Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.
Vystoupení tzv. velké muziky se uskutečnilo v legendárním prostoru Kinokavárny v Černých polích. Sál byl příjemně zaplněn diváky, u kterých se pod rouškami daly tušit spokojené úsměvy. Ani u mě tomu nebylo jinak. Muzika je za společná léta výborně sehraná a primuje ji Michal Mikulka, který stál už u jejího vzniku před patnácti lety. Část muzikantů, dříve než začala hrát, nastoupila do brněnského Valášku už v dětském věku jako tanečníci. Někteří zde tedy působí už téměř dvacet let. Jejich srdcový vztah k tomuto souboru byl patrný během celého koncertu; vytvořil v sále milou a přátelskou atmosféru.
V průběhu večera zazněly autorské písně a úpravy lidových písniček z pera vedoucího muziky Pavla Trkana, kterého můžete znát také jako dlouholetého basistu BROLNu. Jeho rukopis byl čitelný a muzikanti Valášku jsou s ním evidentně sžití. Repertoár pro samotný koncert si členové muziky vybrali sami z více než dvou set pásem, které s Valáškem odehráli. Objevily se oblíbené Švercovské, autorská skladba Ovečky, která má místy až balkánské nádechy, nebo pásmo Za vodú, za vodú, v němž se pěvecky představili všichni členové muziky. Jak sólový, tak zejména sborový zpěv je u této cimbálky velmi silnou stránkou. Pánové i přes svůj mladý věk disponují silnými a znělými hlasy.
Na pódiu se vystřídalo také několik zpěvaček. Jednou z nich byla flétnistka muziky Aneta Imrichová. Zazpívala například v povedeném duetu s bývalou členkou souboru Kateřinou Šebelovou, kterou si Valášek přizval z VUS Ondráš, kde působí nyní. Emotivní táhlou píseň V hoře pěkná jedlica zazpívala bývalá vedoucí muziky Michaela Fantová. Kmenovou zpěvačkou velké muziky Valášku je Barbora Nekudová, která se svým něžným hlasem tvoří příjemný protipól ke zbytku sestavy. Což bylo dobře patrné například v pásmu s názvem Škádlivé.
Pro mě je u cimbálových muzik vždy nepatrným rušivým elementem, když se hraje z not. Přeci jen se totiž takto poněkud ztrácí živost lidové písně samotné. Na druhou stranu chápu a respektuji, že při hraní složitějších úprav je to při podobných koncertech ta lepší varianta. Z večera bych vyzdvihla také moderátorský um tanečníka souboru Víta Pavelky, který svým suchým humorem nejen pobavil publikum, ale také sdělil vše potřebné.
Muzika se během patnácti let, kdy působila na brněnské scéně, stala známou a oblíbenou. Většina jejich členů již rozjíždí muzikantskou kariéru i v jiných kapelách. I to byl patrně jeden z důvodů, že na tomto koncertě oznámili ukončení činnosti. Není to však důvod k smutku. Část kapely můžeme slyšet v LH Za oponou a to stále pod primášskou taktovkou Michala Mikulky. Nadaného kontráše Michala Uhříčka jste jistě zahlédli v doprovodu dalších výborných muzikantů v souboru Musica Folklorica.
Nebyla jsem jistě jediná, kdo si při nedělním koncertu uvědomil, že brněnský Valášek vychoval další generaci skvělých hudebníků, kteří mohou svůj um i cit pro lidovou píseň předávat dál. A to je nejlepší devíza, jakou si vedoucí folklorního tělesa mohou přát.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..