YM: Japonec a Lorenzovi hoši

21. prosinec 2018, 1:00

YM: Japonec a Lorenzovi hoši

Aktuální sestava skupiny Květy má tři členy. Poté, co v roce 2017 vydali hned dvě řadová alba (Komik do půl osmé a Spí vánoční pták), se dohodli, že každý složí sólovou desku v jiném žánru a s pomocí svých kolegů z kapely a přizvaných hostů tato alba nahrají a vydají. Projekt souhrnně nazvali YM („my“ pozpátku) a na konci roku 2018 vydali první dvě ze tří zamýšlených alb – CD Japonec s elektronickými nahrávkami Aleše Pilgra a LP desku Lorenzovi hoši s country písněmi Martina E. Kyšperského. Obě alba nás sice zvou do velmi odlišných hudebních světů, ale některé drobné detaily je spojují. A nejedná se jen o to, že na obou najdeme píseň s názvem Kamarádi.

Pilgrův Japonec se od všeho, co dosud Květy natočily, liší. Dříve totiž platilo, že výhradním autorem Květů je Martin Kyšperský, zatímco Aleš si své autorské písně vydával buď sólově (album Nos na stůl, 2006), nebo v rámci dua, resp. kapely Biorchestr. Po rozpadu Biorchestru mu vhodná platforma chyběla a našel ji právě jako YM. Pilgrovy nové písně jsou více než na příbězích postaveny na úderných sloganech, nad melodií (čest výjimkám typu vlezlého refrénu písně Antidepresiva) vítězí hypnotický rytmus, jakási fúze prvků a zvuků elektronické hudby od 80. let po začátek tohoto století. Pilgr jako autor jde v rytmičnosti a „sloganovitosti“ ještě mnohem víc na dřeň než na albech Biorchestru a můžeme si jen klást otázku, nakolik je to jeho přirozený autorský vývoj a nakolik vědomá stylizace do zvoleného žánru. Hádám, že druhá možnost je správná a že záměrem celého Japonce je mimo jiné bavit a překvapit fanoušky Květů (i Biorchestru).

Nabízí se ostatně srovnání se sólovou deskou Martina Kyšperského Vlakem, která byla celá elektronická a také stále spíše na úderných a krátkých textových sděleních obalených do jednoduché strojové hudby. Jenže zatímco Vlakem byla čistě studiová práce, Japonec je předmětem aktuálního turné YM/Květů a právě zde si Kyšperský poprvé užívá naplno roli doprovodného hudebníka klávesisty.

Konstatování, že Pilgrovy skladby na albu Japonec stojí především na pravidelném rytmu a syntetických zvucích, však neznamená, že by to byly písně bez významu. Naopak, i za jednoduchými slovy se skrývají vážná témata (Antidepresiva – léky jako jen zdánlivě snadné východisko z problémů; Kamarádi – problémy spojené s lovem Pokémonů; Japonec – klišé spojená s jednotlivými národy, která mohou vést k rasismu či šovinismu). Mimochodem zdánlivě nesouvislé slogany, které však příběh písně výrazně posouvají, používá i Martin Kyšperský na řadových albech Květů (viz „Sto roků samoty a jedna lžíce na boty“ v písni My děti ze stanice Bullerbyn). „Jedno je jistý“ – další výrazný slogan z alba (Orchidej a kaktus) – Aleš Pilgr na albu Japonec nabízí, pod rouškou strojové hudby, opět příběhy. Jen je třeba je pod povrchem pečlivěji hledat.

O co jednoduší pak je najít základní dějovou linku v nových country písních Martina Kyšperského. „A odpočinku bylo jako šafránu, nikdo nikdy nešel daleko pro ránu,“ zve nás první píseň alba Lorenzovi hoši, nazvaná Harborough Hay, do světa klišé, minulého času, světa tvrdých hochů („Tohle je kriminál, tohle je lapák…“). Ovšem ani zde není někdy děje třeba příliš. O tvrdých hoších se toho dozvíme poměrně dost i z opakovaného „Lorenzovi hoši, johoho“, což v titulní písni zpívá jako host Michal Němec z Jablkoně („Ty každej zná anebo tuší“). I u Martinových písní je však třeba opatrně stírat – nikoli rosu na kolejích, ale další žánrové propriety od zvuku banja po všechna country a trampská klišé („Sám řídím svůj náklaďák“), aby nám zůstaly obecně platné písničky o vztazích (Listy kaštanů, Náklaďák) a vzpomínkách (Kamarádi; srovnejme s generačními výpověďmi z posledních řadových alb Květů). Zajímavé úpravy (s hostujícím zpěvem Nikoly Muchy) se dočkala starší Kyšperského píseň Cirkulárka,

O tom, že album Lorenzovi hoši není žádné „johoho“ a hra na country, svědčí dvě poslední položky alba. Ve zdánlivě schematických Kamarádech si můžeme všimnout nenápadné věty „Černoši k tomu hráli“, jednoho z obvyklých západních klišé (černoch dobrý v první řadě jako muzikant; totéž platí často u nás pro Romy). Že to však s těmi „národními“ či rasovými schématy není tak jednoduché, dokládá text písně Šípy, otevřeně protirasistické. Ta tvoří dvojici s Pilgrovým Japoncem, přičemž každá říká totéž jiným jazykem, jak hudebním, tak textovým.

Nová alba Květů balancují na hraně mezi hrou a vážností a občas přes tuto hranu přepadnou na jednu či druhou stranu. Pilgrova elektronická hudba je někdy až nesnesitelně rytmická, Kyšperský kopíruje nešvary country žánru i v chybném kladení přízvuku („Až padne noc čerNÁ“ v duetu Listy kaštanu, i když by se dalo snadno a lépe frázovat například „Až padne černá TMA“). Pro oba autory je projekt YM pouze odskokem na neprobádanou půdu: Pilgr pro mne není novým Kubatkem nebo Autumnistem, a vlastně ani Ventolinem, i když mě některé jeho elektronické hříčky baví. Stejně tak Kyšperský a jeho hoši – i přes obrovskou pomoc kytaristy Petra Uviry – nejsou nejlepšími country muzikanty, jaké jsem kdy slyšel. Ale protože jsou to obecně skvělí muzikanti, věříte jim nakonec i takovou banalitu jako „Na můj klobouk padá déšť“. Nezbývá než se těšit na třetí díl trilogie, desku Ondřeje Kyase.

YM – Japonec; YM – Lorenzovi hoši. Vydalo Polí5. 10 + 12 skladeb + bonusové čtyřpísňové EP, stopáž: 39:50 (Japonec) a 41:29 (Lorenzovi hoši)

Foto archiv kapely

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více