Učitelka v Africe VII.: Zoo, zvířata, lidé a tanečky

Učitelka v Africe VII.: Zoo, zvířata, lidé a tanečky

Když jsem se doslechla, že naše škola plánuje výlet u příležitosti oslav dne mládeže, byla jsem velice překvapená. Neboť to, že by děti někam hromadně vyrážely za zdi naší školy a v doprovodu učitelů, jsem tu ještě nezažila. Tenhle výlet do nedaleké zoologické a botanické zahrady jsem si nechtěla nechat ujít a tak jsem vyměnila tričko a kalhoty špinavé od barev za slušnou sukni a halenku a požádala sestru, zda bych mohla jet také.

Vyráželo se ve dvou dnech, nejprve první stupeň – ovšem bez první a druhé třídy, prý by se malé děti v zahradách mohly ztratit. No není divu, když prvňáčci a druháci v Africe jsou spíš takové malé šelmičky, které se teprve učí, co to je poslouchat učitele a sedět v lavici. Následující den jel stupeň druhý. Já se přidala k prvnímu stupni a šokovalo mě, že celá akce byla na africké poměry dobře organizovaná. Minibus ke škole opravdu přijel ve slíbených devět ráno a padesát dětí z různých tříd se namačkalo do jeho celého prostoru. Zambijské cestování je velice kontaktní. Bohužel z každé třídy jelo jen pár dětí, neboť ne každá africká rodina si může dovolit zaplatit 10 kwacha (asi 40 Kč) dítěti či dvěma za školní výlet. Na druhou stranu to bylo štěstí pro řidiče minibusu, který se tak vracel ke škole pro zbylých padesát dětí pouze jednou. Kolik dětí bylo opravdu přítomno na výletě netuším. Učitelé dorazili do zoologické zahrady autem se setrou, neboť afričtí učitelé se žáků straní, jak jsem již zmínila, a každý z nich mi sdělil jiné číslo. Všechna numera se ale pohybovala kolem stovky.

Na auto se setrou a učiteli jsem my dobrovolníci a děti čekali před zoo zhruba hodinku – prostě bez čekání se v Africe nic neobejde, ale já už jsem tomu celkem přivykla. Mohla jsem tak sledovat mističky plné různých dobrot, nejčastěji z kukuřice, které sebou děti měly nachystané od rodičů. To mě podnítilo k dotazu na čas návratu, který jsem vznesla hned po příjezdu sestry. Já sebou k jídlu neměla nic, dle zvyklostí z ČR jsem předpokládala, že na oběd budeme zpět. Ale návrat byl plánován až na půl čtvrtou. Po dalším čekání, než sestra vyřídila zaplacení vstupného, jsme se před jedenáctou přeci jen dostali do zahrad. A zde jsme opět hodinu čekali, neboť prohlídka zvířat byla naplánovaná až na dvanáctou. Naštěstí je v botanické zahradě i dětské hřiště, které nám čekání zpříjemnilo, a blízko něj i bazén, na který se všichni těšili – ten byl ale zavřený.

Přesně ve dvanáct jsem konečně vyrazili do zoo! Celá prohlídka pro mě byla naprostým překvapením. Nejenom že naše děti byly potichu, ale měli jsem i průvodce, který vyrukoval se vzdělávacím programem pro školy a vykládal jak o rostlinách, tak o zvířatech. Na chvilku jsem si myslela, že jsem zpět v Evropě. A byla jsem opravdu potěšena, že tu takové věci začínají fungovat, jen bohužel ne pro všechny. Nicméně program neprogram, nejmenší holčičky měly daleko větší zážitek z toho, že se nás, dobrovolníků můžou držet za ruce a při té příležitosti i zapomínaly drát se k plotům, aby se mohly podívat blíž na zebry, pštrosy, prasata, dikobrazy, antilopy, divoké psy, velbloudy a plno dalších zvířat. Jen k výběhu lvů se nikdo neodvážil úplně přiblížit.

Velbloudí výběh byl sám o sobě velkým zážitkem. Obrovská travnatá plocha vypadala zprvu úplně prázdná. Náš odvážný mladý průvodce přeskočil plot, vyškrábal se na strom a utrhl zelenou větvičku. Poté zmizel někde v dálce. Za chvilku se objevil s větvičkou v ruce couvající před dvojicí ohromných hnědých zvířat, na která naše děti hleděly jak na zjevení. Velblouda zambijské děti vůbec neznají a tak jsem se dokonce i já mohla blýsknout nějakou tou vědomostí. Byla jsem vcelku ráda že kolem sebe mám černošské děti, protože u nás by mě děti informacemi o velbloudech, které nasbíraly na dovolených v Tunisu a Egyptě, určitě převálcovaly.

Ke konci procházky parkem nás u výběhu s opicemi napadlo stádo štípavých mravenců. Povyk dětí se opičákům ohromně líbil a tak všichni naskákali na plot a podporovali děti v hlasitých projevech. Posledním zastavením v zoo bylo vzdělávací centrum, kde si náš průvodce posadil žáčky kolem sebe a zkoušel, co si z jeho výkladu pamatují. Kdo odpověděl správně, mohl odejít zase zpět na hřiště. Další program spočíval opět v čekání – tentokrát na to, až se najdou ztracené klíče od bazénového oplocení. Po chvilce začala u bazénu hrát hudba a tak jsem si s dětmi i zatančili. S tancem měly holčičky menší problém. Přeci nemohou tančit, když nemají chitengu: dvoumetrový kus barevné látky, který se v Zambii tradičně nosí omotaný kolem boků jako sukně. Při tanci se používá seskládaný do tlustého bederního pásu, zesíleného především nad zadkem, aby se při vrtění boky zdůraznil pohyb. Nakonec jsme problém vyřešili poskládáním svetýrků školních uniforem, které si holčičky přivázaly kolem boků a šejkovaly jedna radost.

Pokračování za týden →

← Předchozí díl

Ilustrační foto archiv Silvie Jasičové

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Rok v Africe – to zní jako dobrodružství i dnes, kdy i ty nejodlehlejší kouty zeměkoule přestávají být nedostupné. Ale český turista se obvykle nepodívá příliš daleko za hotelovou pláž v Tunisu a my nebudeme mluvit o výletu, ale o životě. V prázdninovém seriálu přinášíme první část ohlédnutí Silvy Jasičové za rokem, který strávila jako učitelka v křesťanské škole v Zambii. Asi je zbytečné připomínat, že přitom místy dojde i na hudbu.  více

Ve chvíli, kdy se na jeviště vydrápal s mikrofonem v ruce zpěvák, aby doprovodil tři vokalistky, už jsem se nedivila ničemu. Přeskakujícím hlasem pěl melodii diametrálně odlišnou od melodie sboru, vokalistek i muzikantů, špatně vyslovoval a mnohdy neznal texty. Nicméně u obecenstva jeho produkce sklidila potlesk. Další díl vyprávění o roce v křesťanské škole v Zambii, tentokrát o přípravách na Vánoce.  více

Jsou chvíle kdy si myslím, že můj pobyt a činnost zde se rovnají dobrovolnému trestu za vše zlé, co jsem kdy provedla. To, jak jsou zde činnosti organizované, nebo spíše vůbec neorganizované, mě častokrát přivádí na pokraj šílenství, z čehož mě vyprošťuje pouze apatie. Třetí část vyprávění o roce v křesťanské škole v Zambii.  více


Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce