Napsat text, najít či složit melodii, vysázet, vytisknout, prodat, zpívat. … Najít, přečíst (a zpívat?). Aneb o několika pozoruhodných brněnských tiscích přelomu 17. a 18. století.
Teprve od konce 17. století byl v Brně obnoven knihtisk. Zdánlivě samozřejmý výdobytek významnějších (Praha, Olomouc), ale i menších měst (Litomyšl) v Brně v průběhu 17. století citelně chyběl. Tiskaři zde působili v předbělohorské době. Tehdy byla jejich produkce poměrně pestrá, vždy v úzkém vztahu k potenciálním zadavatelům a odběratelům. S vypuknutím Třicetileté války ale dochází k přerušení této tradice, tiskaři pak působí například v blízkých Oslavanech a posléze v Mikulově, jen ve čtyřicátých letech nakrátko opět v Brně. Po několik desetiletí jsou pak knihy z Brna a pro Brno vydávány v Olomouci, v Litomyšli, nebo v Kladsku (Glatz). Tamní tiskař Pega například pro brněnské jezuity vydal německou příručku-zpěvník pro poutníky do Tuřan (Marianische Kirchfahrt, 1682) jezuity Joanna Dilata, jednoho ze studentských obránců Brna před Švédy v roce 1645, nebo mariánský traktát (Foederis Arca, 1684) brněnského augustiniána Arborela. Ten pochopitelně zdůrazňuje význam milostného obrazu Panny Marie Svatotomské a své úvahy člení do kapitol, těžkopádně přeložených jako pochvalné pozouny (Lob-Posaun) podle dobové módy využívající hudebních termínů. Ony hudební aluze v tehdejší literatuře snad případně dosvědčují, jaký význam se přikládal sluchovému vjemu, možnosti poslouchat (ne tak samozřejmé jako dnes) nebo (naopak daleko častější) možnosti spoluvytvářet hudbu, třeba jen prostým zpěvem na ulici či v chrámu.
Nová brněnská tiskárna fungovala až od roku 1689, od té doby se knihtisk už nezastavil. Hned o rok později vydal tiskař Sinapi pozoruhodnou a obsáhlou příručku pro bratrstvo Božího těla z brněnské svatojakubské farnosti (Kräftige Geistliche Seelen-Nahrung). Začátek titulu knihy by se dal přeložit jako „mocná duchovní strava pro duši“. Z různých duchovních návodů, modliteb a písní sestavil tuto příručku „jeden ze členů bratrstva“. Ještě dříve než se případný čtenář dostane k tomu, aby knihu prolistoval, pravděpodobně mu do oka padne úvodní rytina s vyobrazením Poslední večeře a nadpisem Duchovní strava pro duše. Ve spojení s titulem knihy nabízela případnému zvědavci dostatečné množství informací a byla jakýmsi instruktážním prologem příručky. Rytinu lze ovšem chápat i jako určitý erb bratrstva.
Výjimečnost příručky spočívá především v tom, že má vlastní písňový oddíl. Pátá kapitola knihy obsahuje celkem devatenáct písní, zařazených do jednotlivých tematických oddílů. Vždy je notován jejich nápěv i doprovodná basová linka, takže bylo možné podle dobové praxe snadno realizovat doprovod, nejspíše na positiv (malé varhany). Tato skutečnost činí tisk výjimečným z několika důvodů: Jednak jde o jediný známý písňový soubor raného novověku přímo pro brněnské prostředí, jednak notované písňové oddíly v příručkách bratrstev nejsou úplně běžné. Podstatně častěji se vyskytují pouze písňové texty, jako v případě starší příručky bratrstva Božího těla z roku 1609.
Písně se mohly zpívat (případně recitovat jako modlitby) k uctění Svátosti oltářní, při procesí na svátek Božího těla (u jednotlivých zastavení, tj. u čtyř oltářů) a během pravidelných procesí, před a po shromážděních a bohoslužbách. V některých případech určují užití poznámky před jednotlivými písněmi (například: „může se zpívat poté, co se shromáždí bratři a sestry“). Většinou se vztahovaly ke kultu Božího těla, dvě přímo ke Kristu, posledních šest k Panně Marii. Pozornost si zaslouží například desátá píseň Im Nahmen Jesu seynd wir hie („V Ježíšově jménu jsme se zde sešli a padáme na svá kolena“), určená ke společnému zpěvu po shromáždění. Má proto velmi jednoduchou hudební strukturu a snadno zapamatovatelnou melodii; krátkých šest slok vytváří jedinou větu.
U příležitosti výstavy věnované barokním bratrstvům na Moravě (Zbožných duší úl, Arcidiecézní muzeum Olomouc, 2010), vznikla také nahrávka těchto písní v podání Michaela Pospíšila, tahouna a často samojediného člena pozoruhodného souboru Ritornello. Kromě zmíněné písně Im Nahmen Jesu nechť zazní také příběh Zvěstování Panně Marii (kromě varhanního positivu jsou zde ke slyšení také zobcová flétna a viola da gamba).
V roce 1695 vydal brněnský tiskař Sinapi také příručku pro chrámové hudebníky olomoucké diecéze (Novae Agendae Olomucensis Directorium Chori), která byla už podle titulu rozšířením, dodatkem o rok dříve vydané diecézní agendy, jedné ze základních liturgických příruček. Vedle latinských chorálních zpěvů se zde nachází také 42 českých a 40 německých písní (většinou včetně melodie). Tehdejší olomoucký biskup Karel Liechtenstein-Castelcorno v předmluvě vysvětluje: „Aby nicméně tomuto dílu nic ani v nejmenším nescházelo, postarali jsme se, aby sem byly zařazeny písně německé a české, které je zvykem zpívat během roku před kázáním“ (citováno dle knihy Dějiny hudby na Moravě, Brno 2001, s. 66). Mezi českými písněmi se nachází řada velmi starých ještě z doby předreformační, včetně vánoční Narodil se Kristus Pán.
V duchu přísných předpisů se tyto písně měly zpívat pouze mimo samotnou mši (kázání obvykle nebylo její součástí, ale bohoslužbě předcházelo či naopak jí následovalo), ačkoli dobová praxe byla podstatně uvolněnější. V kostele sv. Janů (u minoritů) se v 18. století na závěr každé pobožnosti (tedy snad každodenně) zpívala píseň o Nejsvětější svátosti Freuet euch, ihr lieben Seelen (Radujte se, milé duše). Kdyby si ji tamní hudebníci náhodou nepamatovali, mohli nahlédnout do zmíněného Directoria.
Na přelomu 17. a 18. století vyšla v Brně řada tisků s písněmi o svatých, obvykle jen několika stránkové, nenotované publikace menšího formátu. Pozoruhodnou výjimkou je píseň odkazující k úspěšné obraně Brna před Švédy v roce 1645 (Schweden-Schall und Brünner Wider-Hall / Švédů volání a brněnská odpověď), vydaná jako příloha ke kázání jezuity Scheffera. Už v samotném textu kázání je využito nejrůznějších hudebních prvků a metafor (nalaďte struny!), zvláštní melodie zmíněné písně přímo evokuje vojenský popěvek. Ozvěna Třicetileté války byla ještě po více než padesáti letech velmi silná. //A co teprve v jubilejním roce 1745? Tehdejší pestré oslavy, v nichž samozřejmě hudba nechyběla (pro tuto příležitost dokonce vzniklo zvláštní oratorium či zpěvohra), si snad zaslouží jedno z dalších budoucích zastavení.//
Literatura:
Vladislav Dokoupil: Soupis brněnských tisků. Staré tisky do roku 1800, Brno 1978. Milena Flodrová: Brněnský knihtisk v 17. a 18. století. In: Knihtisk v Brně a na Moravě (sborník z konference), Brno 1987. Jiří Sehnal – Jiří Vysloužil: Dějiny hudby na Moravě, Brno 2001. Petr Voit: Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006. Tomáš Malý – Vladimír Maňas – Zdeněk Orlita: Vnitřní krajina zmizelého města. Náboženská bratrstva barokního Brna, Brno 2010. Vladimír Maňas – Zdeněk Orlita – Martina Potůčková (edd.): Zbožných duší úl. Náboženská bratrstva v kultuře raněnovověké Moravy, Olomouc 2010.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..