V rytmu diska? Brněnská folklorní scéna po Sametu

19. prosinec 2024, 2:00
V rytmu diska? Brněnská folklorní scéna po Sametu

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?

Jelikož komunistický režim, jak je známo, folklor už od padesátých let zneužíval pro svůj prospěch, u určité skupiny obyvatel byl dlouho vnímán jako jeho výkladní skříň a vzbuzoval spíše negativní konotace. I když už z řady výpovědí víme, že mnohdy podporované soubory byly často přístavy svobody a tzv. vnitřní emigrace, nic to nemění na tom, že šlo o jeden z nejvíce podporovaných žánrů. V dobách minulého režimu proto vznikla většina dosud fungujících brněnských folklorních souborů.

Dobře to dokazuje např. zamyšlení folkového písničkáře Jaroslava Hutky: „Jelikož jsem z Moravy, tak jsem na základní škole schytal nepočítaně lidových písní a tanců, a musím se upřímně přiznat, že jsem to velmi nesnášel a neměl rád. Cítil jsme v tom jen ten pokrytecký komunistický optimismus, který celou tuhle „lidovou tradici“ v padesátých letech strašidelně oživil.“

Jaroslav Hutka si nakonec k lidové písni našel cestu. Stejně jako se to stalo i spoustě dalších.

Z mého průzkumu vyplývá, že pokud už někdo k folkloru přičichl před rokem 1989, tak ho po Sametové revoluci neopustil. Odmítavé názory se objevovaly spíše vně folklorní komunity, ta ale zůstala silná. Uvnitř ní i přesto začaly panovat obavy o vlastní existenci, nezájem mladých či nedostatek finančních prostředků.

V této době, která na první pohled folkloru (resp. folklorismu) příliš nepřeje, ale Brno potvrdilo svoji folklorní sounáležitost. Například už v roce 1990 vznikl Mezinárodní folklorní festival a o rok později třeba i folklorní soubor Púčik, později také další soubory menšin žijících v Brně, například bulharský soubor Pirin (na titulní fotce).

Více méně kontinuálně, i když v různé intenzitě, probíhají v Brně už od přelomu 19. a 20. století kromě řady vystoupení, plesů nebo koncertů také besedy u cimbálu. Například nejstarší brněnský soubor Slovácký krúžek (založen už v roce 1908) patří k stálicím, která tradici besed u cimbálu drží v podstatě celou dobu své existence. Změna režimu na tom nic nezměnila a zmíněné těleso tímto způsobem funguje doposud.

Dalším brněnským fenoménem, který vznikl dávno před revolucí a stále si drží své místo, jsou i spontánní – nesouborové, ale pravidelné besedy u cimbálu, které obvykle organizuje některá z výrazných cimbálových muzik. Jejich existence a četnost podle mého názoru dokládá živost a entuziasmus folklorní komunity dané doby. Jejich repertoár dokonce často ovlivňuje i zásobu písní a styl zbytku generace. Šlo a jde v mnoha případech o regionální hráče, kteří v Brně studují a vrací se do svých domovských regionů, případně omezí své aktivity při nástupu do zaměstnání. Po několika letech se tak může měnit místo i organizátor. Univerzitní charakter města tak má na podobu amatérské folklorní scény výrazný vliv.

OBR2_v_rytmu_k_clankuFolklorní beseda v podání Slováckého krúžku - 18. září 2024, Musilka

I když po Sametové revoluci folklorní komunitu nepostihl nezájem nebo úpadek, stále si udržovala některé nešvary bývalého režimu, jako nesmyslnou rivalitu, chlubení se cenami (za které mohly mít soubory v minulosti určité výhody) atp. Myslím, že v posledních pár letech se to mění. Folklorismus už definitivně ztrácí nálepku organizované komunistické zábavy a stává se organickou komunitní záležitostí. O tom v Brně a na Brněnsku vypovídají kromě výše změného také plné kapacity folklorních souborů, tanečních domů a řady dalších akcí, také obnova (nebo založení) hodů, rekonstrukce původních krojů nebo dokonce vznik nových souborů nebo tanečních škol.

V tomto pozitivním vývoji ale musíme brát v potaz také vnější vlivy. Za ten nejzásadnější považuji aktuální napjatou situaci ve světě. V úvodu tohoto textu jsem zmínila obavy, které prostupovaly folklorním hnutím na začátku devadesátých let. Jeho členové se báli, že tradice zaniknou, nebude o ně zájem. Tento (i jakýkoliv jiný) strach je však možné snadno zneužít a také uměle vyvolat. V současnosti jde například o obavu z cizích vlivů.  Stejně jako se v historii posledních dvou set let podobné strašení ve vlnách vynořuje a zase mizí, shodně se objevuje i využívání folkloru politickou mocí, jako například v dobách zmíněného minulého režimu. Často jdou tyto dva činitele ruku v ruce. V době krize se tak plíživým způsobem může folklor opět stát nástrojem politické moci, což v přímém přenosu sledujeme na Slovensku.

Vzpomeňme si tedy, že podstata tkví v něčem jiném. Nebýt kontinuálního nadšení řady jednotlivců, nemáme dnes na čem stavět. Folklor se ve své původní podobě přenášel z generaci na generaci. Myslím, že tento rys se propisuje i do folklorního hnutí (nejen v Brně). Výrazné osobnosti přenáší své nadšení mladším. Mnohá desetiletí trvající symbióza Brna a folkloru, kterou tito lidé vytvořili, dala vzniknout jedinečnému geniu loci, který je možné vnímat téměř na celém území moravské metropole. Tato symbióza je navíc tvořena koexistencí řady etnik, národů a regionů. Nenechme se tedy zviklat, folklor nás oslovuje stále a rozhodně to nevypadá, že by z našich životů v nejbližší době zmizel. Pevně věřím, že současná komunita si je této vlastní síly vědomá a nenechá se vystrašit.

logotyp_jihomoravsky_181214-183313_ako

Kopie souboru OBR-logo2

Soubor Pirin/ foto FB souboru

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Nejčtenější

Kritika

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce