Zánik Besedního domu

Zánik Besedního domu

V sobotu 18. května připojí filharmonie poprvé svůj Besední dům k brněnské Muzejní noci. Pro návštěvníky, jimž nebude stačit zhlédnutí foyeru s instalací výstavního a informačního materiálu, bude připravena hodinová prohlídka paláce s průvodcem (od 19 hodin každou čtvrthodinu): povede slavnostním schodištěm do velké dvorany (výklad o historii Besedního domu a jeho dnešní funkci s minikoncertem), poté přes pracovnu šéfdirigenta do ředitelského salonku (výklad o filharmonii a další minikoncert) a posléze do hlaholny (sborové zkušebny, kde si návštěvníci vyslechnou třetí minikoncert a dočkají se odpovědí na své dotazy); při odchodu pak uvidí ještě jednou sál z galerie a projdou přísálím (s bustou Břetislava Bakaly) zpět do foyeru. Hudební vystoupení obstarají v první půli večera-noci žáci a soubory ZUŠ na Smetanově, ve druhé pak členové filharmonie.

Není bez zajímavosti, že ve vídeňské Ringturm právě probíhá výstava ke dvoustému výročí narození architekta Theophila Hansena, tvůrce řady význačných vídeňských a brněnských staveb, také Besedního domu – právě tomu je v náborovém prospektu věnováno nejvíc místa. Máme naději, že se na podzim dostane výstava také do něho.

V pátek 7. července slavíme s profesorkou Alenou Veselou-Štěpánkovou její devadesáté narozeniny. Filharmonie, jejíž je čestnou členkou, jí vděčí zejména za její cílevědomou houževnatost a diplomatické umění, jimiž kdysi ubránila hroutící se Besední dům před zakonzervováním a dlouholetým, ne-li trvalým vyřazením z provozu.

V přípravách na Muzejní noc se v materiálech o Besedním domě objevil také rukopis nepublikovaného fejetonu z roku 1968:

Zánik Besedního domu (z cyklu Předčasné reportáže)

Začalo to sochou, která kdysi, už hodně dávno, spadla s balustrády na dvůr; co představovala, nikdo neví: nahoře ji nebylo dobře vidět a pádem se rozbila. Díra, kterou po sobě zůstavila byla úředně ohledána a opatřena inventárním číslem. Voda, dírou zaté­kající, našla si pak jednou při průtrži cestu do sálu a její crčení bylo stereofonně natočeno čsl. gramofonovými závody 1.

Od té doby vzrostl nápadně počet komisí, navštěvujících Besední dům2. Rozhodující krok k nápravě byl však učiněn, až když na člena SNB spadl první velký blok omítky s průčelí; odpovědné instituce se rozhodly umístit bez prodlení na příslušných místech tabulky s nápisem „Pozor padá omítka“. K jejich instalaci však nedošlo, Památkový úřad je neschválil jako stylově nevhodné; soutěž na jejich výtvarné dořešení měla sice pozoruhodné výsledky, ale tabulek pak už nebylo zapotřebí, poněvadž všechna omítka mezitím opadala. Padaly ovšem s fasády i jiné věci, tu římsa, tu kousek vlysu, tu pamětní deska, tu kamenná váza; mimojdoucí si na tento jev časem zvykli a bývali znepokojeni, když delší dobu nic nepadalo.

Rovněž postupné řícení jednotlivých místností uvnitř budovy stalo se všedním zvykem; rozruch vzbudil toliko klavír, který se propadl z dirigentské místnosti filharmonie do zadního křídla restaurace v přízemí a částečně je zatarasil: dík rozhořčenému zákroku restauračních pracovníků byl jejich podnik urychleně přeřazen do třetího obtížnostního pásma. Zasypání obou hlaholen ve druhém patře proběhlo naproti tomu úplně hladce; poněvadž se ze zkoušejících členů Moravana, VSMU, Besedy Brněnské a Lýskova dětského sboru (ten pracoval v salónku v prvním patře, kam se propadla větší z obou hlaholen) nezachránil nikdo, ustal v Brně sborový ruch úplně3.

Zato sál sloužil svému společenskému a kulturnímu poslání ještě hodně dlouho; zřícení levé části galerie zůstalo takřka bez po­všimnutí, protože k němu došlo při koncertě Tvůrčí skupiny A4. Provoz v sále byl částečně omezen teprve zřícením obou schodišť; filharmonie plnila ovšem plán zkoušek i nadále, třebaže vstup okny po žebřících z ulice býval v zimním období dost nepohodlný. Výrazné zlepšení však nastalo v pracovních podmínkách: děrami ve zdech a ve stropě byl konečně vyřešen dlouholetý problém dostatečného osvětlení5.

Mezitím přestal vycházet Host do domu6; pátráním, zahájeným na nátlak abonentů, kteří nedostali už tři čísla za sebou, se zjistilo, že zkázu redakce způsobily partitury, shromážděné v sekretariátu SČS o dvě patra výš k jarní skladatelské přehlídce: našly si cestu dvěma podlažími až k redakčnímu koši Hosta. Tělesné pozůstatky šéfredaktora Skácela byly v sutinách objeveny úplně neporušeny; sotva načatá láhev slivovice svědčí o tom, že k příhodě došlo nečekaně.

Nelze přesně odhadnout, kdy v Besedním domě ustaly poslední známky života; neustaly vlastně nikdy, protože restaurace je v provozu podnes. Jisto je, že muzikanti, literáti a zpěváci vzali zasvé všichni; ztráty na lidských životech nebyly hlášeny. Ssutiny jsou v památkové péči. Proslýchá se, že byla schválena částka 13,70 Kčs na opravu kliky u dveří někdejšího Krajského koncertního jednatelství, opotřebované přílišným leštěním; v jednání je prý nyní návrh, aby celé této částky bylo použito ke zřízení vkusného panelu, jenž by naši pracující veřejnost vhodně seznamoval s významnou památkou druhdy kulturního města.

Poznámky:

1 W. A. Mozart: Symfonie g-moll S CRČENÍM VODY; Státní filharmonie Brno, řídí Martin Turnovský

2 výrok nejmenovaného člena filharmonie „Kdyby takhle chodili na koncerty, tak máme nejvyšší návštěvnost na světě“ jest však považovati za přehnaný

3 Beseda Brněnská zkouší každé úterý a pátek v budově konzervatoře. Staňte se jejími členy!

4 zmiňuje se o něm jen recenzent Lidové demokracie: „…zato Bergova jinak pozoruhodná skladba Nausea symphonica si vypomáhá při vší své introvertní zacílenosti prostředky poněkud vnějšími a navíc zastaralými (krájení bubnu kuchyňským nožem, rigorózní dodekafonie, řícení galerie, ladění smyčcových nástrojů do kvint…“

5 skupina bývalých členů filharmonie pozdravila z ústavu pro nevidomé tuto událost blahopřejným telegramem

6 pozoruhodnou skutečnost, že Host do domu vycházel a nikoliv vcházel, jak by se bylo slušelo (když vycházet, tak z domu), si lze vysvětlit toliko specifičností brněnských kulturních poměrů

Fejeton vypovídá nejen o havarijní situaci Besedního domu v roce 1968 a s ní spojenými

nesnázemi filharmoniků, ale přibližuje i jiné dobové skutečnosti – kulturní instituce působící v Besedním domě, zdlouhavá jednání komisí, cenovou hladinu, pravidla českého pravopisu, používaná slovní klišé, běžný zvyk posílat telegramy a připomíná tehdejší literární hit – Mňačkovy Oneskorené reportáže.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Brno má od tohoto týdne nejvyšší dům v republice. Nejmenší koncertní sál má už dávno.  více


Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce