Třetí díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Lehká múza a věnuje se historii brněnské operety i současnému muzikálu.
Opereta a muzikál
Opereta je zlobivé děcko, které přestalo poslouchat rodiče a uteklo z operního domu. Její vznik je asi mnohem pochopitelnější z perspektivy Francie, kde v polovině 19. století začala tvořit zábavný a často hodně jedovatý protipól k megalomanským produkcím tzv. velké opery. V Brně, stejně jako kdekoliv jinde na světě, se stala opereta předmětem masové obliby publika, útočištěm společenské satiry i té nejobyčejnější zábavy. Díky osvícenému vedení Oldřicha Nového dostala v meziválečné době vybroušenou divadelní fazónu. K té mohl později dodat bytelný teoretický grunt teatrolog Ivo Osolsobě a přejít od zakonzervované operety k živému muzikálu. Dnes má Brno nejen specializované muzikálové divadlo, ale také obor Muzikálového herectví na JAMU. V Baladě pro banditu se vydal z Brna do divadelního i filmového světa muzikálový loupežník Nikola Šuhaj, zatímco brněnská Líza Doolittleová si vydělává na živobytí jako My Fair Lady ze Zelňáku. Kruh se uzavřel: právě tam stojí i divadlo Reduta, kde bývala opereta doma.
Opereta Balada pro banditu se dočkala i filmového zpracování. Foto: archiv DHNP
Zasnoubení hudby, divadla a lidové zábavy
Když studentské Divadlo na Orlí uvedlo v roce 2017 operetu Jacquese Offenbacha Zasnoubení při lucernách, byl to vlastně návrat ke kořenům. Právě tato Offenbachova komedie je totiž pravděpodobně vůbec první operetou, která se v Brně hrála. Stalo se tak v roce 1859, tedy pouhé dva roky po pařížské premiéře. Opereta se tím vydala na svoji cestu k široké oblibě a Brno udělalo první krok k tomu, aby se stalo dnešním muzikálovým centrem celé republiky.
První opereta v Brně se hrála pochopitelně německy a trvalo ještě čtvrt století, než se na brněnské scéně objevil také česky hraný operetní titul. A uplynulo ještě dalších třicet let, než se na scéně brněnského Národního divadla objevila první opereta českého autora – byla to Polská krev skladatele Oskara Nedbala.
Opereta sice byla pro operní divadla vítaným zdrojem příjmů, ale zároveň také nevítaným hostem – v tom se shodli dokonce i Leoš Janáček a jeho urputný nepřítel Zdeněk Nejedlý. Opereta přestala brněnské opeře „překážet“ teprve po vzniku samostatného Československa v roce 1918. V sezóně 1918–19 byl totiž v Brně ustanoven samostatný zpěvoherní soubor.
Do nové éry s Oldřichem Novým
Se vznikem nového subjektu přišly samozřejmě také starosti, koho do něj angažovat. Opereta má svá specifika a klade na zpívající herce či hrající zpěváky osobité nároky. Obzvlášť patrné to muselo být v době po první světové válce, kdy bylo operní herectví zcela samostatnou kapitolou a operní režie jako taková ještě velmi mladou disciplínou. Mezi novými tvářemi souboru se ale tehdy objevil herec Oldřich Nový, který se mohl společně s celým zpěvoherním oddělením usídlit v Redutě.
Jako spoluautor se Nový podepsal také pod mimořádně úspěšnou divadelní revue nazvanou Z Brna do Brna. Jejími protagonisty byli bratři Valentin a Václav Šindlerovi, kteří jako stréček Křópal a Jozéfek Melhoba prováděli publikum Brnem jako exotickým městem plným překvapení a nástrah – to všechno v široce rozvážné hanáčtině. Až bude někdo hledat zárodek sebeironických pohledů na Brno, jaké přináší skupina KKRD Boys nebo sociolog Stanislav Biler, měl by začít někde tady. Spojitost s uhlazeným a šarmantním Novým je překvapivým bonusem.
Odchod Nového z Brna v roce 1935 jako by předznamenal dobu rozpadu republiky a příchodu okupace. Opereta z programů nezmizela, dokud mohla divadla hrát. Svoji serióznější sestru operu a vzdálené bratrance v podobě symfonických koncertů kopírovala v tom, že začala klást větší důraz na české tituly a na lásku k vlasti obecně. Těžké časy, které operetě s válkou začaly, ale neskončily dodnes.
Buržoazní stvůra, Katka a bandita
Operetě se odjakživa předhazuje, že se jedná o pokleslý žánr – jen důvody se mění. Po druhé světové válce a ještě víc po nástupu komunistické diktatury se z ní stal jeden ze symbolů buržoazní zábavy. To ovšem neznamená, že by ji socialistická estetika odmítla, naopak ji začala využívat jako nástroj propagandy.
