Verše sonetů Williama Shakespeara včera určily atmosféru ve skleněném pokoji vily Tugendhat. Uskutečnilo se tady poslední uvedení projektu nazvaného Navštívení krásy v rámci festivalu ProART. V tomto večeru došlu ke spojení tance, divadla a hudby, kterážto umění měla přítomným zprostředkovat netradičním způsobem renesanční verše. Martin Dvořák, tanečník a choreograf a zároveň ředitel spolku ProART spolu s herečkou Veronikou Žilkovou a hudebníkem Františkem Chaloupkou vystoupili jako protagonisté těchto milostných veršů.
Veronika Žilková je herečkou, kterou není třeba představovat. Její profesní i ženský šarm provázely vystoupením. Verše, které si sama vybrala, byly v jistém pohledu vzpomínkou na její mládí – sama je často čítávala a zná je tedy nazpaměť. K recitaci si brala i flétnu, kterou odkazovala vlastního otce – známého pedagoga a průkopníka v oblasti hry na zobcovou flétnu.
Dvořákův improvizovaný taneční projev byl též autentický. Křehkou řečí tance v expresi dotvořil recitaci, jindy byl plnohodnotným druhem hereččina projevu. Jen zřídka tanečník promluvil, aby odpověděl – jeho podmanivý hlas se pak rozprostřel mezi diváky a bylo jasné, proč právě on vystupuje jako nápadník a milenec.
Křehkost lásky a poezie svým projevem naznačil František Chaloupka. Jeho temný projev, který můžeme znát pod uměleckým jménem Iszek Baraque, včera vystřídal lehký zvuk lubovky a španěly, podpořený tu efektem, tu looperem. Náročný posluchač, by možná v kontextu renesanční poezie a expresivního tance čekal víc, záhy mu však došlo, že právě minimalismus Chaloupkova projevu a občasné reminiscence do melodií posledního století, dělaly výsledek dnešnímu divákovi přístupnější.
Intimní prostor Vily Tugendhat vstoupil do hry svým geniem loci jako čtvrtý umělecký element, který taktéž učinil z Navštívení krásy ojedinělý umělecký počin.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..