Roman Dragoun: Samota k vlastním šedesátinám

Roman Dragoun: Samota k vlastním šedesátinám

Jedním z důvodů vzniku Dragounovy skupiny Futurum v roce 1983 prý byla touha dělat „kratší písničky“ v době, kdy se Progres zaměřoval na rozmáchlá pásma. Že se pak jedním z největších hitů Futura stala píseň Zdroj o délce až 10 minut, je jiná kapitola. Kratším písním je zakladatel Futura Roman Dragoun věrný i na své sólové dráze – od comebackového alba Stín mý krve z roku 1995 až po současnost.

To platí i na nové desce Samota, která se skládá z jednotlivých písní o délce 2–5 minut, ale současně tvoří sevřený celek. Ze všech řadových alb Romana Dragouna lze především o Samotě hovořit jako o albu konceptuálním. „Samota je dobrá, pokud si ji člověk může zvolit, ale když si ji zvolit nechce, je špatná,“ vystihl zpěvák a klávesista základní téma v nedávno zveřejněném rozhovoru➚. Ne že by jednotlivé písně přímo navazovaly jedna na druhou, ale od prvních veršů Milana Prince v titulní písni („Řídím si svou samotu / ale těžce se mi běží“) až po předposlední skladbu Dál po cestě sám se opakují dvě základní témata – samota a stárnutí. Však si také Dragoun album nadělil k letošním šedesátým narozeninám a v emblematické písni Šedesát konstatuje: „Šedesát zavání lehce stářím.“

Roman Dragoun je však po šedesátce aktivní jako málokterý z jeho vrstevníků. Vystupuje sólově a s pěti kapelami (Progres, Futurum, His Angels, T4, Supergroup) hostuje s kdekým, píše písně, jezdí na kole. A i když jej rocková veřejnost (odborná i laická) oceňuje především jako jednoho z našich nejlepších hráčů na klávesy, sám dává čím dál víc přednost zpěvu a textům písní. „Vyhledávám prostředí, kde je dobře rozumět textu, protože ten je pro mne podstatný. Nedokážu si představit, že bych ve svých šedesáti zpíval něco nesrozumitelného,“ říká a na novém albu skutečně obsah převažuje nad formou.

Dragoun si texty nepíše, ale jeho dlouholetou spolupráci s píseckým básníkem Milanem Princem lze vnímat jako dokonalou autorsko-interpretační symbiózu. Princ píše svá slova kamarádovi přímo do úst a málokterý rockový zpěvák dokáže přednést verše tak srozumitelně a důvěryhodně jako Dragoun. Pro zralé album, které je jakýmsi manifestem stárnoucího osamělého muže, zvolil střídmé aranže, které částečně vycházejí z bilančního alba Piano (2012). Vedle čistě klavírního doprovodu však tentokrát zazní i decentní elektrické klávesy (například v instrumentální skladbě Smíření) a v několika písních hostují hráči na dechové nástroje (Michal Žáček) a vibrafon (Radek Krampl). Mimochodem snad posté listuji bookletem a stále marně hledám jejich jména. Že by skutečně došlo k tak velkému opomenutí?

Ale zpět k obsahu alba. Za pozornost stojí varující skladba Prosím s tématem radikálního islámu a do kontrastu postavených sterilních televizních show. Mimochodem píseň s prvky modlitby („Tak Tě Pane snažně prosím“) vyznívá v Dragounově pojetí výrazně silněji než pochybné odkazy na téma islám, které zpěvák umisťuje na svůj facebookový profil➚. Zajímavá je také už zmíněná píseň Dál po cestě sám, mimochodem opět s prvky modlitby, která vznikla mírným přepracováním balady Písek—Paříž z autorského alba Milana Prince. Je zajímavé, že právě ústřední verš o dvou městech byl v nové verzi nahrazen jiným. Duchovní náplň má i jediný text Soni Smetanové (kdysi dvorní textařky Futura) Smím tě znát a o působivé finále se postarala pečlivě vybraná báseň Achilles z pozůstalosti zpěvákova otce, akademického malíře a básníka Františka Romana Dragouna.

Album Samota není úplným dokumentem o současné kondici a vkusu Romana Dragouna. Je to pouze jeden kamínek do mozaiky činorodého autora a interpreta, jeden z mnoha pohledů na jeho tvorbu a hudební život. I kdyby však Dragoun nic kromě sólových recitálů s klavírem nedělal, stálo by to při kvalitách jeho zpěvu za pozornost. Albu Samota však navíc prospívají epizodní role hostů, díky nimž se písně nespojují do jedné předlouhé klavírní balady. Spojuje-li totiž skladby jednotící textové téma, je dobré, když hudební složku něco přirozeně rozčlení.

Přes vítané vstupy saxofonu a vibrafonu však zůstává Samota především albem textových výpovědí, skoro by se dalo říct albem písničkářským (bereme-li tandem Dragoun—Princ jako jednoho autora). Po energií nabité koncertní desce Andělé ve studiu Sono je to zajímavé zpestření ve zpěvákově diskografii. Album, které navazuje na předchozí sólové nahrávky silnými výpověďmi a které více než předchozí kolekce potlačuje rockovou složku. Nezbývá než se těšit, ve které ze svých dalších podob se nám příště Roman Dragoun představí. Možná to bude opět bigbít, ale na hluboké texty si rád vsadím už teď.

Roman Dragoun – Samota. Vydal Pavel Kopřiva – FT Records 2016. 10 skladeb, celkový čas 37:04

Komentáře

Reagovat
  • Milan Tesař

    17. květen 2016, 17:23
    Jak jsem se po zveřejnění recenze dozvěděl od vydavatele alba, údaje o hostech se nedapatřením nedostaly do bookletu prvních vylisovaných kusů alba. Pokud si tedy Samotu Romana Dragouna koupíte teď, už by mělo být vše v pořádku.



Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více