Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimedia.
Elektronická hudba
Elektronická hudba, beaty a clubbing jedno jsou – to je ale jen malá část pravdy. Elektronická hudba tu byla dávno před clubbingem a v Brně se jí dařilo mimořádně dobře už v 60. letech díky osvíceným pedagogům na JAMU. Dávno předtím než se na rockových pódiích objevily syntezátory a sekvencery, dávno před tím, než měla počítač kdejaká kapela, dávno před prvními tanečními parties v nablýskaných halách i temných suterénech. Dnes je elektronika jedním z nejpronikavějších žánrů hudby, neobejdou se bez ní dance party ani současné opery. Elektronické beaty se zmocnily základů reggae i swingu, remixy jsou na denním pořádku, brněnští umělci dokázali prodat nástroje vlastní výroby do celého světa, jiní zase ozvučit starý pletací stroj. Skladatel Feruccio Busoni naznačil možnosti elektronické hudby už v roce 1907, ale ani při své fantazii a genialitě by se nejspíš nenadál, kam celá ta taškařice s obřími elektronickými varhanami jednou dojde.
Ve všem hledej elektroniku
Elektronická hudba protékala od svých začátků brněnským hudebním životem v několika proudech, které se v různých momentech prolínaly, dočasně spojovaly a zase rozcházely. Svým způsobem je tomu tak dodnes, ale zároveň se objevuje pořád víc tvůrců, pro které je elektronika stejným vyjadřovacím prostředkem jako kytara a používají ji podle okamžité potřeby.
Brněnský skladatel, producent a sound designér Tomáš Vtípil sice dovede hrát na housle a bývá slyšet i na ulici s akustickou kapelou Urband, ale jeho elektronické projekty jsou rozsáhlejší i slyšitelnější. Sám o sobě tvrdí, že „Tomáš výrobce je Vtípil hluku“, a jeho výrobní prostředky najdeme v sólových projektech atakujících z elektronické strany undergroundové kořeny, ale také v „opravdovém“ undergroundu první generace, tedy v kapele DG 307. Vtípilovy prostorové kompozice pro elektroniku a sbor se objevily i na festivalu Expozice nové hudby a v jeho tvorbě se svým způsobem objevuje po částech všechno, co k elektronické hudbě dneška patří – snad jenom s výjimkou vysloveně tanečních věcí.
Luboš Mikula a Boleslav Březovský z hudební skupiny Bullerbyne. Foto archiv kapely
Nejdřív kompozice, potom beaty
Elektronika se v Brně začala koncepčně objevovat ve skladbách Miloslava Ištvana a Aloise Piňose. Jejich intelektuálně podložené a kompozičně promyšlené projekty měly samozřejmě daleko k tomu, co si pod elektronickou hudbou většina lidí představí. Jejich tehdejší práce ale byla součástí „prvotního výzkumu“, na který pak mohli později navázat jejich žáci a také na něm mohly stavět zábavnější hudební žánry. Piňosovi a Ištvanovi v práci jistě pomohla i skutečnost, že v brněnském rozhlasu vzniklo v polovině 60. let Studio elektroakustické hudby. Tím byly položeny základy pro elektroniku ve velkém hudebním umění – rock a alternativa si na první elektronické výboje musely ještě nějaký čas počkat.
Je ovšem těžké nevidět souvislost mezi elektroakustickými kompozicemi navázanými na abstraktní filmy, které tvořil Piňos s výtvarníkem Daliborem Chatrným, a pozdějšími komponovanými pořady skupiny Progres 2, které rovněž využívaly projekce. V případě Progres 2 jde ale ještě pořád o málo elektroniky a příliš mnoho živého hraní – i když od Progresu zběhl k elektronické hudbě skladatel Karel Horký, známější pod jménem Daniel Forró.
Elektronika za železnou oponou
První elektronické projekty se objevují až mezi alternativními kapelami 80. let a mezi prvními byly Něco, co hýbe ušima, a Frontální porucha. Je ovšem taky třeba připomenout, že v 80. letech nebyla použitelná elektronika běžně dostupná, musela se draze kupovat v cizině za železnou oponou a navíc často ještě pašovat přes hranice.
Dokumentovat to může skupina Ser un Peyjalero, která si koncem 80. let přivezla ze západu syntezátor Roland D-50. Dnešní oldschoolová hračka byla tehdy horkou a drahou novinkou, Peyjalero ale byli jednou z kapel, která rychle pochopila, že i alternativní muzika potřebuje dobré nástroje, když má dobře znít. Syntezátor tvořil i v početném bandu s dechovou sekcí výrazný zvukový prvek a když vedoucí kapely Jiří Mare Nigrum ale v Brně o rok předběhla kapela Bullerbyne, která vznikla v roce 1994 na troskách projektu Neue Sprache. Ten hrával hudbu na pomezí noise a brutální elektroniky, ze které se vyvinul ve své době nadmíru úspěšný taneční Bullerbyne. Brno a celou republiku tehdy také začala válcovat vlna tanečních parties, kterým kralovaly beaty i extáze všeho druhu a především DJs.
S gramofonem ze sklepů až k diskohalám
Z gramofonů začínají mizet směsi písniček a objevují se acid house, dub, breakbeaty, techno a spousta dalších, pro nezasvěceného jen těžko rozeznatelných stylů. Mezi jejich fanoušky ale panovala i jistá nevraživost a všichni dohromady nenáviděli komerční house music, která se začala objevovat i ve vysílání soukromých rozhlasových stanic.
V Brně se tehdy začalo chodit do Mescalita, kde hrával z desek jeden z majitelů podniku pod jménem DJ Boris – památný je jeho set z kazatelny Červeného kostela před koncertem kapely Ecstasy of Saint Theresa. Ve velkém se rozjely diskotéky v tenkrát novém a atraktivním Bobycentru. Z vinylů se začíná progresivně hrát v klubu Fan Favorit, v původně undergroundově-punkové Šedé litině v Králově Poli, v nástupnickém TetraHydroClubu i v rockovém klubu Mersey. Objevují se taky první kočovné sound systémy – mezi nimi byla nejznámější Vosa, která dnes funguje i jako malý pivovar.
Ve velkém naopak začaly kolem roku 2000 fungovat taneční party Supersonic Garage a Orion Hall, na které chodily tisíce lidí. V Brně také vznikl server rave.cz věnovaný elektronické a taneční hudbě. Brněnští DJs se dobře umisťovali v prestižní Dance Awards.
Open-air elektronický koncert na Špilberku. Foto: Táňa Hytychová
Syntezátory jako retro bez nostalgie
Brno nevynechala ani retro vlna elektronické hudby. Ta vynesla na vrchol elektro-popovou kapelu Midi Lidi, která začala hrát v roce 2006 a o tři roky později získala Českého lva za hudbu k filmu Protektor. Zamyšlenější a éterickou tvář současné elektroniky reprezentuje kapela Fiordmoss, kterou založili studenti Fakulty výtvarných umění. Technologickým úkazem jsou výrobci DIY modulárních syntezátorů Bastl Instruments – jejich nástroje mají doma i Martin Gore z Depeche Mode a Trent Reznor z Nine Inch Nails.
Vašulka Kitchen Brno: Multimediální kuchyně z New Yorku
K elektronické, elektroakustické a jinak spřízněné hudbě vždy patřily multimediální projekty. Jedním ze zakladatelů elektronického audiovizuálního umění a videoartu je Woody Vašulka. Narodil se v roce 1937 v Brně a k jeho práci se od roku 2016 hlásí spolek Vašulka Kitchen Brno.
Vašulka sám založil původní Kitchen už v roce 1971 v newyorském Mercer Arts Center společně se svojí manželkou Steinou. Název se nabídl sám od sebe: jednalo se skutečně o kuchyňské prostory, jež byly jako jediné k dispozici. Současný Vašulka Kitchen Brno má v Domě umění poněkud důstojnější místo, které zároveň naznačuje, že Vašulkovy progresivní myšlenky už mají v kontextu současného umění významnější postavení než před půlstoletím. Spolek Vašulka Kitchen Brno založili Tomáš Ruller, Jennifer Helia De Felice a Viktor Pantůček. Všichni tři se zabývají současným uměním teoreticky i prakticky, ať už v rolích pedagogů, performerů, hudebníků, vědců či dramaturgů. Spolek se orientuje jednak na dílo manželů Vašulkových, ale stejně intenzivně také poskytuje všemožnou podporu umělcům, kteří využívají nové technologie.
Multimediální umění a elektronická hudba se v Brně začaly pěstovat už v 60. letech, takže Vašulka Kitchen navazuje na samozřejmou tradici. Zároveň se kolem ní shromažďují lidé, kteří už dřív aktivně pracovali na tom, aby tradice zůstaly živé a dál se rozvíjely.
Kurátorka Barbora Šedivá je také spoluzakladatelkou 4AM/Fóra pro architekturu a média. Multimédia v něm byla vždy doma a dokonce se v něm konaly kurzy elektronické hudby pro děti. Ke spolku Vašulka Kitchen Brno patří také Ondřej Merta z Bastl Instruments. Jedním z designérů spolkového prostoru je architekt Ivan Palacký, jinak vynikající hráč na ozvučený pletací stroj a iniciátor i účastník mnoha hudebních projektů. Do současných galerií už dávno nepatří jen obrazy, grafiky a sochy, ale také elektronika, zvuky a další „neuchopitelná“ média. Vašulka Kitchen Brno funguje jako archiv i katalyzátor umění pro budoucnost, ale také jako praktický důkaz mnohotvárného propojení umělců současnosti.
Ultra Hipsta Alternátor
31. květen 2020, 12:03