Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Underground, alternativa, punk

21. květen 2020, 3:00

Průvodce Brno – město hudby UNESCO: Underground, alternativa, punk

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průserem.

Underground, alternativa, punk

Nebýt zvráceného prostředí vytvořeného politickou situací 70. a 80. let, řada věcí by v brněnském hudebním podzemí vypadala jinak. Především je pravděpodobné, že by se spousta lidí vůbec nepotkala. Samotná chuť a odvaha vyjadřovat se svobodně byla natolik silnou motivací, že klidně svedla do jedné kapely hospodského a zpěváka v jedné osobě s virtuózním kontrabasistou a školeným hudebním skladatelem. Brno si na slávu své podzemní hudby počkalo – její rozkvět přišel až v 80. letech. V té chvíli ale jako   by vybuchl dlouho skrývaný potenciál, který obdivoval i jeden z protagonistů české alternativní sféry – Mikoláš Chadima. Vždy se samozřejmě nabízí otázka, k čemu vlastně nabízely alternativu kapely hrající často špatně a na mizerné nástroje. Hudebně to byl protiklad k nablýskaným vesmírným vizím a uhlazeným koncepcím profesionálních skupin. Lidsky to byla alternativa k věčnému kalkulu s cenzurou, represemi a neustálou opatrností. V tom zůstává význam hudební alternativy i undergroundu dodnes.

Na procházce podzemím

Rocková hudba v Brně dlouho neměla svůj podzemní proud ani odnož, která by si nevšímala masového vkusu publika. Zatímco pražští The Plastic People of the Universe, DG 307 nebo Extempore už měli za sebou kriminály i zákazy, brněnský rock si žil celkem klidně a ubíral se bezpečnějšími cestami. Začátkem 80 let se ale situace změnila. Zatímco Praha byla zákazy úplně zadušená a zakonzervovaná, Brno jako by využilo nedostatku pozornosti ze strany úřadů a stalo se hudebním centrem kapel, které se rozhodly tvořit svobodně a bez kompromisů.

Máš strach? Tak drž hubu!

Citát z písně kapely Odvážní bobříci platil v 80. letech doslova. Kdo hubu nedržel, ten přes ni mohl snadno dostat, jak se přesvědčili v roce 1983 účastníci rockového festivalu v nedalekých Žabčicích. Úřady festival zakázaly několik hodin před začátkem a zklamaní rockeři se vydali do Brna – největší část jich zakotvila v tehdy oblíbené hospodě Na Střeláku nedaleko Anthroposu v Pisárkách. Policejní zásah byl rychlý a ostrý, řada lidí zmlácených obušky, někteří pokousaní policejními psy, byli i zatčení a později zcela nesmyslně odsouzení do vězení. Nedá se tedy říci, že by v Brně vládla nějaká idyla, ale alternativní scéna se naštěstí nenechala zastrašit. V této době už se v Brně konaly takzvané valné hromady, na nichž se potkávaly kapely, které si svoji svobodu nechtěly nechat vzít. Bývali mezi nimi i Odvážní bobříci, jež vedl Ivo Horák a na baskytaru v nich hrával dnešní politolog Pavel Barša. Hudebně ještě výraznější byli personálně spříznění Pro pocit jistoty, kde měl hlavní slovo skladatel Martin Dohnal. A z obrovského množství kapel brněnské „nové vlny“ nelze zapomenout na Ještě jsme se nedohodli, kde hrál mimo jiné pozdější textař Ivy Bittové Karel David a také se v nich objevil Pavel Fajt.

strelak_foto_archiv_Jany_SoukupoveBaštou brněnské alternativy byla hospoda „Střelák. Foto: archiv Jany Soukupové

Jako kobylky a jako koně

Verš z jednoho textu skupiny Dunaj by se dal klidně vztáhnout i na brněnskou alternativní scénu, která se rozmnožila co do počtu a také rozběhla směrem vpřed. Byla to právě kapela Dunaj, jejíž proud se stal jedním z nejvlivnějších přínosů celé české alternativy a navíc v jeho první sestavě společně účinkovali Iva Bittová a Pavel Fajt. Oba se později osamostatnili jako netradiční duo houslí a bicích, Iva Bittová ještě později jako sólistka dobyla svět. Dnes žije a tvoří v USA, kde spolupracovala se skladatelskou skupinou Bang On a Can a dalšími špičkami současné hudby – její stylový záběr je de facto nekonečný a dosáhl i k roli donny Elvíry v opeře Don Giovanni či k úloze Mefista ve faustovské kantátě Alfreda Schnittkeho. 

dunaj_bittova_foto_archiv_kapelyKapela Dunaj se zpěvačkou a houslistkou Ivou Bittovou. Foto: archiv kapely Dunaj

Proud Dunaje měl také výrazná boční ramena. Jeho sestavou prošel i skladatel Zdeněk Plachý (1961– 2018) – organizátor happeningů i megakoncertů v přírodě a duše hudebního dění na Skleněné louce. Bez Plachého činnosti by brněnská hudební scéna byla nemyslitelná.

