Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.
Těm, kterým se obvyklá mnohatisícová návštěva tradičních Horňáckých na hlavních i vedlejších programech už poněkud zajídá a přijíždějí obvykle jen na skromnější a „rodinnější“ nedělní pořad na kuželovském „větráku“, se letošní improvizace mohla zdát příjemnou změnou. Pořad na kulturáku byl limitovaný zdejší kapacitou, Supí škrek se z Válcového mlýna ve Velké odstěhoval pod otevřené nebe na javornické fotbalové hřiště. Tam i tam bylo něco k jídlu, pití, naskytla se možnost potkat známé a především příležitost k vidění a poslechu.
Obě varianty – tedy poslech i vizuální participaci – zajistil i u veřejné nahrávky Český rozhlas, který umožnil svým posluchačům rovněž sledování in-time streamu na svých webových stránkách i na YouTube kanálu Koncerty Českého rozhlasu. Přenosem provázel redaktor hudebního vysílání ČRo Brno Jaroslav Kneisl (rodem Valach, což „podepsal“ i krojem), jenž nepředstíral znalost horňáckého prostředí a program uváděl coby „prespolan“ střídmě a s citem, v předstíraném sporu s dvojicí místních usedlíků. Ve více než dvouhodinovém programu se vystřídaly taneční, muzikantské i zpěvácké složky Folklorního souboru Lipovjan, FS Kuželovjan, FS Velička, FS ze Suchova. Řadu horňáckých muzik otevřelo vystoupení Horňácké cimbálové muziky Petra Galečky z Lipova, po které v rychlém sledu zahrály oživená HCM Jarka Miškeříka s primášem Janem Kománkem a zpěvákem Martinem Prachařem, mladá Horňácká cimbálová muzika Marka Potěšila z Lipova, HCM Kubíci z Velké nad Veličkou i mladá dívčí Horňácká cimbálová muzika Velické Trnečky. Zazpívala celá řada místních zpěváckých sborů různých věkových kategorií – od zkušených zpěváků Mužského i Ženského pěveckého sboru z Velké nad Veličkou i Mužského sboru z Lipova a k odkazu Aničky Kománkové se hlásící Ženský sbor z Javorníka, dále Sboreček žen z Lipova a dívčí sbor Kuželovské zpěvulky. Vymezený čas podpořilo rychlé střídání muzik, souborů i sólistů u mikrofonu a kompaktnost celého pořadu, tedy záležitost u tradičních Horňáckých nevídanou. Program pod režijním vedením Ireny Mikeskové zdárně završilo defilé všech účinkujících a společný zpěv horňácké sedlácké Ej, na tom našem díle štyri koně bílé a finální společné verbování tanečníků. Večer tím ovšem zdaleka nekončil, muziky obsadily řadu přilehlých hospod; hrálo se dál a dlouho.
O týden později se již tradiční součást programu Horňáckých slavnosti, totiž „zpěvácká sútěž o najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pořádaná pod záštitou a režijním vedením Horňácké cimbálové muziky Libora Supa a podle ní pojmenovaná Supí škrek, letos přesunula z historického, ale prostorově hodně stísněného dvora Válcového mlýna ve Velké nad Veličkou do prostorného sportovního areálu v Javorníku. Javornické zpívání, které se na místním zeleném trávníku fotbalového hřiště konává začátkem července, vystřídalo téměř sportovní klání zpěváků s nejsilnějšími hlasy a s nejlepším přehledem a pamětí. Propozice bazírují na několika „povolených“ tóninách (což pro neškolené zpěváky limitované navíc nervozitou bývá nejčastější důvod k vyřazení) a na původnosti: přednesená melodie horňácké sedlácké musí zaznít toho dne poprvé (nepřipouští se ani obměna textu) a musí splnit předepsané téma. Ve sporných případech rozhodují členové muziky a také posluchači s diváky, což si početné klany podporovatelů jednotlivých soutěžících užívají a bedlivě hlídají. Zpočátku jsou soutěžící rozděleni do dvou družstev, které si kapitáni (letos Karel Fajmon a Jakub Šácha) postupně vybírali. Postupně se volila témata a vítězové jednotlivých kol si následně připisovali body. Po vyčerpání deseti tematických okruhů (sedlácké začínající písmenem A, začínající slovem „ked“ nebo „gdyž“, obsahující koníčky nebo koně, kde se zpívá o „goralce“ a „goralence“, o rybách a rybičkách, skvělé téma o řemeslech a řemeslnících, ponuré o smrti a umírání, radostné o svatbě, ženění a vdávání), kdy jednotlivé týmy občas zachraňovala pohotovost zpěváků (vtipná obměna incipitu - zvukové konstanty „tryndy-ryndy“ za „ryby-ryby“ Karlem Fajmonem v sedlácké Tryndy ryndy na ulici stála), bylo vyrovnáno, takže se rozhodovalo v kole jedenáctém s tématem „sedlácké o kovech – zlato, stríbro, železo a iné“. V tvrdém souboji zvítězilo družstvo Kuby Šáchy a do finále se po pauze dostalo pět semifinalistů; zastupovali různé věkové kategorie, každý z nich s originálním hlasem i způsobem přednesu. V otevřeném a pro posluchače zábavném souboji se do finále probojovali Jakub Šácha (violový kontráš a zpěvácký sólista HCM Kubíci) a Jan Kružica z Velké nad Veličkou (vyhlášený multižánrový zpěvák-sólista, mj. člen Horňáckého mužského sboru Chotár a Horňáckého mužského sboru z Velké nad Veličkou). Finálové klání o pětilitrovku horňácké "goralky" mělo nakonec dva vítěze a nebylo důležité, zda to byl Kružica nebo Šácha. V nastalém soumraku si pod červánky společně zazpívali všichni soutěžící a spolu s nimi asi tři stovky přítomných diváků. Následovala beseda u cimbálu s pořádající (a obdivuhodně zvládající plně vytížení) Horňáckou cimbálovou muzikou Libora Supa.
Horňácké slavnosti se transformovaly do dvou méně okázalých, ale povedených akcí. Snad napřesrok už nebudou ničím omezovány.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..