V Sovětském svazu vznikaly operety na aktuální náměty a řada z nich se dostala i na brněnskou scénu. Hrdiny českých operet se stávali Zbojník Ondráš či Mikuláš Dačický z Heslova v dílech Miloše Machka a Miloše Slavíka. Už se ale také blížila doba, kdy měl iniciativu převzít muzikál.
Zásluhu na tom měl Ivo Osolsobě (1928–2012), který se stal v roce 1959 dramaturgem brněnské zpěvohry. Dnes se zdá neuvěřitelné, že uvedl výpravný broadwayský titul Kiss me Kate na tak malém jevišti, jaké má Reduta. Osolsobě operetu a muzikál nejen propagoval jako žánry rovnocenné opeře, ale věnoval jim také dodnes ceněnou studii Divadlo, které mluví, zpívá a tančí. Díky Osolsoběmu a režisérovi Stanislavu Fišerovi se v roce 1970 podařilo v Brně uvést i Bernsteinův muzikál West Side Story.
V 70. letech ale začala na společných muzikálech pracovat také domácí autorská dvojice Miloš Štědroň a Milan Uhde. Jejich společná Balada pro banditu měla premiéru v roce 1975 v Divadle na provázku, díky filmové verzi se stala všeobecně známou a písničky z ní v podstatě zlidověly. Nová inscenace Balady, kterou na Provázku v roce 2005 vytvořil režisér Vladimír Morávek, se během třinácti let dočkala více než dvou set repríz. Kultovní status si v roce 1992 vydobyl muzikál Hvězdy na vrbě scénáristy a režiséra Karla Davida.
Opereta je mrtva, ať žije muzikál!
Když se v roce 1989 otevřely západní hranice, muzikál pomalu ale jistě převálcoval operetu se vším všudy. V roce 2004 otevřelo Městské divadlo Brno speciální muzikálovou scénu. V tom stejném roce byl brněnský zpěvoherní soubor organizačně převeden právě pod správu Městského divadla Brno, kde tiše zanikl – časová shoda obou událostí je více než výmluvná. Dnes se snaží držet zpěvohru při životě Nové operetní studio.
Za směřováním Městského divadla Brno ke světovým titulům i tvorbě domácích osvědčených autorů stojí ředitel divadla a režisér Stanislav Moša. Na muzikálové scéně se odehrály klasiky jako Hair, Cats, Les Misérables či Mary Poppins, ale také současná tvorba Štědroně a Uhdeho, Zdenka Merty, Petra Ulrycha a dalších. Unikátní je možnost přímé spolupráce s Ateliérem muzikálového herectví na JAMU – profesionální divadlo a adepti oboru to k sobě mají deset minut pěší chůze a publikum je všude okolo.
Muzikál Mary Poppins slaví úspěch na prknech Městského divadla Brno. Foto: MDB
Oldřich Nový: Elegantní fantom brněnské operety
„Zavřete oči, odcházím.“ Svoji nejslavnější repliku pronesl režisér, herec a zpěvák Oldřich Nový ve filmu Kristián, který natočil v roce 1939. Příběh obyčejného úředníka, jenž si jednou za měsíc hraje na muže z velkého světa, udělal z Nového českou filmovou superstar první velikosti. Zásluhu na tom určitě neměl tuctový námět filmu – tím pravým důvodem byla okouzlující elegance, s jakou Nový roli ztvárnil. A stejně se zhostil i role tvůrce brněnské operety.
Do Brna přišel Nový jako talentovaný herec v roce 1919, bylo mu teprve dvacet let. Jeho talent využívala činohra i opereta a od začátku se profiloval jako typ elegantního milovníka s větší či menší vadou charakteru. To zcela jistě platí pro úlohu hraběte Bola v operetě Polská krev skladatele Oskara Nedbala. Typově dokonalá byla v tomto směru role svůdného gangstera Macheatha v Žebrácké opeře Kurta Weilla a Bertolta Brechta – představení navíc režíroval E. F. Burian.
Oldřich Nový
Brzy se ukázalo, že Novému nestačí v hudebních komediích jen hrát, ale má stále silnější touhu je i tvořit. Stal se asistentem režiséra a brzy nato i šéfrežisérem brněnského zpěvoherního souboru. Dá se říci, že za Nového ředitelské éry v letech 1925–1935 vznikly základy všeho, čím se brněnská opereta či muzikál chlubí dodnes. V základu je to snaha vnášet do lidové zábavy profesionalitu a vyšší estetická měřítka.
Nový úspěšně změnil pohled na tento žánr a zanechal v brněnské operetě, a tím nepřímo i v muzikálu, nesmazatelnou stopu. Zároveň se zde naučil všechno, co později zúročil v Novém divadle v Praze i v kariéře filmové hvězdy. Za druhé světové války Nový odmítl opustit svoji židovskou manželku, a byl vězněn v koncentračním táboře. Po nástupu komunistické diktatury už jen paběrkoval menší filmové a televizní role. Zemřel 15. března 1983 v osmdesáti třech letech.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..