Vojtěch Dyk & B-Side Band – Deska

5. březen 2015, 9:47

Vojtěch Dyk & B-Side Band – Deska

Jako celek má album všechna pozitiva, která od něj můžeme čekat. Deska je zábavná a přitom profesionálně zahraná a nahraná, Vojtěch Dyk je přesně intonující zpěvák, který umí pracovat s výrazem, hudební složka je moderní a současně pevně zakotvená v bigbandové tradici.

Vedle čistě instrumentálního alba Meeting Point, které nejeden odborník označil za jazzovou desku roku, vydal brněnský big band B-Side Band na sklonku roku 2014 ještě jeden titul, písňovou DeskuVojtěchem Dykem. Tedy se zpěvákem, který zaznamenal v posledních letech strmý vzestup. To, že je opět nominován na Anděla v kategorii Zpěvák roku, už nepovažujeme za žádné překvapení. A o tom, že jeho obličej album prodává, svědčí prostý fakt, že titulní strana obalu nabízí kromě názvu Deska pouze Dykovu fotografii. Název kapely a jejího „bandleadera“ Josefa Buchty čteme pouze na hřbetu krabičky. Je to detail, ale i takové detaily jsou při interpretaci hudby důležité.

Zatímco dřívější koncertní nahrávka Vojtěcha Dyka s B-Side Bandem (Live at La Fabrika) obsahovala coververze písní od Eltona Johna, Nirvany, Stevieho Wondera nebo skupiny Queen, Deska – první studiový počin této sestavy – nabízí původní repertoár. Jako autoři se na něm podíleli basisté Tomáš Vunderle Koudelka (B-Side Band) a Martin Kudlička (Lidopop) nebo klávesisté Ondřej Brousek (Monkey Business) a Boris Urbánek. Výjimkou – nepočítáme-li koncertní bonus – jsou dvě coververze: skladba Davea Lamberta What’s This a velmi pěkně zpracovaná Tržnice světa, méně známá píseň Karla Černocha z poloviny 70. let.

Jako celek má album všechna pozitiva, která od něj můžeme čekat. Deska je zábavná a přitom profesionálně zahraná a nahraná. Samozřejmostí je výborný zvuk (podobně jako u alba Meeting Point se na finálních úpravách podílel Phil Bulla v New Yorku). Vojtěch Dyk je přesně intonující zpěvák, který umí pracovat s výrazem, a zároveň klaun. Hudební složka je moderní (zvlášť v baskytarových a klávesových partech – což vůbec není narážka na autory písní) a současně pevně zakotvená v bigbandové tradici. Album je pestré – zatímco v úvodní, velmi silné, písni Nebe je jasné hraje B-Side Band roli doprovodné kapely, jinde se zpěvákem vede zvláště dechová sekce rovnocenný dialog. Hned v úvodní skladbě se Vojtěch Dyk představuje jako suverénní interpret na půl cesty mezi Danem Bártou a Jiřím Kornem. Pro celkový pocit z alba pak vůbec není důležité, jestli je na něm převažuje jazz, funk nebo pop. Střídá a prolíná se tu vše – jako připomínka skutečnosti, že právě velké orchestry před několika desetiletími k populární hudbě naprosto samozřejmě patřily a že současné jazzové standardy byly původně většinou právě populární nebo muzikálové melodie.

Jiným způsobem k dávnému mísení (nebo možná vyčleňování) žánrů odkazuje píseň Tomáše Vunderleho Koudelky Tajné místo. Propojení jazzového orchestru s trampským textem („Mám rád tamních lesů klid, lehnu si a mohu palci mlít. […] Jezdívám jen tak pod širák“) evokuje někdejší žánrovou dvojkolejnost Settlerů nebo skladatele Jarky Mottla. Propojením s jazzovou tradicí je naopak už zmíněná What’s This, postavená na scatových sólech. Právě v ní se však Dyk předvede i jako improvizátor a „vrstvič“ asociací, když spustí například pár taktů z muzikálové If I Were A Rich Man. Podobných vtípků, legrácek a také (polo)mluvených vsuvek na albu najdeme mnohem více. Někde je to brněnský pozdrav „Zdarec!“, jinde třeba přehlídka více či méně vulgárních nadávek v různých jazycích (Orient Express) nebo nabídka ke společně strávené noci ve francouzštině (My French Honey). Tyto drobnosti na koncertě možná pobaví, ale na studiovém albu, které by mělo být dílem trvalé hodnoty, působí jako rušivý element. Když už humor, pak raději vtipný text písně Martina Kudličky Města nad řekou („Mám rád města nad řekou / Zbytky z domácností v nich tekou“). Nebo zajímavé využití základních francouzských frází „Ça va“ a „C’est bon“ coby rytmického prvku v písni My French Honey.

Celé album se nese převážně ve svižných tempech. Opravdové zklidnění představuje až závěrečná skladba One Last Call, ve které Dyk komunikuje s posluchači desky podobně jako s publikem na koncertě. Jako tečka by to úplně stačilo. Připojený bonus, desetiminutová koncertní nahrávka Dvořákova Larga prokládaného vokálními improvizacemi, album zbytečně protahuje a rozmělňuje.

Mé výše uvedené výhrady k albu jsou subjektivní a směřují především k Dykovu bavičství – tedy k tomu, co na koncertě zpravidla opravdu funguje jinak než z desky/Desky. Po profesionální stránce – ať už jde o výkon kapely nebo dokonalý projev zpěváků – není albu co vytknout. A písně jako Nebe je jasné, Města nad řekou nebo aktualizovaná Tržnice světa patří k tomu nejlepšímu, co jsem v poslední době z českého popu slyšel.

Vojtěch Dyk & B-Side Band – Deska. Vydal BUJOART 2014. 11 skladeb, celkový čas 50:55

Vojtěch Dyk a B-Side Band v Mahenově divadle, foto Tino Kratochvil

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Kurt Elling je v současné době považován za jednoho z nejlepších jazzových zpěváků světa. Jaké to je absolvovat s ním turné, už dnes vědí zpěvák Vojtěch DykB-Side Band s vedoucím Josefem Buchtou. Rozhovor nám poskytli těsně před vyprodaným koncertem v Janáčkově divadle.  více

Rád bych žil ve světě, kde s sebou mediální tváře automaticky nesou také neoddiskutovatelnou kvalitu. Při provedení Requiem Aleše Březiny v bazilice kláštera Porta coeli se to aspoň na chvíli povedlo – Vojtěch Dyk odvedl vynikající práci a za jeho obsazením nestál pouhý marketing. Vedle Ivy Bittové, dirigenta Marka Štryncla, orchestru Musica Florea a chlapeckého sboru Boni pueri nebyl „tváří, která prodává“, ale rovnocennou součástí výborného interpretačního týmu.  více

Profesionální brněnský bigband B-Side Band se může pochlubit řadou úspěchů – od nastudování nové verze legendární Jazzové mše Jaromíra Hniličky přes řadu koncertů s Vojtěchem Dykem až po krátké turné s držitelem Grammy Kurtem Ellingem. Nyní B-Side Band vydává nové studiové album Meeting Point. Jde zatím o nejsuverénnější nahrávku souboru, který se zde tentokrát prezentuje skutečně jako bigband, bez žánrových úkroků stranou.  více

Volná improvizace, velký orchestr, individuality, kolektiv, výtvarný doprovod i drobné výstřednosti. To všechno se prolnulo na koncertě Pavla Zlámala a jeho Divergent Connections Orchestra.  více


Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více