Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.
Celý program byl metaforickým obrazem lidského života od zrození až po stáří. Choreografie nebyly přehnaně popisné, i přesto byly jednotlivé části dobře čitelné. Na program se podílelo několik známých choreografických osobností jako Stanislav Marišler, Lenka Fučíková, vedoucí taneční složky Ondráše Jan Kysučan nebo Rudolf Danajovič. Režijně dílo zastřešila Alžběta Burianová.
Jednoduchá variabilní scéna byla dobře promyšlena a stala se několikrát rekvizitou i součástí tance. Ač bylo podobné téma zpracováno již mnohokrát, objevilo se zde dokonce několik okamžiků, které nebyly zatíženy klasickými stereotypy, které se ve folkloru často objevují. Byla zajímavým způsobem využita lidová symbolika barev i použitých oděvních součástek. Program byl stavěn na míru celému souboru. Na jevišti se tedy objevila profesionální i amatérská část souboru, obě ve skvělé formě.
Zcela zásadní roli v tomto pořadu představovala hudba. Autorský počin experimentálního jazzmana s duší lidového hudce Jiřího Slavíka, ve kterém dokázal využít melodičnost folkloru, bohaté barevné spektrum klasických postupů i harmonické možnosti jazzu. Nepředstavujte si jednotlivé hudební vstupy, ale kompaktní dílo, které v průběhu večera gradovalo, v některých částech byl lidový materiál hmatatelný více, v jiných sotva znatelný. Použity byly písně např. z Horňácka nebo Horehronie. Jiří Slavík si navíc vše sám oddirigoval a v některých případech i odprimoval. Výborná interpretace i zpěv muziky jsou standardem, který ráda připomenu znovu. Nesmím v žádném případě zapomenout zmínit ženský sbor, který hudební i choreografické nápady autorů dokonale zvládl.
Myslím, že si koncert užili i diváci, kteří nejsou fanoušky stylizovaných folklorních programů. Míra stylizace byla natolik velká, že veškeré dění na pódiu divák vnímal jako čistě umělecký počin, který nenudil a občas nutil k zamyšlení i dojal. Takto si já osobně představuji práci profesionálního folklorního tělesa. Přeji Ondráši ještě mnoho podobných koncertů a tímto mu gratuluji k úctyhodnému jubileu, které takto adekvátně oslavil.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..