Vedle dosud nepříliš prozkoumaného hudebního dění v samotném Brně druhé poloviny 16. století (kterému by ještě v rámci této série měla být věnována pozornost), se jako podstatně chytlavější motiv vnucuje vztah slavného skladatele Jacoba Handla Galla k premonstrátskému klášteru v Zábrdovicích. Přísně vzato klášter nebyl součástí tehdejšího Brno, ale vzhledem ke své blízké poloze hrál – nadneseně a ahistoricky řečeno – důležitou roli i v kulturních dějinách města.
Osudy Jacoba Handla (1550–1591), který pocházel z Kraňska v dnešním Slovinsku, mohou být do určité míry chápány jako typický příklad kariéry chrámového hudebníka. Od útlého mládí jako zpěvák v rakouských klášterech, především u benediktinů v Melku a poté pravděpodobně ve vídeňské dvorní kapele. Po odchodu z Vídně (nejspíše roku 1574) se následujících šest let pohyboval po Čechách, Moravě i Slezsku, využíval a dále rozvíjel četné kontakty s vysokým klérem – opaty, kanovníky a biskupy, které vyústily ve jmenování do funkce kapelníka olomouckého biskupa v roce 1580.
Především klášterní prostředí mělo výrazně univerzální charakter, zemské hranice znamenaly jen málo. Nicméně co se Moravy týče, získal Handl cenné kontakty s premonstrátským kláštery v Louce u Znojma a v Zábrdovicích u Brna. Tehdejší loucký opat Šebestián Freytag z Čepirohu kolem roku 1575 zřídil řádovou školu s hudebním seminářem a díky kontaktům s císařským kapelníkem Philippem de Monte zřejmě angažoval nadané hudebníky, kteří si podobně jako Handl hledali obživu v církevních fundacích.
Ve srovnání s významem Slezska a zejména jeho hlavního města Vratislavi se Brno může v Handlově kariéře jevit jako nedůležitá lokalita. Připustíme-li ovšem určitou míru spekulací, pak se Handl mohl v Brně objevit ještě jako zpěvák kláštera v Melku v doprovodu císaře Maxmiliána II. roku 1567 na jeho cestě mezi Vídní, Opavou a Prahou. Handl se později zmiňuje o olomouckém biskupovi Vilému Prusinovském (†1572), kterého musel osobně poznat jako hudbymilovného preláta. Právě biskup Prusinovský byl jedním z hlavních hostitelů císaře při zmíněné holdovací cestě. S Brnem jsou spojeny počátky kariéry pozdějšího olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského, který v roce 1573 získal úřad kanovníka v Olomouci i v Brně a o dva roky později se stal proboštem, představeným brněnské kapituly (zjednodušeně řečeno nejvýše postaveným prelátem ve městě). Není vyloučeno, že se Pavlovský s Handlem setkali již někdy v této době, nejpozději však v roce Pavlovského zvolení olomouckým biskupem (1579); hned v červnu totiž biskup navštívil zábrdovický klášter. Pohotový Handl k této příležitosti vydal tiskem sedmihlasé oslavné moteto.
Právě ke zdejšímu premonstrátskému klášteru se váže několik zmínek v Handlových tiscích. Báseň Jana Jergera (Ioannes Ierger), věnovaná přímo Handlovi v úvodním svazku jeho mší (Selectiores quedam missae, Praha 1580), se dotýká společně stráveného odpočinku během letních měsíců (nejspíše zmíněného a zřejmě i pro Handlovy další osudy klíčového roku 1579) v zábrdovickém klášteře. Tehdejšímu představenému kláštera v Zábrdovicích Handl věnoval třetí svazek zmíněné sbírky mší (zatímco první a druhý byl věnován Pavlovskému). Opat Caspar Schönauer je v předmluvě vylíčen jako skladatelův nejmilejší patron, v hudbě vzdělaný, s výborným vkusem, který jej podporoval nejen materiálně, ale také morálně ve vydávání dalších skladeb. Ostatně sama předmluva oslavující opata je i na dobové poměry poměrně dlouhá.
