Učitelka v Africe I.: První nádech horkého vzduchu

Učitelka v Africe I.: První nádech horkého vzduchu

Rok v Africe – to zní jako dobrodružství i dnes, kdy i ty nejodlehlejší kouty zeměkoule přestávají být nedostupné. Ale český turista se obvykle nepodívá příliš daleko za hotelovou pláž v Tunisu a my nebudeme mluvit o výletu, ale o životě. V prázdninovém seriálu přinášíme první část ohlédnutí Silvie Jasičové za rokem, který strávila jako učitelka v křesťanské škole v Zambii. Asi je zbytečné připomínat, že přitom místy dojde i na hudbu.

Mnohokrát jsem se pokoušela stát se dobrovolníkem v Africe. Nakonec se mi podařilo vycestovat prostřednictvím Salesiánské asociace Dona Bosca do Zambie. Zde jsem se zapojila do projektu sester salesiánek, jež zde vybudovaly centrum City of Hope, které slouží jako dětský domov pro opuštěná děvčata. Za dvacet pět let působení na okraji Lusaky sestry kromě dětského domova vybudovaly základní školu a učiliště sloužící ke vzdělání nejen našim děvčatům, ale i dětem a studentům z okolí. Každý rok v centru pomáhá i několik evropských dobrovolníků, kteří se dopoledne zapojují do výuky ve školách, odpoledne připravují aktivity pro děvčata z domova, pomáhají jim s přípravou do školy a také se aktivně účastní života v katolické komunitě. Do těchto činností jsem se v září roku 2013 zapojila i já.

Je to až neuvěřitelné, ale nakonec jsem tu. Po všech snahách jsem nakonec uspěla, sbalila kufr a jela. Na letiště v Praze jsem dorazila s obrovským kufrem a batohem, obě zavazadla jsem ještě několikrát vážila a přebalovala, než se mi zdálo, že takhle by to snad mohlo projít. Prošlo, kufr byl opatřen visačkou „heavy“ a odkulil se na pásu. Obrovské příruční zavazadlo přesahující při veškeré mé snaze povolenou normu o tři kila jsem nasadila na záda a nastoupila do největšího a nejluxusnějšího letadla, kterým jsem kdy cestovala. První let končil v Dubaji minutu před půlnocí a tak jsem se tu na podlaze mezi otevřenými obchody pokoušela přečkat noc, abych mohla ráno nastoupit do dalšího luxusního spoje směr černý kontinent.

Po šesti hodinách ve vzduchu se letadlo začalo přibližovat k Lusace. Najednou se dostavily s plnou silou pocity, které mě celou dobu zatím jen obcházely: panika, strach, zmatenost i radost. Začali jsme klesat a za oknem se míhaly obrázky jako ze zeměpisného atlasu – žlutá tráva, rozvětvené nízké stromky, modré nebe a zlatý kotouč slunce. Jsem v Africe! Že se nemýlím mi dokázal i první nádech horkého vzduchu – hlavou mi prolétla zmínka o právě probíhající zimě v Zambii. Ok, zima v Africe je dost jiná, než jakou jsem kdy zažila.

Lusaku jsem si prohlédla zatím jen za skly automobilu, kdy jsem dělala garde při rozvozu sester na meeting a holek na tržnici. Nakonec přišla řada i na výměnu mých peněz a na nákup simkarty, která stála i s kreditem pouhých 15 kwacha (60 Kč). Můj průvodce mi vyprávěl o všech skvostech jeho rodné vlasti i všech turistických atrakcích a na závěr mě zavezl do obchodního centra – asi se mi chtěl pochlubit. Do potravin jsem prošla kolem hromady vojáků ozbrojených samopaly a v zápětí jsem pochopila, proč tam jsou. Při každém výpadku elektrického proudu (za dvacet minut nastala tato situace třikrát) zatarasili vchod a východ do obchodu. Také kontrolovali účtenky všech nakupujících, ale opravdu netuším, podle čeho odhadli, že vše, co je v tašce, je i na účtence.

Kde budu brát čas na doučování sebe sama a na aktivity, jako je nákup potravin a jejich konzumace, mi zatím není úplně jasné, neboť od pondělka vedu po škole ještě tři skupiny ručních prací. Měla bych naučit děvčata něco, co dobře umím, a bude se to dát prodat. Tož babo raď. Ale jsou i sváteční chvilky a za ten měsíc tady jsem jich zažila docela hodně. Respektive mám pocit, že ve zdejší škole se pátky neučí, ale slaví. Od chvíle, co začal školní rok, je pátek vyhrazen vždy nějaké akci – oslava narozenin, mše, den otevřených dveří, den učitelů – místo učení se bubnuje, zpívá, tančí a bohužel také mluví. Vždy jsem si myslela, že černoši jsou zábavní, ale ve chvíli, kdy se jedná o nějaké vážné věci, jsou neuvěřitelně nudní a nejvíce se to projevuje v nejrůznějších proslovech – ať už k dětem, rodičům či učitelům. Pravidlem bohužel je, že jeden sáhodlouhý proslov nikdy nestačí.

Poštěstilo se mi zúčastnit se i svatby. Nevěstou byla odchovankyně domova a tak jednu stranu kostela zabíralo celé osazenstvo City of Hope. Holky svatbu podpořily především hudebně a když se ten padesátičlenný sbor do toho pořádně opřel, chvilku jsem si přála být také sirotek. Při nedělní bohoslužbě vedené bílým knězem, jsem přemýšlela, jak moc si Afričané sami zvolili katolickou víru a jak moc se jedná o moderní kolonizování. Ale budu se uklidňovat tím, že Britové ji sem rozhodně nepřinesli a katolická liturgie se výborně skloubila s tradičními africkými rituály. Zpěvy a bubny nahradily varhany a monotónní evropské obřady dostaly novou podobu.

Pokračování příště →

Foto archiv autorky

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce