Muži o ženách tvrdí, že mají špatný orientační smysl. Dovolím si s nimi pro tentokráte nesouhlasit. Kde nic není, tam ani smrt nebere. Ženy zpravidla nemají orientační smysl žádný. Jsem toho zářným příkladem. Do Lipska jsem dorazila s mírným zpožděním, neboť fakt, že velký modrý nápis Teplice, inzerovaný hned na několika pražských křižovatkách, nenavádí řidiče na dálnici, nýbrž pouze nesměle napovídá přibližný směr naučné stezky po vlastech českých, končící pravděpodobně v některé z útulných hospůdek teplických krajů, je nad moje chápání. (Ono mlhavé ráno vypadaly útulně snad i pochybné podniky pohraničního úseku silnice E 55, kde se divákům naskýtal přímo impresionistický výjev z Monetových obrazů. Omrzávajícím dívkám v nápaditých oblečcích chybělo k dokonalosti pouze paraplíčko starorůžové barvy.)
Vstoupila jsem tedy rovnou do napjaté atmosféry začátku nové operní produkce. Všichni přítomní se tvářili asi tak, jako kdyby právě odhlasovali vstup Ugandy do evropské unie. (Zřejmě si plně uvědomovali seriózní poslání své profese, konec konců již sám název "vážná" hudba k tomu přímo vybízí). Návrhář kostýmů právě vysvětloval, proč je nezbytně nutné, abychom měly knoflíčky na hedvábných šatech dopnuté až ke krku, (zpívat se nám bude asi o něco hůř, ale věří, že to nakonec zvládneme), scénograf předváděl makety svých nápadů (soubor zešikmených ploch, po nichž speciálně hedvábné látky hodně kloužou, ale ostřílení borci našeho kalibru si s tím jistě nějak poradí). Dirigent mlčel, prosazovat si hudební názory je v současném pojetí opery krok přinejmenším odvážný, pouze několikrát obdivně hvízdl při historickém "špeku", který pro zlehčení tíživé atmosféry na závěr přidal k dobru režisér. Pěvci si podali ruce a navzájem se ujistili, jak se již nemohou dočkat nastávajících šesti týdnů společné práce.
S vědomím pověstné německé přesnosti jsem spěchala na sraz s majitelkou mého pronajatého bytu. Že by snad také zabloudila? Čekání mi zpříjemňovaly Vysockého písně v podání pouličního zpěváka a buřty s hořčicí. Venku mrzlo až praštělo a pohled na škaredé, vylidněné lednové město, tovární komíny a jeřáby, ve mně vyvolal sentimentální vzpomínky na dětství, prožité v dobách socializmu.
Publikováno se svolením Týdeníku Rozhlas.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..