Jedním z prvních večerů, který milovníci vážné hudby mohli po dlouhé pandemicky vynucené pauze navštívit (ve vnitřních prostorách), se stal sobotní koncert Šarlatové Benátky festivalu Concentus Moraviae s houslistkou, flétnistkou a klavíristkou Annou Fusek a loutnistou a theorbistou Gianlucou Geremia. Chronologicky sestavený program představil návštěvníkům kostela Všech svatých v Moravském Krumlově díla skladatelů z počátku 16. století, počátky nového stylu i skladby mistrů pozdního baroka.
Večer zahájilo loutnové preludium Tastar de corde I skladatele Joana Ambrosia Dalzy. Již prvních pár taktů odhalilo, že loutnista Gianluca Geremia věnuje velkou pozornost dynamické i tempové výstavbě hudební fráze. Právě v sólových skladbách mají interpreti možnost využít k docílení požadované expresivity výraznějšího rubata a ostrých dynamických kontrastů. Někdy tyto snahy mohou být již poněkud za hranou a slouží spíše umělci k prezentování vlastních schopností než k potěše posluchače či pýše skladatele. To však ani v nejmenším nebyl případ Gianluca Geremia, který dílo uchopil nanejvýš citlivě a s velkým vkusem – jemně odstínované dynamické změny, pozvolná a nenásilná práce s tempem a vytříbený tón byly charakteristické nejen pro úvodní preludium, ale také pro další skladby s podobným výrazem.
Jméno Gioseffo Zarlino pravděpodobně znají spíše reprezentanti historicky poučené interpretace a hudební vědci než širší publikum – ačkoli tento benátský rodák významně přispěl svými teoretickými traktáty k definování hudby (nejen) své doby, s jeho skladbami se v koncertních sálech bohužel nesetkáváme tak často, jak by si zasloužil. O tom, že nepatří pouze do společnosti hudebních teoretiků, ale také aktivních skladatelů, svědčí dvojice bicinií – Ottavo modo a Undecimo modo, ve kterých se k Gianlucovi Geremia připojila Anna Fusek se zobcovou flétnou. Její elegantní tón a cit pro melodickou frázi šel ruku v ruce s uhrančivou dynamikou a odhalil zřejmé i skryté krásy Zarlinova díla. V celé první třetině programu (skladby 16. století) byla dodržována hra attacca, skladby tedy navazovaly plynule jedna na druhou a tvořily tak svébytný hudebně ucelený tvar. Hned jak dozněly poslední tóny Zarlinova bicinia, navázal Gianluca Geremia dalším preludiem (Tastar de corde II) Joana Ambrosia Dalzy. Sekci skladeb 16. století uzavřelo neméně povedené Io canterei d'amor Cipriana de Rore z jeho První knihy čtyřhlasých madrigalů.
Sedmnácté století bylo v hudebním světě dobou velkých změn – rodí se opera, skladatelé se odklánějí od polyfonní sazby a vlivem Claudia Monteverdiho se disonance v hudbě již nemusí připravovat a rozvádět dle kontrapunktických pravidel. Prvními skladbami tohoto období, které v sobotu večer zazněly, byla La Orlandina a Sinfonia del Terzo Tuono původem vlámského skladatele Cipriana de Rore pro housle a theorbu. Nebývá zvykem, aby profesionální hráči hráli stejnou měrou (a se stejnou uměleckou kvalitou) na více hudebních nástrojů. Anna Fusek však dokázala, že je schopna se stejnou lehkostí a interpretační precizností hrát nejen na nástroj dechový, ale i smyčcový. (Ostatně o jejích klavírních schopnostech se posluchači mohli přesvědčit při festivalovém večeru 2. června na zámku ve Velkém Meziříčí. Fusek je rezidenční umělkyní letošní ročníku.) Intonačně přesný i výrazově bohatý part houslí se navíc skvěle pojil s doprovodem theorby, která vystřídala renesanční loutnu. Gianluca Geremia uchopil svůj part s ohromnou invencí a doprovod tak zůstával svěží a neotřelý.