Během svého působení ve funkci kapelníka olomouckého biskupa Handl pracoval na svém monumentálním díle s názvem Opus musicum harmoniarum. Sbírka obsahovala celkem 374 čtyř až dvacetičtyřhlasých motet pro svátky celého církevního roku. Tiskem začala vycházet až po jeho přesídlení do Prahy roku 1585, vyšla ve čtyřech knihách v rozmezí let 1586–1590. První svazek byl příznačně věnován pražskému arcibiskupovi a biskupům v Olomouci a Vratislavi. Handl se v Praze nestal členem císařské kapely, ačkoli s některými jejími členy byl prokazatelně v přátelském kontaktu. Působil jako ředitel kůru malého kostela sv. Jana Na Břehu na Starém Městě pražském. Podstatným důvodem k přesídlení do Prahy byla spolupráce s tiskařem Jiřím Nigrinem (Černým), V roce 1588 udělil císař Rudolf II. Handlovi privilegium plných dispozičních práv k vlastním skladbám (o sedm let dříve získal totéž císařské privilegium Orlando di Lasso). Handl tak byl bezpochyby spoluvydavatelem svých děl, o čemž svědčí o vysoké množství exemplářů jednotlivých knih Opus musicum v jeho pozůstalosti a víceméně náhodné zmínky o dedikacích (zásilkách) tisků nejrůznějším příjemcům, prelátům (biskupu Pavlovskému, opatu Freytagovi a dalším) a zejména městským radám.
Když zábrdovický opat Schönauer v roce 1589 zemřel, Handl vydal na jeho památku skladbu s názvem Epicedion harmonicum (epicedion ve smyslu pohřební, útěšné písně), oslavující charakter a patronát zemřelého opata. Zároveň v této skladbě Handl zdraví nového opata Ambrože Telčského, kterému později věnoval čtvrtý svazek (1591) své rozsáhlé sbírky Opus musicum. Není známo, zda se nový opat vyrovnal v náklonnosti k Handlovi svému předchůdci. Vlastně ani neměl – vzhledem k předčasnému skonu skladatele v roce 1591 – příliš možností svůj patronát nějak stvrdit.
Spojitost Handla s Brnem a Zábrdovicemi tak zůstává nutně v rovině domněnek. Handl byl však jedním z nejplodnějších a hlavně již záhy uznávaných středoevropských skladatelů. Vedle dokonalého kontrapunktického umění využíval Handl tehdy poměrně nový vícesborový styl po vzoru benátských skladatelů. Sbor obvykle rozdělil na dvě skupiny po čtyřech hlasech a tyto skupiny si pak střídavě odpovídaly, případně se v některých pasážích prolínaly. Jako dokonalý znalec latinského jazyka věnoval obzvláštní péči textu, který zohledňoval v rovině sazby, rétoriky (využití řečnických figur) a zvukomalby.
Z hlediska dobové provozovací praxe poskytuje ideální návod sám skladatel, když v předmluvě k Opus musicum uklidňuje hudebníky, vyděšené velkým počtem hlasů, pro něž řadu skladeb napsal (osm a více). V každém městě jsou přece věžní hudebníci, v každém kostele varhaník, píše Handl, kteří se mohou podílet na provedení. Užití dechových nástrojů, především cinků a trombónů spolu s varhanami bylo v chrámové hudbě druhé poloviny 16. století běžné a Handl bezpochyby počítal s proměnlivostí této instrumentace, která jeho skladbám dodala potřebný lesk. V současnosti se Handlovy skladby uvádějí nejčastěji ve sborovém provedení bez jakéhokoli doprovodu, kterýžto princip je oné původní praxi zřejmě dosti vzdálený. Právě proto, ale také pro krásu a dokonalost provedení stojí za pozornost nahrávka Huelgas Ensemble.
Nejen vzhledem k nepochybnému skladatelskému umění, ale také díky až překotnému úsilí o vydání vlastního rozsáhlého díla tiskem a rozesílání exemplářů na všechny možné strany (ve smyslu osvědčené obchodní strategie) lze s nadsázkou říci, že na přelomu 16. století a 17. století byly právě jeho chrámové skladby ve střední Evropě snad vůbec nejčastěji prováděné, hned vedle děl mnichovského kapelníka Orlanda di Lassa. Handl tak sám k brněnským hudebním dějinám možná nijak výrazně nepřispěl, ale kdybychom měli možnost vkročit do některého ze zdejších chrámů někdy kolem roku 1600, pravděpodobně by zde zněla některá ze mší či moteta.
Zdroje:
Dragotin Cvetko: Jacobus Handl Gallus vocatus Carniolanus, Ljubljana 1991.
Jiří Sehnal – Jiří Vysloužil: Dějiny hudby na Moravě, Brno 2001.
Theodora Straková: Vokálně polyfonní skladby na Moravě v 16. a na začátku 17. století. Časopis Moravského muzea 67, 1982, s. 85–93.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..