Filharmonie Brno včera zahájila letošní ročník festivalu Špilberk koncertem se svým šéfdirigentem Aleksandarem Markovićem a klavíristou Janem Simonem. Program tvořila díla oblíbená, zařaditelná do populární klasiky, ale hlavně dobře provedená. První akce festivalu se sice odehrála už o den dříve, jednalo se ale o startovací „kinokoncert“ – tedy záznam koncertu klavíristů Lang Langa a Herbieho Hancocka, který se na velkém nádvoří hradu promítal. Jedná se o novinku a videozáznamů přinese festival ještě několik.
Filharmonie Brno svými koncerty na nádvoří Špilberku už tradičně a zároveň poněkud nenápadně zahajuje sezónu, dramaturgie bývá vzhledem k prostředí i času spíš odlehčená, letní. S tím se letos úplně nestřetlo počasí, přes den pršelo, bylo chladno a k dvouhodinovému posezení pod širým nebem celkem nic nelákalo. Odpoledne se ale postupně vyčasilo a večer už bylo docela příjemně, i když hudebníkům asi přece jen maličko tuhly prsty. Návštěva zahajovacího koncertu i přesto nebyla vyložený průšvih, i když lepší by být mohla. Prázdná sedadla hleděla vyčítavě především na příznivce „tradiční dramaturgie“, kteří si jindy stěžují na zařazování současnější hudby do programu. Tradičně sestavený pořad – předehra, instrumentální koncert a symfonie, všechno z dob romantismu – je z domu stejně nevytáhl.
Je to jejich škoda, protože celkový dojem z koncertu byl velmi dobrý, atmosféra příjemně soustředěná a přijetí srdečné. Akustické podmínky nádvoří nejsou úplně ideální a záleží na tom, kde se člověk posadí, ale orchestr zní v otevřeném prostoru mnohem křehčeji než v uzavřeném sálu, zvuk je nutno přece jen trošku lovit, ale nakonec to možná přispívá k oné soustředěnosti. Stejně jako menší chuť na kelímkové pivo, které bych na filharmonických koncertech festivalu úplně vyrušil – myslím, že víno se k nim hodí víc. Jestli se takový návrh v našem věčně popíjejícím prostředí setká s pochopením, to opravdu netuším a příliš v to nedoufám.
Zahajovacími proslovy festival uvítala ředitelka filharmonie Marie Kučerová, náměstkyně primátora Jana Bohuňovská, předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský a bývalý ředitel i člen orchestru Bohuslav Zoubek. Výčet jmen je málem delší než jejich sympaticky stručné projevy. Koncert samotný zahájila předehra k opeře Čarostřelec Carla Marii von Webera, otce německého a svým způsobem i českého romantismu. Programní předehra reflektuje děj strašidelné opery i její smírný konec, je to vlastně jakási symfonická báseň o díle samotném a pěkný orchestrální kus s výraznými tématy a pestrou instrumentací. Pěkně – i přes drobná zaváhání – zněly horny, velkou příležitost dostává především sólový klarinet: Emil Drápela ji využil dokonale. Vzhledem ke zmíněným akustickým podmínkám finále možná nebylo tak ohromující, jak posluchač očekává, ale orchestr zněl až s klasicistní průzračností, která překvapivě dobře slušela následujícímu Klavírnímu koncertu č. 2 Camilla Saint-Saënse.
Ten provedl s Filharmonií Brno Jan Simon a poradil si s náročnou partiturou s ohromnou lehkostí. Klavír se zároveň perfektně zapojoval do celkového zvuku orchestru, místy jsem měl dojem až okouzlujícího splynutí (tady podotýkám, že o pět metrů vedle už mohlo být slyšet něco úplně jiného). Koncert začíná netradičně pomalou větou Andante sostenuto a přes Allegro střední věty stupňuje tempo až k brilantnímu závěrečnému Prestu. Z celkového vyznění jsem cítil jakousi samozřejmou radost a dílo, které nemám v žádné zvláštní oblibě, mě nakonec velmi mile překvapilo.
Symfonie č. 8 Antonína Dvořáka patří ke kmenovému symfonickému repertoáru po celém světě, ale také mezi díla, k nimž se většina posluchačů ráda vrací. Písňový charakter témat jí dává místy až lidový charakter, který je konfrontován se závažnějším spodním proudem – je to předzvěst mahlerovského stylu, byť bez okázalého titánství vídeňského mistra. V kombinaci s dopoledním počasím se ve mně mihla vzpomínka na koncert Gustav Mahler Jugendorchester, který v příšerném a nepřetržitém lijáku provedl před třinácti lety na Špilberku Mahlerovu Symfonii č. 4 (díky dešti jsem měl pocit, že sedím v rybníku, ale navzdory tomu bylo tehdy plno). Aleksandaru Markovićovi jsem kdysi v jeho pojetí Dvořáka vytýkal nezpěvnost a myslím, že se jeho náhled přece jen o něco posunul. Důraz na klasicistní aspekt díla byl stále silný, ale potřebnou vřelost do něj vnášely sólové vstupy houslí a dřev. Líbila se mi tempová výstavba, která dílo nijak nehnala dopředu a spoléhala spíš na rytmickou přesnost a energii.
Festival Špilberk nabízí každodenní program až do neděle. Dva kinokoncerty – dnes projekci animované pohádky Péťa a vlk na hudbu Sergeje Prokofjeva kombinovanou s koncertem zpěvačky Zaz a v sobotu koncert Berlínských filharmoniků s Gustavem Dudamelem. Živě zahrají Cigánski diabli s Filharmonií Hradec Králové, znovu Filharmonie Brno s Jakubem Hrůšou a na závěr Štefan Margita a Dagmar Pecková s orchestrem opery ND Brno pod vedením Marka Ivanoviće.
Carl Maria von Weber: Čarostřelec, předehra k opeře, Camille Saint-Saëns: Klavírní koncert č. 2 g moll op. 22, Antonín Dvořák: Symfonie č. 8 G dur op. 88. Hudební nastudování – Aleksandar Marković, Jan Simon – klavír, Filharmonie Brno. 19. 8. 2014, Velké nádvoří hradu Špilberk, Brno. V rámci festivalu Špilberk 2014.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..