Učitelka v Africe I.: První nádech horkého vzduchu

Učitelka v Africe I.: První nádech horkého vzduchu

Rok v Africe – to zní jako dobrodružství i dnes, kdy i ty nejodlehlejší kouty zeměkoule přestávají být nedostupné. Ale český turista se obvykle nepodívá příliš daleko za hotelovou pláž v Tunisu a my nebudeme mluvit o výletu, ale o životě. V prázdninovém seriálu přinášíme první část ohlédnutí Silvie Jasičové za rokem, který strávila jako učitelka v křesťanské škole v Zambii. Asi je zbytečné připomínat, že přitom místy dojde i na hudbu.

Mnohokrát jsem se pokoušela stát se dobrovolníkem v Africe. Nakonec se mi podařilo vycestovat prostřednictvím Salesiánské asociace Dona Bosca do Zambie. Zde jsem se zapojila do projektu sester salesiánek, jež zde vybudovaly centrum City of Hope, které slouží jako dětský domov pro opuštěná děvčata. Za dvacet pět let působení na okraji Lusaky sestry kromě dětského domova vybudovaly základní školu a učiliště sloužící ke vzdělání nejen našim děvčatům, ale i dětem a studentům z okolí. Každý rok v centru pomáhá i několik evropských dobrovolníků, kteří se dopoledne zapojují do výuky ve školách, odpoledne připravují aktivity pro děvčata z domova, pomáhají jim s přípravou do školy a také se aktivně účastní života v katolické komunitě. Do těchto činností jsem se v září roku 2013 zapojila i já.

Je to až neuvěřitelné, ale nakonec jsem tu. Po všech snahách jsem nakonec uspěla, sbalila kufr a jela. Na letiště v Praze jsem dorazila s obrovským kufrem a batohem, obě zavazadla jsem ještě několikrát vážila a přebalovala, než se mi zdálo, že takhle by to snad mohlo projít. Prošlo, kufr byl opatřen visačkou „heavy“ a odkulil se na pásu. Obrovské příruční zavazadlo přesahující při veškeré mé snaze povolenou normu o tři kila jsem nasadila na záda a nastoupila do největšího a nejluxusnějšího letadla, kterým jsem kdy cestovala. První let končil v Dubaji minutu před půlnocí a tak jsem se tu na podlaze mezi otevřenými obchody pokoušela přečkat noc, abych mohla ráno nastoupit do dalšího luxusního spoje směr černý kontinent.

Po šesti hodinách ve vzduchu se letadlo začalo přibližovat k Lusace. Najednou se dostavily s plnou silou pocity, které mě celou dobu zatím jen obcházely: panika, strach, zmatenost i radost. Začali jsme klesat a za oknem se míhaly obrázky jako ze zeměpisného atlasu – žlutá tráva, rozvětvené nízké stromky, modré nebe a zlatý kotouč slunce. Jsem v Africe! Že se nemýlím mi dokázal i první nádech horkého vzduchu – hlavou mi prolétla zmínka o právě probíhající zimě v Zambii. Ok, zima v Africe je dost jiná, než jakou jsem kdy zažila.

Lusaku jsem si prohlédla zatím jen za skly automobilu, kdy jsem dělala garde při rozvozu sester na meeting a holek na tržnici. Nakonec přišla řada i na výměnu mých peněz a na nákup simkarty, která stála i s kreditem pouhých 15 kwacha (60 Kč). Můj průvodce mi vyprávěl o všech skvostech jeho rodné vlasti i všech turistických atrakcích a na závěr mě zavezl do obchodního centra – asi se mi chtěl pochlubit. Do potravin jsem prošla kolem hromady vojáků ozbrojených samopaly a v zápětí jsem pochopila, proč tam jsou. Při každém výpadku elektrického proudu (za dvacet minut nastala tato situace třikrát) zatarasili vchod a východ do obchodu. Také kontrolovali účtenky všech nakupujících, ale opravdu netuším, podle čeho odhadli, že vše, co je v tašce, je i na účtence.

Kde budu brát čas na doučování sebe sama a na aktivity, jako je nákup potravin a jejich konzumace, mi zatím není úplně jasné, neboť od pondělka vedu po škole ještě tři skupiny ručních prací. Měla bych naučit děvčata něco, co dobře umím, a bude se to dát prodat. Tož babo raď. Ale jsou i sváteční chvilky a za ten měsíc tady jsem jich zažila docela hodně. Respektive mám pocit, že ve zdejší škole se pátky neučí, ale slaví. Od chvíle, co začal školní rok, je pátek vyhrazen vždy nějaké akci – oslava narozenin, mše, den otevřených dveří, den učitelů – místo učení se bubnuje, zpívá, tančí a bohužel také mluví. Vždy jsem si myslela, že černoši jsou zábavní, ale ve chvíli, kdy se jedná o nějaké vážné věci, jsou neuvěřitelně nudní a nejvíce se to projevuje v nejrůznějších proslovech – ať už k dětem, rodičům či učitelům. Pravidlem bohužel je, že jeden sáhodlouhý proslov nikdy nestačí.

Poštěstilo se mi zúčastnit se i svatby. Nevěstou byla odchovankyně domova a tak jednu stranu kostela zabíralo celé osazenstvo City of Hope. Holky svatbu podpořily především hudebně a když se ten padesátičlenný sbor do toho pořádně opřel, chvilku jsem si přála být také sirotek. Při nedělní bohoslužbě vedené bílým knězem, jsem přemýšlela, jak moc si Afričané sami zvolili katolickou víru a jak moc se jedná o moderní kolonizování. Ale budu se uklidňovat tím, že Britové ji sem rozhodně nepřinesli a katolická liturgie se výborně skloubila s tradičními africkými rituály. Zpěvy a bubny nahradily varhany a monotónní evropské obřady dostaly novou podobu.

Pokračování příště →

Foto archiv autorky

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více