Robert Křesťan & Druhá tráva – Díl první

3. únor 2021, 1:00

Robert Křesťan & Druhá tráva – Díl první

Koronavirová krize roku 2020 (a 2021) měla a stále má takový dopad na podobu hudebního trhu, že si badatelé s odstupem budou možná klást otázku, zda v této době vyšly vůbec nějaké nahrávky, které neovlivnila. Robert Křesťan s Druhou trávou chtěl pracovat na dvojalbu, na kterém měl vedle sebe postavit coververze písní svých oblíbenců a novou autorskou tvorbu. Součástí ambiciózního projektu se stal britský producent Eddie Stevens, avšak přerušená možnost cestování mezi Českem a Londýnem zastavila i práce na 2CD. Kapela se rozhodla nečekat na uvolnění a vydala Díl první samostatně. Nejde o přesnou podobu původně zamýšleného prvního disku. „Vydat jen převzaté skladby bez jakékoli patrné vazby mezi nimi a původní tvorbou nám připadlo nedostatečné a producentský styl Eddieho Stevense je natolik jednotlivý a jistým způsobem jednotící, že jsme se rozhodli na prvním nosiči vydat mix obou a s druhým dílem počkat,“ vysvětluje Křesťan. Před sebou tedy máme Díl první, což ovšem není žádná polovičatá nahrávka nebo nedokončené dílo. Druhé trávě se navzdory vyšší moci podařilo nahrát jednu z nejsilnějších českých desek roku 2020.

Když Druhá tráva před necelými třiceti lety vznikla, od počátku bylo jasné, že nepůjde pouze o pokračování původních Poutníků pod jiným názvem (ostatně Poutníci hrají dál a loni si připomněli už padesát let činnosti). Skupina v čele s Robertem Křesťanem a Lubošem Malinou směřovala od bluegrassu k fúzi toho, čemu se říkalo nová akustická hudba, s rockem, moderní country, písničkářským folkem a třeba akustickým jazzem. Styl se postupně měnil s přicházejícími muzikanty a ostatně dnes má kapela ve svém středu dva výborné jazzmany, basistu Tomáše Lišku a bubeníka Martina Nováka. Při hráčské virtuozitě a autorské invenci ovšem Druhá tráva nikdy neopomíjela texty a i v této disciplíně Robert Křesťan zraje – jako autor původních příběhů i jako překladatel, což dokázal například albem Dylanovky v roce 2007. Zatím poslední autorská kolekce Marcipán z Toleda (2011) byla jedním z vrcholů jeho tvorby, avšak smysl má vracet se i ke starším kolekcím jako Pohlednice (1997), nebo dokonce k debutu Druhé trávy z roku 1991.

Díl první je i není pokračováním tohoto téměř třicetiletého vývoje. V řádcích textů v bookletu poznáváme Roberta Křesťana jako špičkového textaře a hádáme, co má společného svatý Jan v písni Když vposlouchám se do ticha s tímtéž světcem ve starší skladbě Mississippi. Kocháme se obrazy „zlatých oliv v písčinách“ a použitím nečekaných sloves jako „kratičká touha nám prozněla svaly“. Především pak jasně poznáváme Křesťanovo umění vygradovat písňový příběh – jehož dynamika se může skládat z pravidelných i volnějších veršů – zpěvným refrénem. Poznáváme sbory, které k Druhé trávě patří stejně jako krásný zvuk strunných (a díky Luboši Malinovi občas i dechových) nástrojů. Ale… právě zvuk je to, co na novém albu překvapí.

Eddie Stevens spolupracoval s kapelami a interprety z úplně jiného konce žánrového spektra, než z jakého se před těmi třiceti lety vynořila Druhá tráva. Podílel se na nahrávkách skupin Freak Power a Moloko, produkoval alba elektropopové písničkářce Róisin Murphy, u nás je pak známá především jeho spolupráce s Janou Kirschner na jejích vrcholných albech Moruša: Biela a Moruša: Čierna. Tedy člověka, který kapely z popového prostředí posouval do alternativnějších, často elektronikou prosáklých vod. Co se tím pádem mohlo stát, když do písní Druhé trávy implantoval prvky elektroniky, výrazný zvuk varhan a netušené rytmické vzorce? Posunul ji tím více k popu? V 90. letech bychom to tak možná vnímali, ale dnes naštěstí i k folku a k písničkářskému řemeslu patří samply a decentní elektronika. A ani spojení banja a dobra se syntezátory neznamená, že by se kapela nějak zpronevěřila kořenům, z nichž vychází, a sdělení, které chce zprostředkovat.

Ostatně lze si klást otázku, jestli je pro zvuk Druhé trávy větším obohacením právě Stevensova elektronika, nebo například balafon, na který v písni Něco dobrého hraje Martin Novák. Ano, v některých momentech se posluchač skutečně musí vyrovnat s nečekanou zvukovou estetikou – viz syntezátorový doprovod vNa křídlech koní. Klávesy a elektronika však nikde nepřebijí sdělení, vždy spíše dokreslují, napovídají, podtrhují… a tam, kde je to třeba, ustupují do pozadí. S hlasem Roberta Křesťana si tyto „neakustické“ zvuky až překvapivě dobře rozumí. V závěrečné hymnické písni Kam složíš hlavu pak přebírají pomyslné vedení opět nástroje jako banjo, dobro, akustická kytara, kontrabas a mandolína a vše posiluje sbor členů hostujícího Spirituál kvintetu. Důstojná tečka a oslava třiceti let Druhé trávy zároveň.

Díl první je album, které zraje. Album, na kterém při každém dalším poslechu najdete něco nového. Z písní, které se napoprvé jevily jako méně nápadné, se postupně stávají hity. A to tak výrazné, že je s dalším posloucháním nedokážete vytěsnit z hlavy. Album, na kterém Robert Křesťan přezpíval své oblíbené písně od Stinga, Toma Pettyho nebo Johnnyho Cashe a proložil je několika svými autorskými skladbami, by obstálo i bez producentských zásahů Eddieho Stevens. Vnímám však jeho angažmá jako moudré rozhodnutí a krok správným směrem. A těším se na Díl druhý, ať už bude moci vzniknout kdykoli.

Robert Křesťan & Druhá tráva – Díl první, vydavatel: David Němeček – ADN 2020. 10 skladeb, celková stopáž: 52:46

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Nejčtenější

Kritika

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce