Za profesorem Jiřím Vysloužilem

Emeritní profesor Filozofické fakulty Masarykovy univerzity PhDr. Jiří Vysloužil, DrSc. zemřel 26. listopadu 2015 ve věku nedožitých 92 let. Byl to dlouhý a plodný život, naplněný prací a nebylo v něm místo na pochyby nebo váhání. Stanislavskij vícekrát prohlásil, abychom nehledali sebe v umění, ale umění v sobě – o vědě to platí obdobně… Zůstává celoživotní práce, snaha, úsilí a aktivita. Taková vytrvalost a neochvějnost budí úctu i respekt. Čest jeho památce.

Jiří Vysloužil patřil ke generaci, kterou zaskočil protektorát a válka spolu s uzavřením českých vysokých škol. Po gymnaziálních studiích po přechodu z rodných Košic do Brna, když se chystal k vysokoškolskému studiu, ocitl se v nuceném nasazení v kuřimské továrně. Po osvobození studoval na znovuotevřené univerzitě kromě hudební vědy a historie i folkloristiku a etnografii. Ty pak na začátku jeho profesionální kariéry převládly a zdálo se – zejména po úspěšné monumentální edici Janáčkova folkloristického díla –, že se bude mladý Vysloužil po třicítce profilovat takto.

Ale folkloristická etapa se ukončila vydáním janáčkovských folkloristických materiálů a studií a přechodem Jiřího Vysloužila na filozofickou fakultu na přelomu let 1961/62 z dosavadního působiště, což byla Janáčkova akademie múzických umění. Působení na naší fakultě, kde brzy převzal vedení tehdejší katedry hudební vědy a výchovy, ho vedlo od hudební folkloristiky k historiografii a lexikografii. Vysloužil rychle pochopil význam a ojedinělé postavení brněnské hudební lexikografie, která ústrojně navázala na někdejší helfertovskou a černušákovskou epochu od konce 20. let XX. století, jejímž výsledkem bylo vydání Pazdírkova hudebního slovníku naučného (1929 – část věcná, od 1937 část osobní dovedená až po M včetně, kdy práce přerušilo uzavření českých vysokých škol a zatčení profesora Helferta. Vysloužil navázal na další již dokončený a osvědčený lexikografický projekt – Československý hudební slovník osob a institucí, vydaný editory Gracianem Černušákem, Bohumírem Štědroněm a Zdenko Nováčkem / SHV, Praha 1963 a 1965).

Tak povstala po tomto úspěšném počinu brněnské muzikologie z iniciativy Jiřího Vysloužila idea velkolepě koncipovaného Slovníku české hudební kultury. Kolektiv 107 autorů připravil dílo k tisku péčí redaktorů Jiřího Fukače, Jiřího Vysloužila a výkonného redaktora Petra Macka. Dílo vyšlo v Editio Supraphon v Praze 1997 a má úctyhodných 1035 stran velkého dvousloupcového formátu. Tím Vysloužilovy lexikografické snahy zdaleka neskončily.Dokázal je trvale zakotvit na ústavu hudební vědy, kde tak vzniklo a působí stálé lexikografické pracoviště. Byla tak zajištěna kontinuita brněnské hudební lexikografie v nejméně pěti generacích. Zúročením toho všeho a také jistou formou popularizace pak byl Vysloužilův Hudební slovník pro každého I / věcná část – 1995 /, II / Skladatelé a hudební spisovatelé – 1999 / u A. J. Rychlíka ve Vizovicích, dohromady encyklopedie o téměř 1000 stranách. Kromě této domácí lexikografické aktivity Vysloužil napsal řadu příspěvků pro cizojazyčné slovníky a encyklopedie.

Po přechodu na filozofickou fakultu se stále výrazněji objevoval u Jiřího Vysloužila zájem o hudbu XX.století. Rychle se zbavil všech zátěží 50. let, které u některých jeho souputníků poměrně dlouho přetrvávaly, a systematicky se věnoval sondám do soudobé hudby. Prováděl tak pionýrskou práci po nucené odmlce 50. let, kdy česká muzikologie ztratila kontakt s evropskou modernou mezi dvěma světovými válkami a po roce 1945. Většinu této záslužné produkce Vysloužil publikoval na stránkách Hudebních rozhledů a také na stranách nově vzniklé hudební revue Opus musicum, kterou pomáhal po roce 1969 založit.

