Alpské motivy ze švýcarské strany

Alpské motivy ze švýcarské strany

V Brně včera začalo jaro, alespoň to švýcarské. Já si pro tuto chvíli dopřeji luxus člověka, který nemusí žonglovat s pojmy první uvedení, světová premiéra nebo oficiální zahájení, a prostě se vrátím ke koncertu Filharmonie BrnoRadka Baboráka. Předem říkám, že se povedl.

Brněnské filharmoniky řídil Kaspar Zehnder, který orchestr zná a dovede z něj vytáhnout výborný výkon. Je si vědom faktu, že síla orchestru tkví ve velkém symfonickém repertoáru přelomu 19. a 20. století, ale to neznamená, že by úvodní předehru k Vilému Tellovi nechal odbytou jako nezbytnost na začátku. Je to pozdní, ale přece jen typický Rossini, efektní hudba, která si říká o brilantní provedení. Toho se jí také v plné míře dostalo, krásný byl už lyrický úvod violoncell. V popředí byl ale důraz na dynamické kontrasty a pestrá, spíš rychlejší tempa. Orchestr měl pěkný, průzračný zvuk a dobře artikuloval v detailech. Pódium bylo nachystáno na velké obsazení ve druhé polovině koncertu, trombony a trubky tedy seděly poněkud odděleně a jaksi odděleně i zněly, to je ale nejspíš zásluha mizerné akustiky Janáčkova divadla. Do popředí se dral značně monotónní velký buben, z nějž šílel už Berlioz. To je ovšem věc kompozice, ne provedení, bicí byly výborné během celého večera.

Následovalo první uvedení Svity pro alpský roh, kolektivního díla několika autorů, mezi nimiž je také interpret sólových partů pro lesní i alpský roh Radek Baborák. Úvodní část tvořila Monodie pro lesní roh Charlese Koechlina, kterou instrumentoval Vlado Rúrič (zkuste hádat, kdo se pod tímto pseudonymem skrývá, máte jednu možnost). Dlouhé tóny lesního rohu navodily zadumanou atmosféru, která charakterizovala celou svitu. Program koncertu by se dal naroubovat na třídílné schéma neapolské předehry, v níž tvořila Alphorn Suite klidnou střední část. Radek Baborák hraje na lesní roh perfektně, to asi není potřeba připomínat, výborně si ale poradil i s jeho nesvinutým alpským kolegou. Alpský roh je nástroj pro dlouhé, nosné tóny stavěný a druhá věta nazvaná Echo to respektovala. Její autor Jean-Luc Darbellay připomněl přírodní ozvěnu orchestrálními prostředky, motivy uváděné alpským rohem probíhaly postupně orchestrem a vytvářely prostorové i zvukomalebné efekty. Původně zamýšlená kadence, kterou si napsal Radek Baborák, byla povýšena na samostatnou větu. Působila na mě dojmem, jako by se Siegfried vydal budit Fafnera do Alp, a byl to dobrý pocit. Kadence vycházela z Echa, ve střední části, v níž Radek Baborák dozpívával k melodii rohu i druhý hlas, se ozvala lidová melodie a závěr uvedl poslední větu svity. Tu napsal Jean-Gaspard Páleníček a dovedla klidnou a důstojnou kompozici k hymnickému závěru.

Alpská symfonie patří k typu skladeb, v nichž se brněnští filharmonici cítí nejlépe. Hudební reportáž Richarda Strausse z výletu do alpských vrchů a hájů je mistrně vystavěná a zvukově opojná skladba. Občasná prvoplánovost získává bizarní nádech zkušenostmi dnešního člověka, jemuž se při zvuku kravských zvonců v kombinaci s tematikou Alp vybaví ze všeho nejspíš fialové krávy z televizních reklam. Orchestr hrál výborně, Kaspar Zehnder měl celou věc vypracovanou a poslouchalo se to dobře, i když na mě mají některá místa spíš komické účinky (ale ne tak moc jako Symphonia Domestica). Zábavné bohužel nebyly horny, jejichž intonační problémy se neschovaly ani v mohutném obsazení. Je to stále nejproblematičtější skupina Filharmonie Brno.

Švýcarské jaro bylo zahájeno sice neoficiálně, ale důstojně, a dnes večer se bude koncert opakovat. Už pro ten pohled na alpský roh to, myslím, stojí za úvahu. Nejde ale jen o pohled, Alphorn Suite je napsaná chytře a efektně zároveň a Filharmonie Brno po celý večer předváděla to lepší, co v ní je.

Gioachino Rossini: Guillaume Tell, předehra k opeře, Charles Koechlin, Jean-Luc Darbellay, Jean-Gaspard Páleníček, Radek Baborák: Alphorn Suite, suita pro lesní roh, alpský roh a orchestr (první provedení), Richard Strauss: Eine Alpensinfonie op. 64. Hudební nastudování – Kaspar Zehnder, Radek Baborák – lesní roh, alpský roh, Filharmonie Brno. 28. 2. 2013, Janáčkovo divadlo, Brno

Foto Jiří Sláma

Hodnocení autora: 75 %

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..



Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Nejčtenější

Kritika

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více