Další „dunajskou odnoží“ byla kapela E kytaristy Josefa Ostřanského a baskytaristy Vladimíra Václavka, kde byl klíčovou osobností zpěvák Vladimír Kokolia – dnes filosofující grafik a malíř a také profesor na pražské Akademii výtvarných umění. Po Fajtově odchodu hrál na bicí v Dunaji Pavel Koudelka, dříve člen vynikající „kubistické“ kapely Z kopce, kterou založil pozdější fyzický básník Petr Váša. Zdánlivý konec Dunaje znamenala smrt charismatického zpěváka Jiřího Kolšovského (1955–1998), kapela se ale nedávno dala znovu dohromady a vznikl o ní dokumentární film Dunaj vědomí.

Bavme se vespolek 

Řada brněnských kapel hrávala na akcích Českomoravského podpůrného spolku, založeného Janem Šebestou. Bizarní volné sdružení mělo i perskou sekci, jejímž jediným členem byl Ruzbeh Oweyssi. Ten stál u vzniku mnoha projektů včetně Rádia Hády – v letech 1992–95 útočiště nezávislé hudby v éteru. Na spolkových večírcích se objevovaly i hardcorové kapely S.R.K. a Insania, která patří ke špičkám české tvrdé hudby dodnes. K legendám patří i punková Zeměžluč.

„Alternativní kultura je vůči establishmentu v neustálém střehu,“ jak kdysi pravil Martin Dohnal. Důvod k existenci jí poskytuje každé společenské zřízení. Důležitost textového sdělení ztělesňovali dnes již zesnulí básníci Pavel Homér Ambrož a Jaroslav Erik Frič – oba úzce spjatí s hudební alternativou. Ambrož prostřednictvím kapely Idiot Crusoe, Frič skrze skupinu Čvachtavý lachtan. Jejím členem byl i Tomáš Vtípil – skladatel, sound designér i performer a dnes také člen obnovených DG 307. Tradici i uvolnění současného undergroundu reprezentuje kapela Děti kapitána Morgana a každoroční festival Krákor.

Všichni jsou Lenčiny děti

Kdyby bylo potřeba jmenovat pouze jedinou osobnost, bez které by brněnská alternativa nebyla možná, padlo by jméno Lenky Zogatové. Nejenže dostala už v 80. letech do Brna Nico a Swans, ale starala se o nezávislé umělecké dění až do své smrti v roce 2014. S ní jako by definitivně odešel svět, v němž i založení rockové kapely znamenalo čin občanské odvahy. V souvislosti s občanskou odvahou musíme zmínit také jméno disidenta Petra Cibulky – šíření nahrávek nezávislé hudby ho stálo několik let strávených v komunistických kriminálech. 

Jaroslav Erik Frič: Umění a život jedné bytosti

„Já mu udělám znak pěstí mezi voči!“ zasípal kdysi Jaroslav Erik Frič svým charakteristickým hlasem, když se rozčiloval nad tím, že mu nějaký redaktor vrátil text. Fričův příspěvek byl totiž příliš dlouhý – přesáhl stanovený počet znaků. Autor ovšem nedodržel rozsah textu pravděpodobně proto, že měřil slova i skutky nikoliv podle počtu, ale podle významu. Frič nebyl hudebník, ale jeho činnost je s hudebním podzemím Brna nerozlučně spjatá.

Co všechno Frič dělal, se dá doložit mnoha slovy. Pokud se o něm ale mluví jako o básníkovi, nakladateli nebo organizátorovi, pořád chybí cosi esenciálního. Ať už se pustil do čehokoliv, pokaždé se v tom ukrývala duchovní podstata. Ta byla přítomná ve sbírkách jeho poezie, byla součástí jeho olomouckého nakladatelství Votobia i pozdějšího brněnského Vetus Via. Patřila k festivalu poezie Potulný dělník, k literárněhudebním Potulným akademiím i k labelu Ears & Wind Records, se kterým úzce spolupracoval a které funguje dodnes. Pro Friče, kterému se obvykle říkalo Erik, nebyla ona duchovní podstata otázkou kalkulu – vším, co dělal, také poctivě a nekompromisně žil. Byl rovněž ztělesněním skutečnosti, že i svobodná společnost potřebuje svou alternativu a underground.

jaroslav_erik_fric

Na Fričových akcích pochopitelně nikdy nechyběla hudba a jeho sbírka Jsi orkneyské víno vyšla poprvé ve zhudebněné podobě se skupinou Čvachtavý lachtan. V té vedle již zmíněného Vtípila působil harmonikář a písničkář Radim Babák, ale také Martin E. Kyšperský, jedna z nejvýraznějších osobností dnešního českého rocku. S Fričem často spolupracoval i Josef Klíč, svérázný hudebník a violoncellista brněnské opery. Frič se vyjadřoval, jak doba dovolila – od bytových koncertů přes vlastní vydavatelství až po blog a facebookové posty. Zemřel po vleklých zdravotních potížích 24. května 2019.

Autor úvodní koláže/ yvans

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Nejčtenější

Kritika

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více