Učitelka v Africe III.: Oblékání fresek, domácí cvičení, čekání na Godota

Učitelka v Africe III.: Oblékání fresek, domácí cvičení, čekání na Godota

Vyměnila jsem pohodlí otáčecí kancelářské židle na kolečkách, ve které se docela dobře i spalo, za žebřík a počítač s tiskárnou za barvy a štětce. Při balancování na opravdu nestabilním žebříku, který je spojený drátem, se snažím na stěnách jídelny vyobrazit náměty tradičního afrického stravování a kuchtění. Zahrnuje to v sobě především malbu otevřeného ohniště sloužícího dodnes k přípravě jídel a studii lidské ruky, která zde funguje jako příbor. Inspiraci jsem čerpala z obrázků ukazující tradiční africký život, a v tomto duchu jsem ženy na své „fresce“ oblékla do barevných látek zahalující figuru od prsou až po kotníky. Na hlavy figur jsem rozmístila nejrůznější košíky s potraviny a vodou, tak jak jsem to odpozorovala na Lusackých ulicích, pokud se tedy prašným cestám mezi silnicemi a vysokými zdmi dá říkat ulice. Nahá ramena však byla shledána jako příliš odhalená a tak jsem byla požádána, abych přimalovala k oděvům i rukávy. Při této žádosti se mi vloudila do hlavy vzpomínka na Michelangelovu Sixtinskou kapli, ve které byly postavy také dodatečně „oděny“ a své ženy jsem tedy s úsměvem „dooblékla“.

Patnáctý týden se stal dobou velkých změn. Má irská spolubydlící se začala balit a připravovat k odjezdu zpět domů. Před odjezdem si ještě stihla užít v City of Hope každoroční vánoční koncert. Na kterém jsme participovaly především výzdobou koncertního sálu. Ta spočívala v nafukování asi 200 balónků a jejich umisťování na strop místnosti, zdobení tří vánočních stromků a především dekorací hlavní scény. Na pódium byl přivezen balík slámy, kterou jsme nainstalovaly kolem dřevěných židlí pro Marii a Josefa a na zbytek balíku jsme umístili blikající světýlka. Dojem kýče jsme podtrhly rozmístěním obrázků Santů Clausů na pódiu i v hledišti. A aby dojem vánoční atmosféry byl dokonalý, trávily jsem nedělní ráno před koncertem, umisťováním kartové dekorace ve tvaru sáněk, kterou jsem tvořila celý předchozí týden, na pickup sestry Charmaine. Odpoledne vyvrcholilo koncertem, který se i přes útrapy při nacvičování, velice vydařil a dojal většinu publika, které čítalo okolo 300 lidí.

Sladit sbor s hudebním doprovodem není určitě jednoduchá práce. Nicméně jsem zde měla možnost poznat i při jiných příležitostech, že pokud afričané vymění bubny za elektronické nástroje, často se neumí sladit navzájem a ani se zpěvem. Myslím si, že velkou roli v tom hraje i jejich nátura, která vše nechává až na poslední moment. Slova domácí příprava zde mnoho neznamenají. A to platí ne jen o muzikantech, ale i o pedagozích, lékařích, školácích atd. Možná za to může opravdu jejich složitý a chudý život, který jim neumožňuje najít více času pro vlastní zájmy. Sehnat dostatek peněž na uživení celé velké rodiny rozhodně není v Zambii snadné a je to úkol pro všechny její členy. Je vlastně super, že se Zambijci nevzdávají své dobré nálady, jsou ochotní za teplou večeři přijít hrát a zpívat za děvčaty do sirotčince a snažit se vydat ze sebe to nejlepší.

Jsou chvíle kdy si myslím, že můj pobyt a činnost zde se rovnají dobrovolnému trestu za vše zlé, co jsem kdy provedla. To, jak jsou zde činnosti organizované, nebo spíše vůbec neorganizované, mě častokrát přivádí na pokraj šílenství, z čehož mě vyprošťuje pouze apatie. Lidé na světě jsou různí a je mi jasné, že musím respektovat zdejší kulturu i tradice, ale je těžké mlčet, když víte, že se vše dá dělat jinak a možná i efektivněji. Pracuji zde v prostředí, které se orientuje na práci s dětmi, ale nepřestává mi těch dětí být líto. Ne proto, že by byly hladové a chudé, ale proto že neustále na něco musí čekat a to něco za to většinou vůbec nestojí.

Kupříkladu holky ze City of Hope čekají každý pátek na nějaké činnosti, které mají zakončit pracovní týden. Každý pátek v měsíci je na programu jiná aktivita, jejíž přípravou jsou pověřeni především dobrovolníci. I když jsme se na programu shodli již na začátku prosince, do dnešního dne (2. února) se neuskutečnila ještě ani jedna. Můj pokus, který jsem učinila minulý týden organizováním tanečního večera, naprosto ztroskotal. Přestože jsem se po obědě dovolila sester, zda večer můžu uspořádat taneční večer pro holky, a sestry souhlasily, nedočkala jsem se v osudný okamžik ani klíčů od haly ani reproduktorů. Pouze jsem zjistila, že všechny sestry odjely do františkánského kláštera na večeři a budovu, v které se potřebné věci nacházely, nechaly zamknutou. Večer tedy dopadl tak, že jsme s holkami před jídelnou poslouchaly písničky z mého notebooku, jehož reproduktor mohl nasytit zvukovým přenosem nanejvýš pět z nás. Podobně dopadla i organizace filmového večera, který jsme v dostatečném časovém intervalu ohlásili sestrám, bohužel v ten večer se sestry rozhodly, že si pustí nějaký film samy, a tak jsme se jediného projektoru dočkali až v pozdních večerních hodinách. To mělo za následek, že většina malých dětí u pohádky usnula hned po jejím začátku.

Pokračování za týden →

← Předchozí díl

Foto archiv Silvie Jasičové

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Ve chvíli, kdy se na jeviště vydrápal s mikrofonem v ruce zpěvák, aby doprovodil tři vokalistky, už jsem se nedivila ničemu. Přeskakujícím hlasem pěl melodii diametrálně odlišnou od melodie sboru, vokalistek i muzikantů, špatně vyslovoval a mnohdy neznal texty. Nicméně u obecenstva jeho produkce sklidila potlesk. Další díl vyprávění o roce v křesťanské škole v Zambii, tentokrát o přípravách na Vánoce.  více

Rok v Africe – to zní jako dobrodružství i dnes, kdy i ty nejodlehlejší kouty zeměkoule přestávají být nedostupné. Ale český turista se obvykle nepodívá příliš daleko za hotelovou pláž v Tunisu a my nebudeme mluvit o výletu, ale o životě. V prázdninovém seriálu přinášíme první část ohlédnutí Silvy Jasičové za rokem, který strávila jako učitelka v křesťanské škole v Zambii. Asi je zbytečné připomínat, že přitom místy dojde i na hudbu.  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce