější polohu odhalí v písni Jaguár a pro žánr méně typickou melodii zvládne v Jen s tebou.

Zatímco hlavním autorem melodií je nyní Jiří Pola, kterému se v rozumné míře daří balancovat na hraně žánrových klišé, a občas z nich dokonce zcela vystoupit, nového kvalitního textaře Poutníci našli v Davidu Konopáčovi, muži jinak spojeném s „alternativně folkovou“ kapelou Jarabáci. Některé texty psal country kapele přímo na tělo a přitom si dovolil pracovat s očekávatelným slovníkem novým způsobem (Tisíc prudkejch koní, což vlastně vůbec není píseň o koních). Zajímavé jsou i dvě povedené textařské etudu na téma „vina“: jedna o vztahu (Mea culpa) a druhá jako protestsong (Co když). Také text Jiřího Poly Jiný pohled, ve kterém trochu ruší gramatické rýmy a asonance, nevyznívá v interpretaci Jakuba Bílého nakonec vůbec špatně. A příjemným country osvěžením, dobře se hodícím do repertoáru kapely, je text Ivo Cicvárka Loď se jménem naděje. Celé album pak otevírá titulní starší píseň s textem již zesnulého Josefa Prudila, kterou v 90. letech zpíval Pola a nyní se jí ujal Jakub Bílý. Fanoušci tak mají srovnání – tutéž skladbu s hlubokým a vyšším sólovým zpěvem.

Poutníci mohou dál těžit ze své slavné minulosti, ze zisku Port v 80. letech a z mezinárodních úspěchů na přelomu 80. a 90. let. Mohou na speciálních koncertech znovu zvát do svých řad své bývalé členy. Ostatně jeden z nich, Svaťa Kotas, byl zvukovým i hudebním režisérem nového alba – a zvuk nahrávky je velmi dobrý. Především je ale dobře, že se kapela snaží, samozřejmě v rámci svého žánru, hledat nové cesty, oslovovat nové autory, přinášet nová témata. Osobnosti typu Roberta Křesťana nebo Luboše Maliny dnes sice „na skladě“ nejsou, ale Poutníci se s abrahámovinami vyrovnali se ctí. Za nové album se rozhodně nemusí stydět. Nezbývá tedy než jim přát, aby opět mohli intenzivně koncertovat a aby se nové album co nejlépe prodávalo. I když na něm fanoušci nenajdou Panenku ani jiný z největších starších hitů.

Poutníci – Stíny na střechách. Jiří Pola – Karas 2020. 14 skladeb. Stopáž: 39:42

Poutníci/ Foto FB kapely

Komentáře

Reagovat
  • Jaroslav Vavrys

    26. září 2020, 10:38
    Velmi povedené album...Stíny na střechách.

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více