Třetí adventní pondělí 12. prosince vystřídal hudební klub Stará pekárna rock za folklor, když hostil kapelu Musica Folklorica, která zde pokřtila své další album s názvem Rok na Slovácku. Booklet představuje litografie Františka Pavlici, které jsou přiřazeny každému měsíci v roce a tvoří kalendář. Ten pak tematicky doplňují jednotlivé sady písní.
Velká část repertoáru uskupení Musica Folklorica pochází z Horňácka a také upravovatel většiny písní cimbalista Petr Pavlinec je z Velké nad Veličkou. Kapela ale občas hudebně cestuje i za humna. Na tomto CD to nebylo za hranice republiky, ale jen do dalších koutů Slovácka.
První půle koncertu byla věnována starším písním. Repertoár tvořila čísla vánoční i nevánoční, což oceňuji. Vyložené vánoční koncert by v prostorách klubu totiž příliš nevyzněl. Zároveň ale občasné zařazení koled navodilo příjemnou sváteční a slavnostní atmosféru.
Druhá část začala křtem zmíněného CD. S horňáckou slivovicí se mu stali kmotry malíř a grafik František Pavlica, který je autorem obrázků v bookletu a majitel vydavatelství Indies Milan Páleš.
Obrovským překvapením pro diváky, ale i samotné účinkující bylo oznámení páně vydavatele, že s novým rokem odchází do důchodu. Představil nový tým, který musel na vydavatelské žezlo slíbit, že neporuší několik zásad odcházejícího šéfa: nikdy nevydají Alexandrovce, Babiše anebo Evu a Vaška. Všichni s tím svorně souhlasili. Po dojemné písni S pánem Bohem idem od vás v podání samotného vydavatele pokračoval koncert písněmi z nového právě pokřtěného alba.
Cimbálovou muziku pod zkušeným primášským vedením Miroslava Kolacia doplnilo několik zpěváků. Většina z nich s nimi spolupracuje dlouhodobě. Slyšeli jsme sametový hlas Martina Prachaře, jehož barva není na Horňácku příliš obvyklá. K místním baladám a táhlým písničkám se ale hodí skvěle a patří rozhodně mezi mé oblíbence. Vzhledem k tomu, že je i sám muzikant, dokáže zpívat opravdu těžké písničky, ostatně jako většina obyvatel tohoto zpěvného regionu.
Dalším zážitkem byl zpěv Jožky Kútného s jeho nezaměnitelným horňáckým vibratem.
Hlas Sáry Slovákové je čistý a školený. Její balady jsou procítěné a posluchače vtáhnou přímo do děje. I tak musím říct, že ve folkloru mám raději přirozenější ženské hlasy. Písně v podání Slovákové už jsou prožitkem spíše uměleckým než lidovým.
Jako vždy doplnil kapelu Musica Folklorica i ženský sbor Oskoruša. Část kolektivu se trochu obměnila, ale tyto ženy nezklamou a jejich zpěv vždy zahřeje u srdce. Navíc úpravy písniček jsou tvořeny přímo jim na míru a skvěle jim sednou.
Zapomenout nesmím nejmladší šestiletou vystupující Aničku Pavlincovou, která sklidila se dvěma písničkami zaručeně největší potlesk. Těším se, až vyroste a svoje v mládí nabyté zkušenosti zúročí.
Výkony muzikantů jsou stabilně výborné a často náročné úpravy Miroslava Kolacii nebo Petra Pavlince jsou jim šité pod ruce. Mám velkou radost, že Horňácko nezklamalo a v každoročním adventním shonu naladilo přítomné vánočně. Je skvělé vidět, že se na jednom pódiu potkávají generace zpěváků a v tomto případě zpěvaček. Nejen Sára Slováková a Anička Pavlincová, ale i Anička Sládková, nová členka sboru Oskoruša, si společně zazpívaly se svými rodiči. To je obrovská síla Horňáckého folkloru, který žije, a tradice tak přirozeně pokračuje dál. Co víc si přát. Vyprodaná Stará pekárna se celou dobu svorně usmívala a já s ní.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..