Accordone a Marco Beasley. Rozchod na italské svatbě

Accordone a Marco Beasley. Rozchod na italské svatbě

Zpěvák Marco Beasley a soubor Accordone se spolu oficiálně rozloučili. Nebyl to jejich úplně poslední společný koncert a nebyl to ani oboustranný útěk z „italské domácnosti“. Po jednatřiceti letech se rozhodli jít vlastními cestami, což nevylučuje občasné setkání, a mikulovské rozloučení připomínalo spíš svatbu v jižní Itálii.

Když se řekne tarantela, vyvolá to představu něčeho hodně divokého a nespoutaného. Ta získá konkrétnější obrysy s připomínkou svatební scény z úvodu filmu Kmotr. Právě tarantela se tam jako tradiční sicilská hudba hraje i tančí a program Tarantelle del piacere (Tarantely radosti) se nakonec do atmosféry velkého večírku i zlomil. AccordoneMarco Beasley ale nezapomínali, že nejsou v hospodě, a předvedli jeden ze svých charakteristických rysů: dovedou skloubit kultivovaný a technicky vytříbený projev s živelností a bezprostředností tak, jak se to na koncertních pódiích vidí málokdy.

Accordone a Marco Beasley jsou letos v programu Concentu Moraviae zastoupení několika vystoupeními, plní svou úlohu rezidentů opravdu řádně. Marco Beasley vystoupil se dvěma loutnisty souboru na Pernštejně, Accordone hráli sami v Lednici, další koncert měli s Marcem a hostujícím zpěvákem Sergem Goubioudem v bazilice sv. Prokopa v Třebíči a ve Slavkově čeká publikum ještě sólové vystoupení Marca Beasleyho v programu Půlnoční vyprávění. Usilovnější posluchač, který nelitoval času na přesuny mezi festivalovými místy, měl možnost seznámit se s projevem vynikajícího souboru ze všech stran a poznat jeho výrazové možnosti. Koncert v mikulovském zámku doplnil pestře složenou směs vystoupení o tu nejveselejší stránku.

Program koncertu byl složený z lidových – nebo alespoň lidově znějících – písní z 15.–18. století, typické schéma tarantelly v 6/8 taktu se prolínalo celým večerem. Zvukovou masu vytvářely drnkací nástroje – loutna, arciloutna a barokní kytara – které si dělily úlohy málem jako sólová, doprovodná a basová kytara ve folkové kapele. Vedoucí Accordone Guido Morini s cembalem zahušťoval basovou linku a doprovod, vedení melodie občas rozsvěcely dvoje housle. Perkuse dodávaly celkovému zvuku zemitost a hnaly celou kapelu dopředu. Marco Beasley stál před Accordone jako frontman se vším všudy – zpíval, s přibývajícím časem přibývalo i komunikace s posluchači, strhával na sebe pozornost. Jeho schopnost utáhnout publikum na vařené nudli a povodit si je podle potřeby je téměř nekonečná.

Hudba se na posluchače doslova hrnula, písničkový charakter programu jen podtrhl dojem koncertu pěkně našlapané lidové bandy. U té by se ale sotva udržel ohromný cit pro grácii a eleganci, se kterou Accordone hráli. Uklidňující předěl koncertu tvořila ukolébavka a sólo na perkuse – decentní, nevtíravé, žádná bubenická exhibice. Po nich koncert nabíral stále vyšší obrátky a bylo jasné, že směřuje k několika přídavkům. Po strhující Trojité tarantele, kterou si Marco Beasley na lidové neapolské motivy napsal sám, bylo nemyslitelné, že by večer jen tak skončil. Na závěrečnou vojenskou Sona carmagnola si Beasley navíc přizval na pódium druhého perkusionistu Alfia Antica. Druhé perkuse ještě podpořily hutné rytmy, ale sevřený tok hudby se začal okázalým vítáním a domlouváním na pódiu trošku drolit. Publiku to nevadilo a nechalo se do přátelské atmosféry závěru rádo vtáhnout, mě to z ní naopak vytrhovalo.

Během koncertu si mohl posluchač – pokud našel čas a chuť na přemýšlení – uvědomit, kde se vzala italská opera a jak jsou její výrazové principy navázány na lidovou hudbu. Jakoby se ozývaly nevybroušené operní recitativy, při „brebentivých“ pasážích bylo těžké si nevzpomenout na Rossiniho. Kantilén jsme v energickém programu „pro první signální“ slyšeli minimum a to byla snad jediná drobnost, která mi chyběla. Ne snad kantilény samy o sobě, ale větší pestrost. Zvláště ve druhé polovině a přídavcích už se hudba opravdu slévala do poněkud monotónního proudu, Accordone vyhrávali jako k tanci, ale tancovat nebylo kde. Rozchod to ale byl báječný – staří kamarádi se trošku opili, zatancovali si, nakonec se objali a bylo cítit, že se ještě někdy potkají. A budou rádi.

Tarantelle del piacere. Tradiční hudba jižní Itálie: tarantely, tammorriaty a milostné písně (Anonym: Sona a battenti, Anonym: Como sencza la vita, Guido Morini: La volumbrella, Anonym: Stornelli, Anonym: Tu bella ca lu tieni lu pettu tunnu, Anonym/Guido Morini: Montemaranese, Vito De Lorenzi: Tarantata, Anonym: Ninna nanna, Anonym: Fronni d'alia, Marco Beasley: Tarantella tripla, Anonym: Sona Carmagnola). Marco Beasley – zpěv, Alfio Antico – perkuse, zpěv, Accordone (umělecký vedoucí Guido Morini, Rossella Croce, Elisa Citterio – housle, Fabio Accurso – loutna, Stefano Rocco – barokní kytara, Franco Pavan – theorba, Vito De Lorenzi – perkuse, Guido Morini – cembalo, umělecký vedoucí). 11. června 2015, Mikulov, zámek. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

V sobotu začíná 20. ročník festivalu Concentus Moraviae a kromě oslav kulatých narozenin jej čeká také jedno loučení. Soubor Accordone i jeho zpěváka Marca Beasleyho publikum dobře zná z minulých ročníků, ale jejich umělecké cesty se teď rozcházejí – v dobrém, ale přece. S Marcem jsme mluvili o Neapoli a Itálii, o hudbě, o jeho práci před Accordone, s nimi i po nich. A díky studiu v Bologni se rozhovorem mihl také Umberto Eco.  více

Festival Concentus Moraviae zahájil soubor Accordone v Moravském Krumlově. Publikum si bezpochyby nejvíce všímalo zpěváka souboru Marca Beasleyho, jehož pódiové manýry se blíží víc k rockové hvězdě než k interpretovi vážné hudby.  více

I přes komorní obsazení orchestru a loutkovou inscenaci jsme viděli velké hudební divadlo. Zámecký sál v Mikulově ožil uvedením barokní opery La Calistovíce



Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více