Slávek Janoušek: Tohle je vzkaz

Slávek Janoušek: Tohle je vzkaz

„Tolik, co údajně dnes je nám, to dřív bylo starým lidem,“ zpívá Slávek Janoušek v písni Alzheimer a Parkinson.  Písničkář, který loni v září oslavil 65. narozeniny, našel ve stárnutí mimořádně silné téma pro svou novou desku. Tohle je vzkaz je album nejen o přibývajících létech, ale i o tom, jak si „na stará kolena“ čím dál víc vážíme své rodiny a svých kořenů. Třebaže najdeme velmi silné momenty na všech Janouškových albech, Tohle je vzkaz lze vnímat jako třetí díl trilogie jeho nejsilnějších nahrávek – Kdo to zavinil (1988), Tancuj a zpívej (1997) a Tohle je vzkaz (2018).

Janoušek svůj talent – pomiňme teď alba pro děti z poslední doby – dělil mezi písně humorné a vážné. Na festivalech mu tleskávaly davy při líčení peripetií se Škodou 1000 MB nebo při reminiscenci na brannou výchovu (Pochodové cvičení). Trvalejší hodnotu však mají jeho vážnější skladby, případně ty, v nichž silné téma jen lehce koření humorem (jako zmíněný Alzheimer a Parkinson nebo v minulosti Rozhovor s nádražákem). Debutové album z roku 1988 přineslo písně, v nichž se autorovi povedlo pojednat problémy konce normalizační doby takovým způsobem, že nakonec ty texty mají nadčasovou platnost. I když je to dnes z Brna do Vídně blíž než do Prahy, i když už nenastupujeme na vojenskou službu a svět kolem nás je jiný, při poslechu písní Kdo to zavinil? Mumie, Jakubovi, Rozhovor s nádražákem, Ve vlaku cestou tam nebo Divný suchý rok stále mrazí. Když o deset let později Janoušek nahrával další silnou kolekci Tancuj a zpívej, byla společenská situace jiná. Tentokrát mu ale pomohlo šťastné spojení hned se dvěma kapelami – s tehdy velmi mladým Cimbal Classikem a s Každý den jinak Vlasty Redla. Zvukovou pestrost tohoto alba už Janoušek nikdy později nezopakoval. A písně jako Svatý Martin, Nerozlepený dopis, Na cestě domů, titulní Tancuj a zpívej nebo Hosté na Zemi od Jiřího Bulise patří stále k tomu nejlepšímu, co kdy nahrál.

V dalších dvaceti letech Slávek Janoušek připravil další dvě řadová alba – Letadlo a Nestíhám. I na nich najdeme velmi silné momenty, ale oběma chybí sevřenost a celková síla dvou výše zmíněných kolekcí. Ona síla se však nyní vrací především v textech alba Tohle ja vzkaz. Janoušek v bookletu píše o inspiraci básní čínského mistra z 8. století, kterou si matně vybavoval ze školy. Na webu pak líčí, jak rozpracované album dokončil i díky snu. To vše je zajímavý, pro poslech však nikoli nutný kontext. Důležitější jsou texty samotné – od toho prvního, v němž Janoušek ještě promlouvá slovy čínského Li Pa, přes následující popisný Narodit se po válce, vyznání Tvůj vlas nebo opravdu silnou reflexi otcovství (Každý potřebuje otce) a rodičovství (Tvoje ruce) až po zmíněného Alzheimera s Parkinsonem.

Na začátku 90. let se řešilo, zda budou mít písničkáři po pádu režimu o čem zpívat. V dnešní době opět roste potřeba promlouvat ke společenským tématům (viz alba Jaroslava Hutky nebo o více než generaci mladšího Jakuba Čermáka), ale silné téma se dá najít i v obyčejném životním běhu člověka. Slávek Janoušek vzpomíná na dobu, kdy mu bylo pět nebo čtyřicet. I v rámci jedné písně skáče z dekády do dekády, vybavuje vtipné historky, nostalgicky vzpomíná… A když filosofuje, dělá to nenásilně a důvěryhodně. Hledá díry v zataženém nebi, prosí o lásku a odpuštění a cítí se jako „čím dál menší brankář v čím dál větší brance“. Jeho metafory, které jen sem tam prosvětlují jinak spíše konkrétní texty, jsou vtipné, originální a přitom nenásilné. Stejně přirozené je i propojení jeho vlastního „obyčejného“ života s tragédiemi, které mnozí ani nevnímáme. Když přemítá, kolik lidí už žilo na této planetě, jen tak mimochodem prohodí, že „některé, jen se narodili, zabili a někteří se ani nenarodili“.

Výběr témat i práce s jazykem dělá z alba Tohle je vzkaz jednu z nejsilnějších českých folkových desek poslední doby, chápeme-li folk jako hudbu s poselstvím, vzkazem (protože tohle je skutečně vzkaz). Škoda jen, že se silné téma nepovedlo zabalit do zajímavějšího hudebního obalu. Folkrockový kabátek, který Slávek Janoušek se svou doprovodnou kapelou albu dal, totiž bohužel neodpovídá zvuku, který dnes od tak zásadního alba čekáme. Ve studiu se sice sešli dobří až špičkoví muzikanti (Josef Klíč a Luboš Novotný jsou mistři svých nástrojů, rytmika Jakub Šimáně a Pavel Bříza je po řemeslné stránce excelentní). Jenže kombinace Janouškových důvěrně známých harmonických postupů, spojení s jeho charakteristickým hlasem, melodie, které si člověk už při prvním poslechu domýšlí – vše je naprosto předvídatelné. Ne, není to špatně. Jen zatímco po textové stránce by šlo skutečně o adepta na desku roku, zvukově Tohle je vzkaz odpovídá spíše konci 90. let, kdy u nás folkoví písničkáři a dříve čistě akustické kapely objevovali kouzlo bicích nástrojů a rockové rytmiky.

Slávek Janoušek – Tohle je vzkaz; Agentura JAN 2018m, 13 písní + coda; stopáž: 51:09

Foto FB umělce 

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více