K zobcové flétně se Anna Fusek vrátila hned v následující skladbě Sonata Prima autora Daria Castella. O interpretačním mistrovství hudebnice vypověděla v tomto případě nejvíce barva tónu a její proměnlivost. Anna Fusek věnovala ohromnou pozornost exponovaným delším tónům, kterým dala jasný dynamický, a hlavně barevný průběh. Snad nikoho neurazí, když přiznám, že řeklo-li se „nástroje s bohatou paletou barvy zvuku“, nebyla flétna jedním z prvních nástrojů, který jsem si vybavil. Po této zkušenosti však nejspíše ledacos přehodnotím. Sekci 17. století uzavřela trojice skladeb Dolci miei sospiri, I bei legami a Damigella tutta bella Claudia Monteverdiho, jedné z nejvýznamnějších postav hudby přelomu 16. a 17. století a jednalo se o provedení stejně zdařilá jako ta předchozí.
Závěrečná třetina patřila skladbám 18. století, jmenovitě Sonátě č. 7 D dur ze sbírky Trattenimenti Armonici Tomase Albinoniho a Sonátě č. 12 Benedetta Marcella. Zatímco Albinoniho skladbu hrála Anna Fusek na housle, Marcellova sonáta byla interpretována flétnou. Takéi zde tedy byla zachována ona nástrojová dichotomie obohacující celkové vyznění programu. Jednalo se v pravém slova smyslu o grandiózní závěr, neboť obě díla vyžadují maximální technickou zdatnost. Anna Fusek zvládla obě skladby s interpretačním přehledem, byť se v závěrečné části Albinoniho Sonáty č. 7 D dur objevily drobné rytmické a intonační (převážně při přechodu z polohy do polohy) nedostatky. Nebylo by však spravedlivé soudit interpretku přísně – vlhké studené počasí ani trochu nepřeje střevovým strunám a hra bez pavouka (ramenní opěrka), jakkoliv je historicky poučená, znesnadňuje přechod mezi polohami. Sonáta Benedetta Marcella (mj. hudebního teoretika, který si podobně jako Zarlino zaslouží větší pozornost publika a interpretů) pak byla zcela bezchybná a i extrémně rychlé běhy byly interpretkou náležitě „vyartikulovány“. Bylo by chybou ještě jednou nezmínit výtečný doprovod Gianluca Geremia, který byl neustále variován a mnohdy s houslemi či flétnou vedl aktivní dialog.
Koncert v Moravském Krumlově po právu rozradostnil všechny zúčastněné. Vedle jeho recenzovaných kvalit za tím stojí fakt, že posluchači po dlouhé době opět slyšeli živou hudbu a hudebníci tolik potřebný potlesk, který si za svoji práci právem zaslouží.
Šarlatové Benátky
zobcové flétny, housle: Anna Fusek
loutna, theorba: Gianluca Geremia
Joan Ambrosio Dalza: Tastar de corde I
Gioseffo Zarlino: Bicinia sopra I' "Ottavo modo"
Gioseffo Zarlino: Bicinia sopra I' "Undecimo modo"
Joan Ambrosio Dalza: Tastar de corde II
Cipriano de Rore: Io canterei d'amor
Biagio Marini: La Orlandina
Biagio Marini: Sinfonia del Terzo Tuono
Dario Castello: Sonata Prima
Claudio Monteverdi: Dolci miei sospiri
Claudio Monteverdi: I bei legami
Claudio Monteverdi: Damigella tutta bella
Tomaso Albinoni: Sonáta č. 7 D dur (Trattenimenti Armonici, op. 6)
Benedetto Marcello: Sonáta č. 12, op. 2
Moravský Krumlov, kostel Všech svatých
sobota 5. června, 19:30
Zatím nebyl přidán žádný komentář..