Anna Fusek a Gianluca Geremia v barvách šarlatu

7. červen 2021, 2:00
Anna Fusek a Gianluca Geremia v barvách šarlatu

Jedním z prvních večerů, který milovníci vážné hudby mohli po dlouhé pandemicky vynucené pauze navštívit (ve vnitřních prostorách), se stal sobotní koncert Šarlatové Benátky festivalu Concentus Moraviae s houslistkou, flétnistkou a klavíristkou Annou Fusek a loutnistou a theorbistou Gianlucou Geremia. Chronologicky sestavený program představil návštěvníkům kostela Všech svatých v Moravském Krumlově díla skladatelů z počátku 16. století, počátky nového stylu i skladby mistrů pozdního baroka.

Večer zahájilo loutnové preludium Tastar de corde I skladatele Joana Ambrosia Dalzy. Již prvních pár taktů odhalilo, že loutnista Gianluca Geremia věnuje velkou pozornost dynamické i tempové výstavbě hudební fráze. Právě v sólových skladbách mají interpreti možnost využít k docílení požadované expresivity výraznějšího rubata a ostrých dynamických kontrastů. Někdy tyto snahy mohou být již poněkud za hranou a slouží spíše umělci k prezentování vlastních schopností než k potěše posluchače či pýše skladatele. To však ani v nejmenším nebyl případ Gianluca Geremia, který dílo uchopil nanejvýš citlivě a s velkým vkusem – jemně odstínované dynamické změny, pozvolná a nenásilná práce s tempem a vytříbený tón byly charakteristické nejen pro úvodní preludium, ale také pro další skladby s podobným výrazem.

Jméno Gioseffo Zarlino pravděpodobně znají spíše reprezentanti historicky poučené interpretace a hudební vědci než širší publikum – ačkoli tento benátský rodák významně přispěl svými teoretickými traktáty k definování hudby (nejen) své doby, s jeho skladbami se v koncertních sálech bohužel nesetkáváme tak často, jak by si zasloužil. O tom, že nepatří pouze do společnosti hudebních teoretiků, ale také aktivních skladatelů, svědčí dvojice bicinií – Ottavo modo a Undecimo modo, ve kterých se k Gianlucovi Geremia připojila Anna Fusek se zobcovou flétnou. Její elegantní tón a cit pro melodickou frázi šel ruku v ruce s uhrančivou dynamikou a odhalil zřejmé i skryté krásy Zarlinova díla. V celé první třetině programu (skladby 16. století) byla dodržována hra attacca, skladby tedy navazovaly plynule jedna na druhou a tvořily tak svébytný hudebně ucelený tvar. Hned jak dozněly poslední tóny Zarlinova bicinia, navázal Gianluca Geremia dalším preludiem (Tastar de corde II) Joana Ambrosia Dalzy. Sekci skladeb 16. století uzavřelo neméně povedené Io canterei d'amor Cipriana de Rore z jeho První knihy čtyřhlasých madrigalů.

Sedmnácté století bylo v hudebním světě dobou velkých změn – rodí se opera, skladatelé se odklánějí od polyfonní sazby a vlivem Claudia Monteverdiho se disonance v hudbě již nemusí připravovat a rozvádět dle kontrapunktických pravidel. Prvními skladbami tohoto období, které v sobotu večer zazněly, byla La Orlandina a Sinfonia del Terzo Tuono původem vlámského skladatele Cipriana de Rore pro housle a theorbu. Nebývá zvykem, aby profesionální hráči hráli stejnou měrou (a se stejnou uměleckou kvalitou) na více hudebních nástrojů. Anna Fusek však dokázala, že je schopna se stejnou lehkostí a interpretační precizností hrát nejen na nástroj dechový, ale i smyčcový. (Ostatně o jejích klavírních schopnostech se posluchači mohli přesvědčit při festivalovém večeru 2. června na zámku ve Velkém Meziříčí. Fusek je rezidenční umělkyní letošní ročníku.) Intonačně přesný i výrazově bohatý part houslí se navíc skvěle pojil s doprovodem theorby, která vystřídala renesanční loutnu. Gianluca Geremia uchopil svůj part s ohromnou invencí a doprovod tak zůstával svěží a neotřelý.

