Jak se změnil život jednoho malého místa během padesáti let. Hudební film Slovácká suita konfrontuje současný a minulý pohled na osobitý region.
Hudební dokument věnovaný Slovácku natočila Česká televize Brno na hudebním podkladu Slovácké suity Vítězslava Nováka. Není to poprvé, stejnojmenný film natočil v brněnské televizi režisér Kuba Jureček už v roce 1966. Slovácká suita režiséra Jiřího Šindara měla televizní premiéru 8. května 2016, Jurečkův film cituje, parafrázuje a komentuje. Také k němu ale přidává vlastní pohled na současný život.
Kromě horňáckých pamětníků dostávají slovo i současní hudebníci, pro které je folklor pořád stejnou samozřejmostí, běžným hudebním jazykem nebo aspoň důležitým zdrojem inspirace. Objeví se legenda Dušan Holý i mladý dívčí sborek Oskoruša. Mezi nimi Iva Bittová, Musica Folklorica, Horňácká muzika Petra Mičky i brněnská kapela Lesní zvěř. Film zachovává pětidílnou strukturu Novákovy suity: V kostele, Mezi dětmi, Zamilovaní, U muziky, V noci.
„Bylo víc chudoby, ale bylo to veselejší. Dneska je to takové učesané,“ říká komentář pamětníka v Šindarově filmu. Citáty z Jurečkova snímku tomu ale nenapovídají. Jureček natočil filmovou koláž v duchu Novákovy skladby – silně stylizovanou, impresionistickou a romantizující. V současnosti jí ještě dodává další rozměr černobílý obraz. Kdysi bezpříznaková samozřejmost dnes varuje: „Pozor, umění!“
Slovácká suita Jiřího Šindara v iVysílání České televize➚
Nahrávku Slovácké suity pro dnešní film pořídil Hodonínský symfonický orchestr. Jistě by se dala použít hotová nahrávka jiného orchestru, ale Šindarův film se dívá do zobrazovaného místa důsledně civilně, bez patosu. Jurečkův film uzačíná záběrem na ofrakovaného dirigenta Františka Jílka v čele Státní filharmonie Brno. Šindar proti tom začíná záběrem do krajiny a neumělým zpěvem staré kostelní písně.
Jurečkovy černobílé obrazy místy plynule přejdou do dnešního barevného zrcadla. Jurečkův materiál ale nachází nejvěrnější obraz na pódiu současných Horňáckých slavností➚. Dnešní svatba se sice koná v kostele, ale svatebčané nosí místo krojů současný společenský oděv a novomanžele vyprovází na cestě od oltáře potlesk.
Na motivy lidové písně se improvizuje při workshopu Ivy Bittové nebo si ji vypůjčí nu-jazzová Lesní zvěř. Časy se mění zvolna, ale silná tradice si v nich pořád nachází svoje místo. Především ona spojuje Jurečkovy padesát let staré a Šindarovy dnešní záběry.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..