Viléma Přibyla jsem slýchal v Janáčkově divadle jako děcko a byl to jeden z mála pěvců, který mi utkvěl v paměti i do budoucnosti. Zůstal mi v hlavě i přes několikaletou teenagerskou pauzu, kdy jsem operu ze života úplně vypustil. Netvrdím, že jsem už v dětství rozeznal jeho mimořádné schopnosti, ale nepamatoval jsem si jej skrz žádný nezvyklý kostým ani nehudební událost, takže v něm něco být muselo.
Je to samozřejmě divné uznání pro pěvce, který byl doma v Brně stejně jako v Covent Garden, zpíval v představeních, která řídil Georg Solti, a stáli o něj i v Bayreuthu. Opravdu lituji, že jsem s ním nikdy neslyšel Mistry pěvce norimberské – musel to být úžasný Walter von Stolzing – nebo Bludného Holanďana, kde zpíval báječně poněkud opomíjenou roli Erika. V Brně jsem ho slyšel v Daliborovi a nebudu se pokoušet vtisknout dětské vzpomínce racionální rozměr, já ostatně nepotřebuji dokonale rozumět úplně všemu, ani sobě ne.
Lohengrin: Jeť dálná zem (In fernem Land)
Vilém Přibyl se narodil 10. dubna 1925 v Náchodě, po válce pracoval jako projektant, studoval soukromě zpěv a debutoval v Ústí nad Labem v roce 1959. Po dvou letech získal angažmá v Brně, kde pracoval a žil až do své smrti. Richard Novák mi o něm v rozhovoru řekl: „…on byl přece jen víc takový český tenor, lesklý a neselhávající. Ale ten objem za tím, který bývá u těch dramatických taliánů, tak to ne. My jsme spolu zpívali hodně a on zpíval někdy árii Macduffa z Macbetha a tu zpíval úžasně. Na takovém singlu tehdy vyšly nahrávky čtyř árií od del Monaca, podezříval jsem Přibyla, že si to dobře vyposlechl. My jsme se spolu o těchto věcech dost hádali a já jsem říkal: „Vildo, nezlob se, ale to je dalece to nejlepší, co zpíváš. Takhle bys měl zpívat pořád.“ A on říkal: „Co blbneš, vždyť by mi to utrhlo krk!“ A mně vždycky nadával. Stál za scénou, poslouchal, jak někdo zpívá, a říkal mi: „Prosím tě, běž za ní a řekni jí, ať takhle neječí.“ A já na to: „Co mě posíláš, běž za ní sám.“ „Když oni mě už nesnáší. Ale ty seš tím vinnej, poněvadž ty zpíváš široce a tobě to nějak jde a oni tě napodobujou a nemůžou. Tys to tady vnesl.“
Parádní rolí Viléma Přibyla byl Lohengrin, jeho lyrickodramatický projev se na ni dokonale hodil, ušlechtilí hrdinové byla pěvcova nejvlastnější parketa. Světové úspěchy sklízel s Florestanem v Beethovenově Fideliovi, rolí, kterou pokládám za prubířský kámen tenoristů – nahrávka je v archivu Českého rozhlasu. Bezvadná je jeho nahrávka Dalibora s Jaroslavem Krombholcem, cením si jí o maličko víc než legendárního záznamu s Beno Blachutem. Přibyl má vlastně do značné míry příbuzný, ale o něco pevnější projev – to je samozřejmě věc osobního vkusu –, nahrávka je novější, takže má modernější zvuk, Krombholcovo pojetí je celkově dramatičtější a Naděžda Kniplová v roli Milady exceluje. Přibylovu pěveckou osobnost si dále můžete přiblížit mimo jiné z nahrávek Janáčkových oper Osud (skladatel Živný), Její pastorkyňa (Laca) nebo Výlety pana Broučka (pan Brouček), obzvlášť bych doporučil Řecké pašije Bohuslava Martinů, kde ztvárnil roli pastýře Manolia. Vilém Přibyl zemřel 21. července 1990 – od jeho smrti včera uplynulo dvacet čtyři let.
Bludný Holanďan, finále. Gwyneth Jones (Senta), David Ward (Holanďan), Gottlob Frick (Daland), Vilém Přibyl (Erik), Elizabeth Bainbridge (Mary), Kenneth McDonald (Kormidelník), diriguje: Georg Solti
Zatím nebyl přidán žádný komentář..