Za dveřmi vždycky počkal, až dohrajeme, pak teprve zaklepal, vstoupil, pozdravil a zdvořile se omluvil, ač nemusel. Moravské kvarteto tehdy zkoušelo v místnosti Besedního domu, kterou nejstarší generace znaly ještě jako Čtenářský spolek; v ní měl také svůj archiv Brněnský dětský sbor – a jeho sbormistr a umělecký ředitel František Lýsek k němu měl v každou dobu volný přístup. Než jsme se stačili na svých židlích protáhnout, vyřídil si v almaře svou věc, otočil se a – aby nás jaksi odškodnil za vyrušení – jal se svým zpěvně modulovaným hlasem s perfektní výslovností svědomitě zdůrazňující dlouhé samohlásky vyprávět nějaký strašný politický kameňák, s nímž by určitě uspěl v soutěži o Zlatou mříž ministerstva vnitra.
A já jsem si pokaždé uvědomoval, že ten úhledný a zdvořilý stříbrovlasý pán představuje jednu z legend mého dětství: když naše dvoulampovka Telefunken chrlící po celý den muziku všeho druhu ohlásila vystoupení Jistebnických zpěváčků, ztichla naše hlučná rodina jako pěna a zbožně naslouchala zázraku zvonivých dětských hlásků. Tehdy jsem nevěděl, kde je nějaký Jistebník nebo snad Jistebnice a netušil jsem, co práce dalo panu učiteli-sbormistrovi v tehdejší české menšinové škole někde ve Slezsku naučit spisovné výslovnosti zpěváčky z dvanácti (!) obcí, kde do té doby neslyšeli vyslovit dlouhou slabiku (sám s tím jako kluk z Proskovic měl určitě také problémy).
Jistebničtí zpěváčci: Už mně koně vyvádějí, 1938
Ojedinělá vynikající úroveň a rostoucí proslulost (vystupovali v rozhlase, v Praze a ve Vídni, natočili dvě gramodesky a dokumentární film…) nebyly Jistebnickým zpěváčkům v tragických událostech osmatřicátého roku nic platny: octli se v okupovaném území a jejich sbormistr byl přeložen na pokusnou školu do Otrokovic-Baťova. Tam začal po krátkém čase, jak se dalo očekávat, zpívat nový Dětský sbor z Baťova plný zpěváčků, kteří doma hovořili dialektem toho zvláštního kraje na rozmezí hanácké, valašské a slovácké jazykové oblasti. Lýsek měl zas co dělat s jejich výslovností; budiž však řečeno, že jejich jazykové charakteristiky dokázal na druhé straně – stejně jako předtím v Jistebníku – využít ve vlastních sborových úpravách místních lidových písní, jejichž nápěvy si pilně zapisoval. Třetím působištěm neúnavného sbormistra-zakladatele se pak po válce stalo Brno – a dovedeme si představit, že ve snaze o perfektní výslovnost svých nových zpěváčků se musel utkat s jejich sklonem k brněnskýmu hantecu.
K nemnoha výsadám, jimž se Moravské kvarteto těšilo, patřilo tedy občas poslouchat i ty nejpovážlivější fóry v dokonalé dikci odborníka, jenž naučil nejen zpívat, nýbrž i mluvit tisícovky dětí...
Pěstitel sborového zpěvu
Jméno prof. PhDr. Františka Lýska, DrSc. (1904–1977) je všeobecně známo jako jméno jednoho z nejvýznačnějších pěstitelů dětského sborového zpěvu ve dvacátém století. Chlapecké sbory mají svou bohatou tradici v katolické liturgii; František Lýsek otevřel koncertní pódia dětským sborům smíšeným a zasloužil se o to, že se dětský sborový zpěv stal sekulární uměleckou disciplinou rovnocennou jiným oborům hudebního umění. Skladatelsky je Lýsek se sbormistrovskou činností spjat velmi těsně; z množství nasbíraných lidových písní (zachovalo se 1413 jeho zápisů) upravil pro jistebnické zpěváčky sborník Pomněnky (vydán 1937), pro baťovské Pampelišky (1941) a pro brněnské Sedmikrásky (1952). Ke stému výročí jeho narození vydala v roce 2004 Akademie věd ČR v Brně soubor jeho Písní z Lašska. Své vědecké práce vytěžil ze svých sbormistrovských zkušeností (metoda tzv. nápěvkové intonace aj.) a poznatků (zpěv předchází řeč, pěvecká mutace aj.)
V den sto desátého výročí jeho narození (2. května) bude jeho odkazu věnován v Besedním domě slavnostní koncert s účastí Kantilény, sboru dětí a mládeže při Filharmonii Brno (sbormistr Michal Jančík), a Mátlova akademického sboru (sbormistr Lubomír Mátl). Při této příležitosti bude Nadací Český hudební fond, Unií českých pěveckých sborů a Lýskovým nadačním fondem udělena Národní Cena Františka Lýska a Cena Ferdinanda Vacha za rok 2013.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..