Vojtěch Dyk & B-Side Band – Deska

5. březen 2015, 9:47

Vojtěch Dyk & B-Side Band – Deska

Jako celek má album všechna pozitiva, která od něj můžeme čekat. Deska je zábavná a přitom profesionálně zahraná a nahraná, Vojtěch Dyk je přesně intonující zpěvák, který umí pracovat s výrazem, hudební složka je moderní a současně pevně zakotvená v bigbandové tradici.

Vedle čistě instrumentálního alba Meeting Point, které nejeden odborník označil za jazzovou desku roku, vydal brněnský big band B-Side Band na sklonku roku 2014 ještě jeden titul, písňovou DeskuVojtěchem Dykem. Tedy se zpěvákem, který zaznamenal v posledních letech strmý vzestup. To, že je opět nominován na Anděla v kategorii Zpěvák roku, už nepovažujeme za žádné překvapení. A o tom, že jeho obličej album prodává, svědčí prostý fakt, že titulní strana obalu nabízí kromě názvu Deska pouze Dykovu fotografii. Název kapely a jejího „bandleadera“ Josefa Buchty čteme pouze na hřbetu krabičky. Je to detail, ale i takové detaily jsou při interpretaci hudby důležité.

Zatímco dřívější koncertní nahrávka Vojtěcha Dyka s B-Side Bandem (Live at La Fabrika) obsahovala coververze písní od Eltona Johna, Nirvany, Stevieho Wondera nebo skupiny Queen, Deska – první studiový počin této sestavy – nabízí původní repertoár. Jako autoři se na něm podíleli basisté Tomáš Vunderle Koudelka (B-Side Band) a Martin Kudlička (Lidopop) nebo klávesisté Ondřej Brousek (Monkey Business) a Boris Urbánek. Výjimkou – nepočítáme-li koncertní bonus – jsou dvě coververze: skladba Davea Lamberta What’s This a velmi pěkně zpracovaná Tržnice světa, méně známá píseň Karla Černocha z poloviny 70. let.

Jako celek má album všechna pozitiva, která od něj můžeme čekat. Deska je zábavná a přitom profesionálně zahraná a nahraná. Samozřejmostí je výborný zvuk (podobně jako u alba Meeting Point se na finálních úpravách podílel Phil Bulla v New Yorku). Vojtěch Dyk je přesně intonující zpěvák, který umí pracovat s výrazem, a zároveň klaun. Hudební složka je moderní (zvlášť v baskytarových a klávesových partech – což vůbec není narážka na autory písní) a současně pevně zakotvená v bigbandové tradici. Album je pestré – zatímco v úvodní, velmi silné, písni Nebe je jasné hraje B-Side Band roli doprovodné kapely, jinde se zpěvákem vede zvláště dechová sekce rovnocenný dialog. Hned v úvodní skladbě se Vojtěch Dyk představuje jako suverénní interpret na půl cesty mezi Danem Bártou a Jiřím Kornem. Pro celkový pocit z alba pak vůbec není důležité, jestli je na něm převažuje jazz, funk nebo pop. Střídá a prolíná se tu vše – jako připomínka skutečnosti, že právě velké orchestry před několika desetiletími k populární hudbě naprosto samozřejmě patřily a že současné jazzové standardy byly původně většinou právě populární nebo muzikálové melodie.

Jiným způsobem k dávnému mísení (nebo možná vyčleňování) žánrů odkazuje píseň Tomáše Vunderleho Koudelky Tajné místo. Propojení jazzového orchestru s trampským textem („Mám rád tamních lesů klid, lehnu si a mohu palci mlít. […] Jezdívám jen tak pod širák“) evokuje někdejší žánrovou dvojkolejnost Settlerů nebo skladatele Jarky Mottla. Propojením s jazzovou tradicí je naopak už zmíněná What’s This, postavená na scatových sólech. Právě v ní se však Dyk předvede i jako improvizátor a „vrstvič“ asociací, když spustí například pár taktů z muzikálové If I Were A Rich Man. Podobných vtípků, legrácek a také (polo)mluvených vsuvek na albu najdeme mnohem více. Někde je to brněnský pozdrav „Zdarec!“, jinde třeba přehlídka více či méně vulgárních nadávek v různých jazycích (Orient Express) nebo nabídka ke společně strávené noci ve francouzštině (My French Honey). Tyto drobnosti na koncertě možná pobaví, ale na studiovém albu, které by mělo být dílem trvalé hodnoty, působí jako rušivý element. Když už humor, pak raději vtipný text písně Martina Kudličky Města nad řekou („Mám rád města nad řekou / Zbytky z domácností v nich tekou“). Nebo zajímavé využití základních francouzských frází „Ça va“ a „C’est bon“ coby rytmického prvku v písni My French Honey.

Celé album se nese převážně ve svižných tempech. Opravdové zklidnění představuje až závěrečná skladba One Last Call, ve které Dyk komunikuje s posluchači desky podobně jako s publikem na koncertě. Jako tečka by to úplně stačilo. Připojený bonus, desetiminutová koncertní nahrávka Dvořákova Larga prokládaného vokálními improvizacemi, album zbytečně protahuje a rozmělňuje.

Mé výše uvedené výhrady k albu jsou subjektivní a směřují především k Dykovu bavičství – tedy k tomu, co na koncertě zpravidla opravdu funguje jinak než z desky/Desky. Po profesionální stránce – ať už jde o výkon kapely nebo dokonalý projev zpěváků – není albu co vytknout. A písně jako Nebe je jasné, Města nad řekou nebo aktualizovaná Tržnice světa patří k tomu nejlepšímu, co jsem v poslední době z českého popu slyšel.

Vojtěch Dyk & B-Side Band – Deska. Vydal BUJOART 2014. 11 skladeb, celkový čas 50:55

Vojtěch Dyk a B-Side Band v Mahenově divadle, foto Tino Kratochvil

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Kurt Elling je v současné době považován za jednoho z nejlepších jazzových zpěváků světa. Jaké to je absolvovat s ním turné, už dnes vědí zpěvák Vojtěch DykB-Side Band s vedoucím Josefem Buchtou. Rozhovor nám poskytli těsně před vyprodaným koncertem v Janáčkově divadle.  více

Rád bych žil ve světě, kde s sebou mediální tváře automaticky nesou také neoddiskutovatelnou kvalitu. Při provedení Requiem Aleše Březiny v bazilice kláštera Porta coeli se to aspoň na chvíli povedlo – Vojtěch Dyk odvedl vynikající práci a za jeho obsazením nestál pouhý marketing. Vedle Ivy Bittové, dirigenta Marka Štryncla, orchestru Musica Florea a chlapeckého sboru Boni pueri nebyl „tváří, která prodává“, ale rovnocennou součástí výborného interpretačního týmu.  více

Profesionální brněnský bigband B-Side Band se může pochlubit řadou úspěchů – od nastudování nové verze legendární Jazzové mše Jaromíra Hniličky přes řadu koncertů s Vojtěchem Dykem až po krátké turné s držitelem Grammy Kurtem Ellingem. Nyní B-Side Band vydává nové studiové album Meeting Point. Jde zatím o nejsuverénnější nahrávku souboru, který se zde tentokrát prezentuje skutečně jako bigband, bez žánrových úkroků stranou.  více

Volná improvizace, velký orchestr, individuality, kolektiv, výtvarný doprovod i drobné výstřednosti. To všechno se prolnulo na koncertě Pavla Zlámala a jeho Divergent Connections Orchestra.  více


Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více