Pres Veselé je chodníček, aj po něm jezdil na kole nebo chodil s typicky opřenou basou na rameni Jaroslav Smutný. Od středy 5. ledna 2022 už ho tam ale nepotkáte. Sběratel lidových písní, muzikant, zpěvák a hlavně tělem, duší i srdcem zapálený milovník folkloru nás totiž právě onoho dne opustil. Svým úsilím a neutuchající vášní dokázal vzkřísit dávno zapomenuté písně, které následně ožily a znovu se staly součástí repertoáru lidových muzik. Písně, které sám složil, v některých případech navíc zlidověly.
Sběr lidových písní si dal za cíl i se svojí manželkou Vlastou už v mládí. Vydrželo jim to celý život a společnými silami zapsali kolem čtyř tisíc písniček. Část z nich vyšla i knižně v několika svazcích.
Rodem byli oba manželé z Brna. Po několika stěhováních za prací však zapustili kořeny ve Veselí nad Moravou. To se jim i jejich dětem stalo už navždy domovem.
Po přistěhování zde založili a vedli soubory lidových písní a tanců Lučina a Prespolan II. Poté převzali vedení dětského sboru Československé strany lidové, který dostal název Radošov. Přineslo jim to i řadu problému s tehdejším komunistickými funkcionáři, což je však neodradilo.
Jako muzikant působil Jaroslav Smutný v mnoha folklorních tělesech. Za všechny jmenujme Horňáckou cimbálovou muziku Martina Hrbáče a jeho domácí Radošov. Hrát jsme ho mohli slyšet nejen na jeho oblíbenou basu v legendárním zeleném obalu, ale také na harmoniku nebo klavír. Právě na posledně jmenovaný nástroj hrával nejen doma, ale často také přímo ve Veselí na náměstí pro potěchu kolemjdoucích ale i sebe samého.
V posledních letech svého života spolupracoval s Horňáckou muzikou Petra Mičky, která se snažila tuto košatou osobnost zachytit také jako zpěváka. Ještě v loňském roce Jaroslav Smutný natočil i několik písní s BROLNem ve studiu brněnského Rozhlasu.
Životní vzpomínky a příběhy Jaroslava Smutného jsou snad navždy zaznamenány v archivu Paměti národa. Byl mu věnován také jeden z dílu pořadu Folklorika v režii Jiřího Strnada.
V úvodním výčtu aktivit a vlastností Jaroslava Smutného jsem prozatím záměrně vynechala jednu zásadní. Nechala jsem si ji na závěr proto, že mi přijde nejdůležitější. Právě díky ní ho měli lidi rádi, díky ní na něho budou všichni, kteří se s ním v životě setkali, vzpomínat. A díky ní jistě zvládal všechny své aktivity. Pan Smutný byl totiž bezmezně veselý. Čest vaší památce a slovy primáše Petra Mičky: “Byl jste frajer”!
Poslední rozloučení se uskuteční v pondělí 10. ledna v 15.30 ve smuteční síni ve Veselí nad Moravou.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..