O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.
Jedním z největších lákadel festivalu je Soutěž o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku. Tento program prodělal v loňském roce zásadní změnu. Byl totiž přesunutý z amfiteátru Zahrada do amfiteátru Zámek. Tato obměna byla patrně nevyhnutelná a potřebná, protože kapacita druhého zmíněného amfiteátru je podstatně větší, navrch vloni i letos byla naplněna. Soutěž tím však ztratila jakýsi intimní, přívětivý charakter. Atmosféra přerostla do masového stadiónového skandování, navíc v kulisách rozpálených betonových tribun. Nic to však nemění na kvalitě tanečníků, kteří se této soutěžní přehlídky účastní. Ta letošní se nesla ve znamení vzpomínky na duchovního otce strážnických verbířů Karla Pavlištíka, který nás na konci loňského roku opustil. Jako tanečník a etnograf se významně podílel nejen na současné podobě soutěžního klání, ale i na zapsání tance na seznam UNESCO. V tomto roce prošla soutěž také drobnou obměnou. Poprvé se jí mohli oficiálně účastnit také verbíři z Brněnska. V jejich řadách byl o soutěž vždy velký zájem, neexistovala však kategorie čistě pro tento region. Letos ho zastupoval Martin Kšica na základě diváckého hlasování. Vítězem letošní soutěže se stal Martin Vašulka z Kyjova.
Pořadem, který měl bezpochyby největší návštěvnost, se stal společný koncert dvou profesionálních těles VUS Ondráš a SĽUKu. Jednalo se vlastně o náhradu za loňský rok, kdy byl stejný program kvůli vytrvalému dešti zrušen. Tentokrát se obě tělesa potkala na jevišti amfiteátru Zámek a zaplnila jej do posledního místa. Obrovský zájem diváků byl obdivuhodný, občas se však v davu našlo několik neurvalců, kteří se na koncert snažili dostat velmi nevybíravým způsobem. Ti, kteří se do hlediště dostali, však byli součástí skvělého hudebního a tanečního zážitku podpořeného kumulací obrovského nadšení a energie na jednom místě.
Skladba programů má svá pravidla, proto se diváci již tradičně mohli zúčastnit večerního pořadu zahraničních souborů, koncertu vítězů dětské pěvecké soutěže Zpěváček, případně dětských muzik.
Z večerních programů bych ráda vyzdvihla páteční s názvem Bez bab. Byly v něm představeny mužské taneční projevy od Plzně až po Rumunsko. Zářily v něm taneční hvězdy VUS Ondráš z devadesátých let, které stále neztratily ladnost a švih, Bratia Briakovci, kteří za skvělého a pravdivého doprovodu CM Lubomíra Graffeho předvedli podpolianské prekáračky, snad nejtemperamentnější tanec slovenských sousedů. Zmínit je třeba také valašské odzemkáře, mužskou část souboru Mladina z Plzně nebo drsné goraly z FS Oravan Senior. Ti všichni se postarali o výborný zážitek, který si užili “baby aj chlapi”.
Goralské lidové umění bylo možné obdivovat i v následujícím pořadu Ze života stromů, který byl čarovným průnikem světa přírody a lidí. Jak jednotlivé stromy ovlivňovaly lidovou kulturu, jaké jim byly přiřčeny léčivé a magické vlastnosti a jak se všechno promítlo do písní daného regionu. To vše se snažil divákům tento pořad prozradit. Večerní hodina a temné stíny stromů v amfiteátru Zahrada všemu propůjčily jedinečnou atmosféru.
Nepříliš navštěvované, ale pro mě zcela výjimečné jsou pořady v areálu Muzea vesnice jihovýchodní Moravy. Mezi stodolami a staveními většiny subregionů Slovácka se konalo několik programů: Přes ty vinohrady je tam pěkná cesta, Písně pro nevěstu a Jaké si to uděláte, takové to budete mět. Myslím, že samotné názvy prozrazují vše.
Zvláštní význam pro mne mají programy, které krom estetické funkce současného pódiového folklorismu sledují také funkci edukační. V rukách mistrů se to může povést natolik přirozeně, že si toho vychovávání a poučení divák ani nevšimne. Pořadem, který to vše splňoval a navíc se konal v neobvyklých prostorách staré synagogy, byly Karpatské návraty. Vhled do tradičních hudebních forem a těles z oblasti Bílých Karpat byl syrový, živý a přirozený v nejlepším smyslu slova. Je velmi potěšující, že pořad proběhl v příjemné divácké atmosféře, zároveň ho ocenili také odborníci a předali jeho autorovi Peteru Obuchovi cenu Laureáta letošního ročníku Strážnice.
Člověk není živ jen hudbou a tancem, proto bych ráda vyzdvihla i letos Jarmark chutí a vůní a Zbojnickou lúku. Tato dvě relativně nová stanoviště se rychle stala oblíbenou zastávkou festivalových návštěvníků. Jarmark chutí a vůni nabízí tradiční regionální pochutiny a podle mne by se mohl rozšířit i na větší plochu určenou pro stánkaře. Zbojnická lúka je nedávno obnovené místo v srdci zámeckého parku, kde ve stínu mohutných stromů probíhají taneční workshopy, divadla nebo happeningy pro děti i dospělé.
Kdo doposud nezažil atmosféru tohoto folklorního svátku, měl by se konečně odhodlat a do Strážnice dojet. I když může některé odrazovat jeho velikost a masovost, stále jde o neopakovatelný zážitek nejen pro milovníky folkloru.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..