Roman Dragoun: Samota k vlastním šedesátinám

Roman Dragoun: Samota k vlastním šedesátinám

Jedním z důvodů vzniku Dragounovy skupiny Futurum v roce 1983 prý byla touha dělat „kratší písničky“ v době, kdy se Progres zaměřoval na rozmáchlá pásma. Že se pak jedním z největších hitů Futura stala píseň Zdroj o délce až 10 minut, je jiná kapitola. Kratším písním je zakladatel Futura Roman Dragoun věrný i na své sólové dráze – od comebackového alba Stín mý krve z roku 1995 až po současnost.

To platí i na nové desce Samota, která se skládá z jednotlivých písní o délce 2–5 minut, ale současně tvoří sevřený celek. Ze všech řadových alb Romana Dragouna lze především o Samotě hovořit jako o albu konceptuálním. „Samota je dobrá, pokud si ji člověk může zvolit, ale když si ji zvolit nechce, je špatná,“ vystihl zpěvák a klávesista základní téma v nedávno zveřejněném rozhovoru➚. Ne že by jednotlivé písně přímo navazovaly jedna na druhou, ale od prvních veršů Milana Prince v titulní písni („Řídím si svou samotu / ale těžce se mi běží“) až po předposlední skladbu Dál po cestě sám se opakují dvě základní témata – samota a stárnutí. Však si také Dragoun album nadělil k letošním šedesátým narozeninám a v emblematické písni Šedesát konstatuje: „Šedesát zavání lehce stářím.“

Roman Dragoun je však po šedesátce aktivní jako málokterý z jeho vrstevníků. Vystupuje sólově a s pěti kapelami (Progres, Futurum, His Angels, T4, Supergroup) hostuje s kdekým, píše písně, jezdí na kole. A i když jej rocková veřejnost (odborná i laická) oceňuje především jako jednoho z našich nejlepších hráčů na klávesy, sám dává čím dál víc přednost zpěvu a textům písní. „Vyhledávám prostředí, kde je dobře rozumět textu, protože ten je pro mne podstatný. Nedokážu si představit, že bych ve svých šedesáti zpíval něco nesrozumitelného,“ říká a na novém albu skutečně obsah převažuje nad formou.

Dragoun si texty nepíše, ale jeho dlouholetou spolupráci s píseckým básníkem Milanem Princem lze vnímat jako dokonalou autorsko-interpretační symbiózu. Princ píše svá slova kamarádovi přímo do úst a málokterý rockový zpěvák dokáže přednést verše tak srozumitelně a důvěryhodně jako Dragoun. Pro zralé album, které je jakýmsi manifestem stárnoucího osamělého muže, zvolil střídmé aranže, které částečně vycházejí z bilančního alba Piano (2012). Vedle čistě klavírního doprovodu však tentokrát zazní i decentní elektrické klávesy (například v instrumentální skladbě Smíření) a v několika písních hostují hráči na dechové nástroje (Michal Žáček) a vibrafon (Radek Krampl). Mimochodem snad posté listuji bookletem a stále marně hledám jejich jména. Že by skutečně došlo k tak velkému opomenutí?

Ale zpět k obsahu alba. Za pozornost stojí varující skladba Prosím s tématem radikálního islámu a do kontrastu postavených sterilních televizních show. Mimochodem píseň s prvky modlitby („Tak Tě Pane snažně prosím“) vyznívá v Dragounově pojetí výrazně silněji než pochybné odkazy na téma islám, které zpěvák umisťuje na svůj facebookový profil➚. Zajímavá je také už zmíněná píseň Dál po cestě sám, mimochodem opět s prvky modlitby, která vznikla mírným přepracováním balady Písek—Paříž z autorského alba Milana Prince. Je zajímavé, že právě ústřední verš o dvou městech byl v nové verzi nahrazen jiným. Duchovní náplň má i jediný text Soni Smetanové (kdysi dvorní textařky Futura) Smím tě znát a o působivé finále se postarala pečlivě vybraná báseň Achilles z pozůstalosti zpěvákova otce, akademického malíře a básníka Františka Romana Dragouna.

Album Samota není úplným dokumentem o současné kondici a vkusu Romana Dragouna. Je to pouze jeden kamínek do mozaiky činorodého autora a interpreta, jeden z mnoha pohledů na jeho tvorbu a hudební život. I kdyby však Dragoun nic kromě sólových recitálů s klavírem nedělal, stálo by to při kvalitách jeho zpěvu za pozornost. Albu Samota však navíc prospívají epizodní role hostů, díky nimž se písně nespojují do jedné předlouhé klavírní balady. Spojuje-li totiž skladby jednotící textové téma, je dobré, když hudební složku něco přirozeně rozčlení.

Přes vítané vstupy saxofonu a vibrafonu však zůstává Samota především albem textových výpovědí, skoro by se dalo říct albem písničkářským (bereme-li tandem Dragoun—Princ jako jednoho autora). Po energií nabité koncertní desce Andělé ve studiu Sono je to zajímavé zpestření ve zpěvákově diskografii. Album, které navazuje na předchozí sólové nahrávky silnými výpověďmi a které více než předchozí kolekce potlačuje rockovou složku. Nezbývá než se těšit, ve které ze svých dalších podob se nám příště Roman Dragoun představí. Možná to bude opět bigbít, ale na hluboké texty si rád vsadím už teď.

Roman Dragoun – Samota. Vydal Pavel Kopřiva – FT Records 2016. 10 skladeb, celkový čas 37:04

Komentáře

Reagovat
  • Milan Tesař

    17. květen 2016, 17:23
    Jak jsem se po zveřejnění recenze dozvěděl od vydavatele alba, údaje o hostech se nedapatřením nedostaly do bookletu prvních vylisovaných kusů alba. Pokud si tedy Samotu Romana Dragouna koupíte teď, už by mělo být vše v pořádku.



Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

Nejčtenější

Kritika

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce