Masarykova univerzita v čele s rektorem Martinem Barešem každý rok pořádá adventní koncert, který se po tříleté odmlce uskutečnil ve středu 7. prosince v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Kromě domácího Pěveckého sboru Masarykovy univerzity se také představil VOX IUVENALIS, působící pod Vysokým učením technickým v Brně, a smíšený sbor Kantiléna. Všechna jmenovaná tělesa vystoupila pod vedením sbormistra Jana Ocetka.
Po úvodním slovu rektora následoval blok věnovaný období renesance v podání smíšeného sboru Kantiléna. Koncert zahájila skladba Jubilate Deo od Orlanda di Lassa (1532–1594), v níž se projevily menší technické nesrovnalosti. Mikrofony, v tu chvíli zabírající především hlasy po pravé straně kůru, nebyly vypnuty (anebo dobře nastaveny). Do popředí se tak zvukově dostával především sopránový a altový part, což zapříčinilo přehlušení zbylých dvou hlasů. Z toho důvodu byl sbor zpočátku také dynamicky nevyvážený. Vše bylo napraveno hned v následujícím díle O Vos Omnes španělského skladatele Tomase Luise de Victoria (1548–1611). Technické potíže s mikrofony odezněly a sbor náhle působil zvukově vyrovnaněji a barevněji. I přes napravení těchto nedostatků chyběla oběma skladbám detailnější práce s výstavbou frází a s chromatikou, která byla v období renesance specifickým a důležitým hudebním prvkem. V chromatických pasážích místy byla cítit nejistota, zapříčiňující intonační nedokonalosti. Celkově interpretace obou skladeb působila až příliš statickým a plochým dojmem.
Jako druhý se představil Pěvecký sbor Masarykovy univerzity s dílem A Ceremony of Carols britského skladatele, dirigenta a klavíristy Benjamina Brittena (1913–1976). Celý program sbory odezpívaly na kůru, nicméně u cyklu A Ceremony of Carols bych se přimlouvala za lepší využití prostoru baziliky a konkrétně tuto skladbu bych doporučila interpretovat v přední části u oltáře, anebo uprostřed chrámu mezi diváky. Díky písňovému charakteru díla s klavírním doprovodem v podání Judity Kučerové se jednalo o typově jednodušší, ale o to živější a rozmanitější část programu, během kterého by změna postavení sboru mohla být zajímavým a obohacujícím prvkem. Primárně musím ocenit sytý a plný zvuk tělesa, které velice pečlivě dotahovalo konce frází. Při intepretaci dominovaly sopránové hlasy dodávající skladbě něžný, světlý témbr. Všechny tří sbory bojovaly se srozumitelností textu. Uzpívat takto velký prostor s výbornou artikulací a deklamací je však opravdu náročné. U všech sborů šly do popředí vokály a ve specifických částech, jako je například kontrapunktická část v This little Babe, nástupy hlasů naprosto splývaly. V této části byly – mnohdy až nepřirozeným způsobem – také velice výrazné sykavky. Jak jsem zmínila výše, část programu se mohla interpretovat i mimo kůr, což by bylo milosrdnější k dovednostem zpěváků po stránce artikulace a srozumitelnosti textu.
Brněnský studentský sbor VOX IUVENALIS zazpíval skladbu Magnificat Arvo Pärta (*1935). Fakturou i obsahem velmi křehké dílo je z hlediska intonační čistoty velice zrádné, což se také párkrát projevilo. Oproti sboru Masarykovy univerzity zde pěvecky zdařile vyčnívaly mužské hlasy, celkově pak sbor vynikal krásnou sametovou barvou v nižších polohách, a to především v tenoru a basu.
Pomyslným vrcholem koncertu byla mše francouzského skladatele a varhaníka Louise Vierna (1870–1937) Messe solenelle, která patří k jeho nejvýznamnějším kompozicím. Mše nemá liturgickou funkci, jelikož autor v rámci ordinárních textů vynechává Credo. Za varhanního doprovodu Martina Jakubíčka se pro provedení mše všechny tři zmiňované sbory sloučily v jedno velké těleso. To se projevilo mohutnou, sytou zvukovostí – a v tomto případě i lepší artikulací. Hned v úvodní části Kyrie byla slyšet citlivá práce s dynamikou. Obzvlášť povedené byly nástupy tenorů a basů. Také pasáž Qui tollis peccata mundi v Gloria byla zajímavě vystavěná z hlediska práce s barvou. Bohužel oslavný charakter nebyl tak intenzivní, jak by bylo záhodno. Zpěváci byli částečně přehlušeni varhanami, které na můj vkus byly až příliš silné. A proto závěr této části, především ve sborové sekci, nedosáhl kýženého vrcholu. Následující tři části Sanctus, Benedictus a Agnus Dei se nesly v duchu kompaktnosti, hlasové vyrovnanosti a tahu, který se nejvíce projevil v závěru celé mše.
Vesměs všechny uvedené kompozice byly meditativního, klidného charakteru, což s poselstvím adventu naprosto koresponduje. Přesto si však troufám tvrdit, že v určitém momentu se program mohl zdát lehce fádní. A proto by do budoucna neuškodilo zařadit do dramaturgie tempově či charakterově výraznější skladby.
Orlando di Lasso: Jubilate Deo
Tomas Louis de Victoria: O Vos Omnes
Benjamin Britten: A Ceremony of Carols
Arvo Pärt: Magnificat
Louis Viern: Messe solenelle
Pěvecký sbor Masarykovy univerzity
Pěvecký sbor VUT v Brně VOX IUVENALIS
Smíšený sbor Kantiléna
Varhany: Martin Jakubíček
Klavír: Judita Kučerová
Dirigent: Jan Ocetek
Bazilika Nanebevzetí Panny Marie, Mendlovo náměstí – Brno
7. 12. 2022 v 19:30
Zatím nebyl přidán žádný komentář..