K zobcové flétně se Anna Fusek vrátila hned v následující skladbě Sonata Prima autora Daria Castella. O interpretačním mistrovství hudebnice vypověděla v tomto případě nejvíce barva tónu a její proměnlivost. Anna Fusek věnovala ohromnou pozornost exponovaným delším tónům, kterým dala jasný dynamický, a hlavně barevný průběh. Snad nikoho neurazí, když přiznám, že řeklo-li se „nástroje s bohatou paletou barvy zvuku“, nebyla flétna jedním z prvních nástrojů, který jsem si vybavil. Po této zkušenosti však nejspíše ledacos přehodnotím. Sekci 17. století uzavřela trojice skladeb Dolci miei sospiri, I bei legami a Damigella tutta bella Claudia Monteverdiho, jedné z nejvýznamnějších postav hudby přelomu 16. a 17. století a jednalo se o provedení stejně zdařilá jako ta předchozí.

Závěrečná třetina patřila skladbám 18. století, jmenovitě Sonátě č. 7 D dur ze sbírky Trattenimenti Armonici Tomase Albinoniho a Sonátě č. 12 Benedetta Marcella. Zatímco Albinoniho skladbu hrála Anna Fusek na housle, Marcellova sonáta byla interpretována flétnou. Takéi zde tedy byla zachována ona nástrojová dichotomie obohacující celkové vyznění programu. Jednalo se v pravém slova smyslu o grandiózní závěr, neboť obě díla vyžadují maximální technickou zdatnost. Anna Fusek zvládla obě skladby s interpretačním přehledem, byť se v závěrečné části Albinoniho Sonáty č. 7 D dur objevily drobné rytmické a intonační (převážně při přechodu z polohy do polohy) nedostatky. Nebylo by však spravedlivé soudit interpretku přísně – vlhké studené počasí ani trochu nepřeje střevovým strunám a hra bez pavouka (ramenní opěrka), jakkoliv je historicky poučená, znesnadňuje přechod mezi polohami. Sonáta Benedetta Marcella (mj. hudebního teoretika, který si podobně jako Zarlino zaslouží větší pozornost publika a interpretů) pak byla zcela bezchybná a i extrémně rychlé běhy byly interpretkou náležitě „vyartikulovány“. Bylo by chybou ještě jednou nezmínit výtečný doprovod Gianluca Geremia, který byl neustále variován a mnohdy s houslemi či flétnou vedl aktivní dialog.

Koncert v Moravském Krumlově po právu rozradostnil všechny zúčastněné. Vedle jeho recenzovaných kvalit za tím stojí fakt, že posluchači po dlouhé době opět slyšeli živou hudbu a hudebníci tolik potřebný potlesk, který si za svoji práci právem zaslouží.

Šarlatové Benátky

zobcové flétny, housle: Anna Fusek

loutna, theorba: Gianluca Geremia

Joan Ambrosio Dalza: Tastar de corde I

Gioseffo Zarlino: Bicinia sopra I' "Ottavo modo"

Gioseffo Zarlino: Bicinia sopra I' "Undecimo modo"

Joan Ambrosio Dalza: Tastar de corde II

Cipriano de Rore: Io canterei d'amor

Biagio Marini: La Orlandina

Biagio Marini: Sinfonia del Terzo Tuono

Dario Castello: Sonata Prima

Claudio Monteverdi: Dolci miei sospiri

Claudio Monteverdi: I bei legami

Claudio Monteverdi: Damigella tutta bella

Tomaso Albinoni: Sonáta č. 7 D dur (Trattenimenti Armonici, op. 6)

Benedetto Marcello: Sonáta č. 12, op. 2

 

Moravský Krumlov, kostel Všech svatých

sobota 5. června, 19:30

Anna Fusek/ Foto Felix Broede

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Nejčtenější

Kritika

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce