Kapli brněnského Paláce šlechtičen v předvečer první adventní neděle rozezněla dvě hudební tělesa, která se zaměřují na historicky poučenou interpretaci (převážně) renesanční tvorby. Komorní sbor Versus se věnuje duchovní hudbě z období renesance, raného baroka ale i dílům soudobým. V roce 2009 se stal součástí brněnského tělesa Ensemble Opera Diversa. Zakladatelem sboru i jeho uměleckým vedoucím je Vladimír Maňas. Sbor Versus doplnil profesionální soubor historických dechových nástrojů Capella Ornamentata. Hlavním posláním tohoto ansámblu je autentická intepretace duchovní hudby 16. a 17. století.
Program představil nepříliš známou, ale o to historicky významnější osobnost Nicolause Zangia, německého skladatele s renesančním instrumentářem a tvář adventních hudebních produkcí své doby. Těžištěm programu byla především moteta Nicolause Zangia, pouhé dvě skladby patřily jinému a podstatně známějšímu autoru Kryštofu Harantovi z Polžic a Bezdružic.
Již od počátku bylo zřejmé, že se interpreti pečlivě zaměřili na co možná nejnosnější a zvukově nejpestřejší využití prostoru kaple Paláce šlechtičen. Koncert zahájila Capella Ornamentata motetem Exultate justi in Domino přímo z kůru. Přestože v programu bylo moteto uvedeno i s textem, zazněla skladba pouze v nástrojovém obsazení. Ačkoliv by se mohlo zdát, že se jedná o nepatřičné okleštění původní skladby, ve skutečnosti jde o relativně častou dobovou praxi pramenící z volnějšího pojetí konečné instrumentace díla. Ještě mnohem později, v dobách Bachových, se setkáváme se skladbami s neustálenou, případně i zcela volnou instrumentací omezenou pouze rozsahem použitého nástroje. Stejné dílo tak může pokaždé zaznít v různém obsazení – s barokními trombóny, cinky a teorbou nebo v prostém rouchu lidských hlasů. V průběhu večera vystřídali interpreti bezpočet množných variant uspořádání a postavení v prostorách kaple. Po motetu Ad te levavi animam meam se ke sboru přidali hudebníci, kteří mezitím sestoupili z kůru a zaujali své místo po boku zpěváků. S motetem Jerusalem, gaude změnili zpěváci opět svoji pozici – v antifonálním postavení proti sobě stanuly dva navzájem se imitující sbory. Nemá cenu vypisovat do jednoho všechny užité varianty postavení, je však zřejmé, že každičkou změnou v rozestavění zpěváků se obě tělesa snažila nabídnout posluchačům novou a cílenou zvukovost. Navzdory relativně malému sálu kaple byl každý rozdíl v rozestavění hudebníků a zpěváků patrný; ať už se jednalo o nejrůznější uchopení polychorie, postavení trombonistů doprostřed mezi zpěváky, klasické půlkruhové rozestavění nebo naopak náhlé prořídnutí hudební faktury a zpěv pouze čtyř sólových hlasů s doprovodem trombonů. Ruku v ruce se zdařilou prací s prostorem šla i vhodně volená dramaturgie. Navzdory monotematicky pojatému programu, který téměř výhradně sestával z děl Nicolause Zangia, se Vladimíru Maňasovi a oběma tělesům podařilo pojmout (i díky výtečné práci s prostorem) každou skladbu jako jedinečné a veskrze konkrétní hudební dílo. Tak například po Tota pulchra es, která sestávala z pouhých čtyř sólových hlasů, tří trombónů a teorby nastoupila obě tělesa v plné síle a spustila mohutné moteto Exultate justi in Domino. Večer opsal kružnici, když v poslední skladbě Deus misereatur nostri žesťové nástroje opět zaburácely z kůru kaple, tentokrát však za plného obsazení sboru.
Bylo by nemyslitelné hodnotit koncert a nezmínit interpretační výkony hudebníků a zpěváků. Skromnější prostory kaple sboru slyšitelně svědčí – zpěváci zůstávali dynamicky vyvážení a žádný hlas výrazněji nevystupoval z hudební faktury. Tu a tam se objevila místa s nedokonalou intonací, jednalo se však pouze o nesmělá nasazení a nejisté počátky frází; sbor si téměř okamžitě našel správnou cestu. Po většinu času zůstalo těleso intonačně i rytmicky pevné a s vhodně volenou dynamikou. Capella Ornamentata výtečně doplnila sbor a společnými silami se oběma ansámblům podařilo naplnit relativně malý prostor kaple až po okraj hudbou. Z dobových nástrojů zaujal nejvíce nepříliš často viděný a slyšený dulcian a objevily se i dva druhy cinků. Těleso podalo kvalitní výkon a po boku Ensemble Versus vytvořilo organický celek. Sbormistr Vladimír Maňas i samotní interpreti dávali bedlivý pozor, aby některá z hudebních složek nepřehlušila tu druhou. A tak v případě, že už už hrozilo převálcování sboru některým z žesťových nástrojů, tišil sbormistr hráče, nebo naopak vyzýval zpěváky k mohutnějšímu výkonu.
Tělesům Ensemble Versus a Capella Ornamentata se podařilo nabídnout posluchačům historicky velmi přesný, a přitom svěží obraz ze života tradiční chrámové praxe dob adventu. Ačkoliv večer sestával převážně ze skladeb Nicolause Zangia a jednalo se o ryze duchovní díla, vlivem citlivé a souvisle vystavěné dramaturgie a příkladné práce s prostorem kaple se do sálu nevkradla nuda ani zádumčivost nebo těžkopádnost. Energické provedení obou těles bylo prosto vší hrané vážnosti a mnohem více z interpretů vyzařovala samotná radost z čirého hudebního projevu. Jednalo se o šťastné zahájení adventní doby – a období adventu a Vánoc skutečně šťastným býti má.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..