Od Stravinského přes Schoenberga dospěl Jiří Vysloužil až ke tvorbě Antona Weberna. Ten byl v českém prostředí záslužně představen poprvé díky Vysloužilovi a Ctiradu Kohoutkovi – tedy dvakrát z Brna. Tyto jednotlivé studie Vysloužil spojil do monografie Hudebníci XX. Storočia (Opus, Bratislava 1981). Po syntetické práci a současně s ní Jiří Vysloužil dlouho sledoval a studoval dílo Aloise Háby a po roce 1990 také Čechoameričana Karla Husy – obou skladatelů značného mezinárodního významu.V obou monografiích se projevuje Vysloužilova schopnost maximálně vytěžit z kontaktů a konfrontací s žijící uměleckou osobností. V případě Aloise Háby dokázal přenést zájem o studium jeho tvorby, teoretického díla a problémů mikrotonality i na mladší generaci. Profesor Lubomír Spurný spolu s ním vytvořil anglicky publikovaný celosvětově citovaný Katalog díla Aloise Háby (KLP, Praha 2010). V současné době je již Hábovo dílo předmětem zájmu řady zahraničních badatelů.

Jedním z pilířů organizační aktivity Jiřího Vysloužila bylo dílo Leoše Janáčka, jeho analýza, reflexe a kritické vydávání. V nelehké době od začátku 70. let 20. století dokázal soustředit, obhájit a zaštítit pracovní kolektiv, který zahájil vydání kritické edice Janáčkova díla. Symbolickým prvním svazkem několika edičních řad se stalo Janáčkovo klavírní dílo, které podle nových edičních zásad, vydaných v samostatné obsáhlé knižní monografii autorů Milana Šolce a Jarmila Burghausera, připravili Ludvík Kundera a Jarmil Burghauser. Za více než 20 let existence edice vyšla řada důležitých Janáčkových orchestrálních, komorních a vokálních skladeb a byla také postupně vychována nová generace kritických editorů. Po zániku vydavatelství už existovala díky pracovnímu úsilí tohoto týmu početná skupina editorů a dnes lze konstatovat, že proces vydávání Janáčkova díla kriticky a s přihlédnutím ke všem pramenům byl doveden do závěrečné fáze. Kritická edice tak zůstává trvalým vkladem do české hudební kultury a je současně tím nejlepším, co vyprodukoval ústav hudební vědy FF MU.

Jednotlivé aktivity by bylo obtížné vyjmenovat bez rizika opomenutí některé z nich. Jedno však je pro profesora Vysloužila zvláště příznačné: umění organizace, schopnost rychle vyhodnotit možnosti, síly a prostředky a vše spojit a dovést k výsledku.Asi nejlépe to lze doložit na dějinách brněnských hudebněvědných kolokvií jako součásti mezinárodního hudebního festivalu. Ta Jiří Vysloužil anektoval po roce 1970 a podařilo se mu za spolupráce s dalšími muzikology (zejména pak s tehdy umlčeným a přesto nejvíce činným Jiří Fukačem) vytvořit platformu setkávání evropských a českých i slovenských muzikologů. V nelehké době napětí a ideologického tlaku a slídění se podařilo jednak nalézt a realizovat nosná témata nadregionálního významu a přivést do Brna velké osobnosti evropského dosahu. A právě Jiří Vysloužil spolu s Jiřím Fukačem dokázali nejen režírovat tato setkání, ale vést je v duchu přátelského porozumění, tolerance a současně kritického přemítání k vrcholným výkonům zejména v generálních diskuzích.

Nelze vyjmenovat všechny – připomeňme alespoň Jana Racka, Bohumíra Štědroně, Rudolfa Pečmana, Jiřího Fukače, Jaroslava Volka, Jaroslava Jiránka, Karla Janečka, Karla Risingera, Tomislava Volka, Jiřího Sehnala, Ivana Poledňáka, Zdenu Pilkovou, Theodoru Strakovou, ze slovenských muzikologů zejména Jozefa Kresánka, Zdenka Nováčka, Oskára Elscheka, Ladislava Burlase, Lubu Ballovou a Lubomíra Chalupku. Z evropských muzikologů to pak byli zvláště Carl Dahlhaus, Hans Heinrich Eggebrecht, Kurt von Fischer, dokonce i Nikolaus von Harnoncourt, Theophil Antonicek, Hartmut Krones, Zofia Lissa, Michail Druskin, Josef Ujfalussy a mnozí jiní.

A Jiří Vysloužil byl dlouholetým a neúnavným iniciátorem, garantem a také aktivním účastníkem těchto kolokvií, která vešla do dějin evropské muzikologie a přiblížila českou vědu na úroveň jiných hudebních kultur.

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..




Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více