Brněnská sborová tradice by nebyla možná bez činnosti pěveckých spolků v blízkých městech. Skladatel, sbormistr a zpěvák Arnošt Tovačovský-Förchtgott jako by Brno obcházel, jeho činnost ale byla i přes dlouhé roky ve Vídni vždy spjatá s Moravou a Čechy.
Jeho původní jméno bylo Arnošt Förchtgott a teprve postupem času jej sám rozšířil a počeštil. Narodil se v Tovačově do rodiny ředitele místní školy – bylo to 28. prosince 1825, tedy právě před 190 lety. Byl sedmý ze čtrnácti dětí, šest z nich ale zemřelo velmi brzo. Otec působil také v zámecké kapele a byl regenschorim, Arnošt tedy přicházel do styku s hudbou od dětství a brzy také projevoval mimořádný talent. Byl výborný žák už na diecézní škole v Olomouci, kam přišel v roce 1838, a ve studijních úspěších pokračoval i na olomouckém gymnáziu. Bylo mu uděleno stipendium a stal se studentem filosofie. V Olomouci ale začala také jeho umělecká a společenská činnost.
Řídil zde studentský sbor, účastnil se aktivně veřejného života. Jeho první skladby vznikaly ještě na německé texty a angažoval se i v německých spolcích. Poté se ale stal členem moravského politického spolku Slovanská lípa a jeho směřování bylo od té doby české – můžeme jej dnes pokládat za významnou osobu druhé vlny národního obrození. Z jeho olomouckých let pochází i jeho nejznámější skladba: vlastenecký sbor Přijde jaro, přijde. Autorem textu byl Jan Vlk, jehož básně zhudebňoval Förchtgott i nadále. V roce 1848 se aktivně podílel na revolučních událostech, byl členem Akademické legie, zhudebňoval revoluční texty. Po potlačení revolučního hnutí a nástupu Bachova absolutismu odešel do Vídně.
Zde pokračoval od roku 1851 ve studiu, ale hlavně přicházel do styku s hudebními podněty, jaké by mu tehdy žádné české město nemohlo dát. Zanechal studia a začal se věnovat výhradně hudbě, působil jako učitel v Schubertově ústavu, později se stal vychovatelem v rodině hrabat Terlago a učitelem ve Spolku pro zvelebení církevní hudby. Podílel se také na založení Slovanského zpěváckého spolku. Získal si značnou oblibu jako zpěvák, jeho lyrický baryton byl obzvlášť ceněný při přednesu písní Franze Schuberta a Carla Loeweho. Centrum jeho činnosti ale spočívalo v českých hudebních, vlasteneckých i politických spolcích. Svoje jméno Förchtgott počeštil na Bohaboj a podle svého rodiště začal používat ještě další jméno Tovačovský.
Ve Vídni uvedl mnoho vlastních sborových skladeb na texty Jana Vlka (Husitská, Vlasti) a Aloise Vojtěcha Šmilovského (Stráž u Vyšehradu). Zhudebňoval také liturgické texty. Byl ředitelem pěveckého sboru ruského vyslanectví a získal i finanční podporu rakouské vlády – čili grant, jak by se dnes řeklo. Byl čestným členem vídeňského pěveckého spolku Lumír a kromě hudby se účastnil i činnosti vídeňského Sokola. V roce 1870 se oženil se Žofií Bergauerovou, manželství ale nebylo příliš vydařené a zůstalo i bezdětné. Začala se také projevovat tuberkulóza, na kterou zemřela i většina jeho sourozenců. Léčba v Teplicích nad Bečvou byla neúspěšná, Arnošt Tovačovský-Bohaboj zemřel 18. prosince 1874 ve Vídni.
Jeho dílo i osobnost jsou dnes téměř neznámé. Zvuky ku památce Förchtgotta-Tovačovského složil pro smyčcový orchestr Leoš Janáček v roce 1875. V Brně připomíná jednoho z tvůrců naší pěvecké tradice ulice Tovačovského➚ v Židenicích, jednou položkou v repertoáru ho dnes na videu přiblížil mužský pěvecký sbor Láska opravdivá.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..