Z konkurzu do baletního souboru Národního divadla Brno jsem si odnesl především jeden poznatek: balet je strašlivá dřina. Umění je to pro mě pořád stejně záhadné a neproniknutelné, ale z lidského hlediska jsem si jej přinejmenším začal o hodně víc vážit.
Musím se přiznat, že bych nechtěl dělat práci, pro kterou je nutné si dát párkrát nohu za krk, než s ní vůbec začnete. Absolvoval jsem ženský a mužský baletní trénink jako divák a cítil jsem se celý rozlámaný jenom z toho okukování. Že bych byl schopen racionálně rozlišit, kdo se do souboru hodí a kdo ne, to už vůbec nepřicházelo v úvahu.
Členové výběrové komise si ale dělali poznámky a jistě věděli svoje. Kromě nového ředitele baletu Mária Radačovského tu byli také dramaturg Karel Littera, sólisté Andrea Smejkalová a Ivan Popov i baletní mistři, části konkurzu byl přítomen i nový ředitel ND Brno Martin Glaser. Tréninky vedl baletní mistr Bachram Maripovič Juldašev. Pozvánka, kterou jsem dostal, obsahovala možnost zúčastnit se konkurzu i jako uchazeč. To jsem ani nekomentoval, jsem rád, když udržím rovnováhu při chůzi, a klátím se jako kachna. V baletním sále obklopeném zrcadly a tyčemi jsem si připadal jako vetřelec, ale atmosféra byla přátelská a uvolněná, takže mě to časem přešlo.
Baletní soubor vzbuzuje navenek asi nejméně pozornosti i emocí. Pokud se v posledních mnoha letech mluví o stavu ND Brno, většina argumentů i pocitů se točí kolem opery a činohry. Martin Glaser s sebou ale přivedl i nové šéfy všech tří souborů. Budou na svoje místa přicházet postupně, jak jim to jiné pracovní závazky dovolí. Mário Radačovský už ale do čela baletu nastoupil a pracuje. Konkurz má doplnit stávající soubor a vyrovnat v něm početně ženskou a mužskou část. Do konkurzu bylo podáno celkem 919 přihlášek, pozváno bylo 116 žen a 71 mužů. Vybráno bylo nakonec 6 tanečníků a 4 tanečnice, jejich angažmá je v jednání.
Ředitel baletu si v pauze mezi ženským a mužským tréninkem našel čas i na krátký rozhovor. Kromě odborného pohledu vítal každou tréninkovou skupinu, z výšky nad zrcadly na všechno dohlížel zakladatel brněnské baletní tradice Ivo Váňa Psota.
Jak jste spokojený s ženskou částí konkurzu?
Po pravdě řečeno jsem myslel, že to bude lepší. Myslím ale, že je to proto, že moje nároky jsou hodně vysoké. Mám nějakou úroveň jako tanečník a během své kariéry jsem i ledacos viděl. Teď to nebylo nejhorší, ale je v tom i hodně nedostatků. Je z čeho vybírat, ale je tam hodně problematických věcí, hlavně co se týká klasické techniky.
Kolik lidí nakonec přijmete?
Ze souboru odchází osm lidí – je to moje rozhodnutí po dohodě s baletními mistry. Větší část jsem ale rozhodl sám. Soubor má nyní dvacet osm žen a sedmnáct mužů. Chtěl bych se dopracovat k vyrovnané sestavě přibližně dvacet čtyři na dvacet čtyři. Ještě něco napoví moderní část, ale na špičkách vyjde pravda vždycky na povrch.
Jak jste se rozhodovali, koho z přihlášených pozvete?
Někdy se dá rozeznat už z fotky, jak vypadá taneční póza, uchazeči posílali také videa. Na jejich základě jsem vybral nějakých dvě stě lidí.
Mužů potřebujete víc, ale přihlásilo se jich méně…
Balet je hodně ženské povolání. Muži chtějí být hokejisti, fotbalisti, je to zázrak, když chce někdo tančit. U nějakých tří, čtyř přihlášených bych byl rád, kdybych je mohl angažovat, ale chci, aby je viděli i baletní mistři. A doufám, že se mezi ostatními objeví ještě nějaká překvapení. A my potřebujeme hlavně stabilizaci mužského sboru. V Janáčkově divadle je nádherné jeviště, ale když na něm je deset mužů, tak to vypadá směšně. Musí jich tam být bez sólistů asi osmnáct, dvacet.
Zeptám se ještě úplně hloupě, protože baletu vůbec nerozumím. Byl jsem tu na představení jen párkrát a pokaždé jsem měl dojem, že hrozně dupou. Je to podlahou nebo čím vlastně?
Mají na to vliv také špičky – některé jsou velmi hlučné, jiné mají specifický, jemný povrch a jsou úplně tiché. Je to i podlahou, ale její rezonance se nedá úplně odmazat. Každý tanečník má právo si vybrat špičku, která mu vyhovuje, ale snažím se je nutit, aby se zaměřili na ty tišší. Mně to taky velmi vadí – když jako divák přijdete do divadla a dupe tam dvacet labutí, tak je to hloupé. Nejlepší světové baleriny jsou od vás tak daleko jako teď já, skáčou a vůbec je neslyšíte. Je to kombinace techniky a vybavení. My se budeme snažit tančit lépe, tišeji a také rychleji – do hudby. Nebudeme zpomalovat hudbu pro tanečníky, to je potom nuda. Hlavně v klasickém repertoáru se budu snažit, aby soubor tancoval tak, jak jsou věci napsané.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..