V Brně včera začalo jaro, alespoň to švýcarské. Já si pro tuto chvíli dopřeji luxus člověka, který nemusí žonglovat s pojmy první uvedení, světová premiéra nebo oficiální zahájení, a prostě se vrátím ke koncertu Filharmonie Brno a Radka Baboráka. Předem říkám, že se povedl.
Brněnské filharmoniky řídil Kaspar Zehnder, který orchestr zná a dovede z něj vytáhnout výborný výkon. Je si vědom faktu, že síla orchestru tkví ve velkém symfonickém repertoáru přelomu 19. a 20. století, ale to neznamená, že by úvodní předehru k Vilému Tellovi nechal odbytou jako nezbytnost na začátku. Je to pozdní, ale přece jen typický Rossini, efektní hudba, která si říká o brilantní provedení. Toho se jí také v plné míře dostalo, krásný byl už lyrický úvod violoncell. V popředí byl ale důraz na dynamické kontrasty a pestrá, spíš rychlejší tempa. Orchestr měl pěkný, průzračný zvuk a dobře artikuloval v detailech. Pódium bylo nachystáno na velké obsazení ve druhé polovině koncertu, trombony a trubky tedy seděly poněkud odděleně a jaksi odděleně i zněly, to je ale nejspíš zásluha mizerné akustiky Janáčkova divadla. Do popředí se dral značně monotónní velký buben, z nějž šílel už Berlioz. To je ovšem věc kompozice, ne provedení, bicí byly výborné během celého večera.
Následovalo první uvedení Svity pro alpský roh, kolektivního díla několika autorů, mezi nimiž je také interpret sólových partů pro lesní i alpský roh Radek Baborák. Úvodní část tvořila Monodie pro lesní roh Charlese Koechlina, kterou instrumentoval Vlado Rúrič (zkuste hádat, kdo se pod tímto pseudonymem skrývá, máte jednu možnost). Dlouhé tóny lesního rohu navodily zadumanou atmosféru, která charakterizovala celou svitu. Program koncertu by se dal naroubovat na třídílné schéma neapolské předehry, v níž tvořila Alphorn Suite klidnou střední část. Radek Baborák hraje na lesní roh perfektně, to asi není potřeba připomínat, výborně si ale poradil i s jeho nesvinutým alpským kolegou. Alpský roh je nástroj pro dlouhé, nosné tóny stavěný a druhá věta nazvaná Echo to respektovala. Její autor Jean-Luc Darbellay připomněl přírodní ozvěnu orchestrálními prostředky, motivy uváděné alpským rohem probíhaly postupně orchestrem a vytvářely prostorové i zvukomalebné efekty. Původně zamýšlená kadence, kterou si napsal Radek Baborák, byla povýšena na samostatnou větu. Působila na mě dojmem, jako by se Siegfried vydal budit Fafnera do Alp, a byl to dobrý pocit. Kadence vycházela z Echa, ve střední části, v níž Radek Baborák dozpívával k melodii rohu i druhý hlas, se ozvala lidová melodie a závěr uvedl poslední větu svity. Tu napsal Jean-Gaspard Páleníček a dovedla klidnou a důstojnou kompozici k hymnickému závěru.
Alpská symfonie patří k typu skladeb, v nichž se brněnští filharmonici cítí nejlépe. Hudební reportáž Richarda Strausse z výletu do alpských vrchů a hájů je mistrně vystavěná a zvukově opojná skladba. Občasná prvoplánovost získává bizarní nádech zkušenostmi dnešního člověka, jemuž se při zvuku kravských zvonců v kombinaci s tematikou Alp vybaví ze všeho nejspíš fialové krávy z televizních reklam. Orchestr hrál výborně, Kaspar Zehnder měl celou věc vypracovanou a poslouchalo se to dobře, i když na mě mají některá místa spíš komické účinky (ale ne tak moc jako Symphonia Domestica). Zábavné bohužel nebyly horny, jejichž intonační problémy se neschovaly ani v mohutném obsazení. Je to stále nejproblematičtější skupina Filharmonie Brno.
Švýcarské jaro bylo zahájeno sice neoficiálně, ale důstojně, a dnes večer se bude koncert opakovat. Už pro ten pohled na alpský roh to, myslím, stojí za úvahu. Nejde ale jen o pohled, Alphorn Suite je napsaná chytře a efektně zároveň a Filharmonie Brno po celý večer předváděla to lepší, co v ní je.
Gioachino Rossini: Guillaume Tell, předehra k opeře, Charles Koechlin, Jean-Luc Darbellay, Jean-Gaspard Páleníček, Radek Baborák: Alphorn Suite, suita pro lesní roh, alpský roh a orchestr (první provedení), Richard Strauss: Eine Alpensinfonie op. 64. Hudební nastudování – Kaspar Zehnder, Radek Baborák – lesní roh, alpský roh, Filharmonie Brno. 28. 2. 2013, Janáčkovo divadlo, Brno
Foto Jiří Sláma
Zatím nebyl přidán žádný komentář..