„Vzhůru do knihoven na mé disco! Dnes Polička, zítra Nové Město nad Metují, v pátek brněnská Mahenova. Srdečně zvu, vezměte i dědu s babičkou!“ Tak zve na Twitteru Jan Rejžek k účasti na svých hudebních pořadech. Dnes v Brně představí i svou knihu sebraných hudebních kritik z let 1974–1993.
Jan Rejžek v posledních letech představuje pro spoustu lidí ztělesnění protivného rýpala s přebujelým egem, neustálé upozorňování na chyby druhých, zamřelý hon na komunistické fízly. Neživotné lpění na estetických principech, jimiž neprojdou všechny ty hezké věci, které běžného posluchače tolik baví. Jeho společný televizní pořad s Vladimírem Justem Katovna se dočkal výborné parodie v podání Divadla Sklep. V „rozhlasové katovně“ zvané Kritický klub, kterou provozoval v Českém rozhlase, byly posluchačské ohlasy formou živých telefonních vstupů vpuštěny přímo do vysílání. Ohlasy byly obvykle negativní až vzteklé, Rejžkovy reakce ostré až neomalené.
Ve svém dnešním pořadu v Knihovně Jiřího Mahena by Jan Rejžek měl nejen představit zajímavosti ze současné hudební scény, ale také knihu Jak tohle vůbec můžete otisknout! Hudební publicistika 1974–1993. Co se týká jejího obsahu, není k názvu potřeba moc dodávat. Jedná se o sebrané kritiky, recenze, reportáže a rozhovory s hudební tématikou, která byla Rejžkovým hlavním novinářským oborem. K dnešní představě o Rejžkovi tvoří kniha potřebný doplněk. Podává charakteristiku Jana Rejžka z mnohem širšího pohledu, než jsou jeho dnešní tweety a občasné mediální přestřelky. Pozoruhodné je už to, že o předmluvu požádal Jiřího Černého, s nímž se už před delší dobou názorově rozešli➚. Stejně jako to, že se v textech zpětně neopravovaly chyby, kterých se občas přece jen také dopouštěl.
Tak jste se mě a Justovi posmívali s Katovnou. Nuže, teď máte Jasnou řeč Josefa Chuchmy. Včerejší díl s Radomírem D. Kokešem nás překonal!
Pro dnešního kritika jsou jeho texty pozoruhodné přinejmenším pevností měřítek, nekolísavým charakterem, širokým rozhledem a faktickou správností. S tou to bylo v době zavřených hranic, obtížné dostupnosti zahraničních tiskovin a neexistence internetu přibližně tisíckrát složitější než dnes, proto ji zmiňuji mezi extra položkami. Budete možná překvapení, kolik kritik je příznivých a jak vstřícně vede Jan Rejžek rozhovory s lidmi, kteří mu svou uměleckou či šoubyznysovou činností museli být cizí, ne-li protivní. Byl to zkrátka profesionál na svém místě. Řekl bych, že se s nástupem sociálních sítí nenaučil vážit rychlé a ostré reakce, pro něž je zrovna Twitter jako stvořený. Tyto reakce mají obrovský vliv na veřejné mínění, jestli ho z velké části nevytvářejí.
Sebraná zuřivost Jana Rejžka – kritika knihy v časopisu Host➚
Dnes večer má brněnské publikum pěknou příležitost se s legendou české hudební kritiky setkat živě, nechat si od ní sebrané hudební spisy podepsat a třeba se jí i na něco zeptat přímo. Například jestli má cenu pořád po těch eSTéBácích pořád tak skákat. Jaký má význam Jaromíra Nohavicu oslovovat jako fízla z Českého Těšína. Proč jeho milovaná Slavia Praha hraje jako umrlá. Co si myslí o facebookové skupině Jan Rejžek RIP, která vznikla po jeho tweetu, v němž označil Petra Hapku za přeceněného kýčaře brzy po jeho smrti. A proč koriguje nápis na budoucí hrob Miloše Zemana: Malá oprava prezidentova epitafu: „Zde leží kágébák, který kamarádil se Šloufem, Zbytkem, Lukoilem, Mynářem, Ovčáčkem a lhal o Peroutkovi.“
Zatím nebyl přidán žádný komentář..