Alexej Kudrjavcev & miniMAXband – Malí lidé

Alexej Kudrjavcev & miniMAXband – Malí lidé

Kudrjavcevovy písně jsou šansony v tom nejryzejším slova smyslu. Příběhy, jejichž vyprávění se rovná menší herecké roli. Na ploše více než padesáti minut dokáže autor písní se svými spoluhráči rozehrát řadu zajímavých minipartií.

Akční rádius v Brně usazeného ruského písničkáře Alexeje Kudrjavceva je poměrně velký. Pravidelně se vrací mezi své přátele do Moskvy a letos na jaře například strávil měsíc na koncertním turné ve Spojených státech. Na Moravě, kde má rodinu, nejen koncertuje, ale také nahrává desky. V roce 2015 spojil ve studiu poprvé své síly se saxofonistou Janem Vašinou a jeho miniMAXbandem – vydali spolu album Srdce – a krátce nato, v únoru a březnu 2016, spolupráce pokračovala natočením dalšího plnohodnotného alba Malí lidé (Maleňkije ljudi).

Kudrjavcev svou poetikou a viděním světa vychází z Vladimira Vysockého, kterého považuje za svůj velký vzor. V roce 2013 – ještě v Rusku – natočil album Vysockého písní, které nazval Struna a ke kterému přidal svůj osobní hold svému nedostižnému oblíbenci Ja ujdu v eto ljeto. Alba SrdceMalí lidé přinášejí výhradně autorský repertoár, na kterém se Kudjravcevův „herecký“ styl příjemně pojí s pestře aranžovaným doprovodem.

Přívlastek „herecký“ označuje písničkářovu schopnost pracovat s hlasem a s výrazem. Kudrjavcev, blonďatý sympatický chlapík menší postavy, kterého si člověk snadno představí jako Ivánka ve známé ruské pohádce, klame tělem. Jeho hlas je nosný, skvěle pracuje s emocemi a vedle role vypravěče, pro šansony klíčové, dokáže být i rockersky naléhavý a drsný. Kudrjavcevovy písně jsou šansony v tom nejryzejším slova smyslu – příběhy, jejichž vyprávění se rovná menší herecké roli. Díky tomu i mladší posluchač, který ve škole neabsolvoval hodiny ruštiny, leccos zachytí právě díky písničkářově práci s hlasem.

Na ploše více než padesáti minut dokáže autor písní se svými spoluhráči rozehrát řadu zajímavých minipartií. V titulní skladbě Malí lidé, k níž Kudrjavceva inspiroval jeho synek, do zdánlivě „obyčejných“ folkových pasáží úspěšně pronikne vibrafon. Píseň O politice a ženách stojí na kontrastu odlehčené rytmické hry klavíru a drsnějšího zpěvu. Výrazné rockové riffy zvyšují naléhavost Ódy na exekutory více než změny tempa. Alkoholická píseň Bratři pijani s doprovodem akordeonu je dobře zvládnutou hereckou etudou a následující Zlato s foukací harmonikou je nefalšované country. Zajímavé je, že se to množství vlivů a stylů na desce netluče a že miniMAXband, složený z výborných brněnských muzikantů, dává písním přesně to, co je třeba, aniž by některý z instrumentalistů svým výkonem přebil sólistu.

Jako producenti alba jsou na obalu uvedeni Kudrjavcev a Vašina. Při vymýšlení aranží patrně spolupracovali a že vkusně namíchaný koktejl je výsledkem jejich pečlivé rozvahy. Mimochodem vedle miniMAXbandu (saxofony, vibrafon/marimba, piano, kontrabas, bicí) si pánové do studia přizvali několik dalších hostů – Františka Kubiše na už zmíněný akordeon, další dva hráče na dechové nástroje (trubka, tuba) a především violoncellistu Štěpána Švestku. Jeho hra mimochodem album otevírá melodickou předehrou jako od Morriconeho, po níž Kudrjavcev volí lyričtější – a ne právě nejobvyklejší – polohu svého hlasu.

Na dotaz, jak bohatá je písničkářská scéna v Moskvě, Kudrjavcev odpovídá, že písničkářů je nyní v hlavním městě Ruska příliš mnoho. Jako ruský autor žijící v Brně má tedy výhodu, protože tuzemské publikum jej může vnímat jako něco jemně exotického. Spolupráce s Janem Vašinou a jeho kapelou byl šťastný nápad, díky němuž našel „jeden z mnoha“ současných ruských písničkářů novou platformu pro své vyjádření. Právě různé možnosti doprovodu ve spojení s Kudrjavcevovým tvárným hlasem jsou hlavní devízou alba. Českými názvy písní i alba (vedle názvů ruských) vychází autor vstříc tuzemským posluchačům. Texty v bookletu uvedeny nejsou (ani v překladech, ani v ruských originálech), což je škoda. My, kteří si azbuku ještě pamatujeme, bychom si rádi početli bez nutnosti odchytávat jednotlivá slova poslechem. Ale i bez porozumění každičkému detailu je zřejmé, že Alexej Kudrjavcev natočil ryzí písničkářskou desku – s tématy společenskými, politickými i obecně muzikantskými a lidskými. Desku o malých lidech a pro malé lidi, ať už si pod tímto slovním spojením představíme cokoli.

Alexej Kudjravcev & miniMAXband – Malí lidé; vlastní náklad 2016; 16 skladeb; celkový čas: 53:00

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Nejčtenější

Kritika

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce