Antonín Dvořák a Americké dopisy o citech, které nebyly

Antonín Dvořák a Americké dopisy o citech, které nebyly

Rok 1894, Antonín Dvořák přijíždí na prázdniny z New Yorku do Čech. S ním i jeho děti a manželka, kterou – jak se později ukáže – nikdy opravdu nemiloval. Televizní film o rodinném dramatu z dějin české hudby může začít.

Scénář filmu Americké dopisy začal vznikat už v 90. letech a Petr Zikmund jej původně psal pro Antonína Moskalyka. Nakonec skončil u režiséra Jaroslava Brabce a před několika dny měl premiéru v České televizi, v jejíž produkci také vznikl. Dramatický konflikt, na němž je snímek postaven, vychází velmi povrchně ze skutečnosti: Antonín Dvořák se ještě jako člen orchestru Prozatímního divadla v roce 1865 sblížil s herečkou Josefinou Čermákovou, nakonec se o osm let později oženil s její mladší sestrou Annou. Josefina se provdala za hraběte Václava Kounice a obě rodiny udržovaly přátelské styky. Scénář ale do tohoto základu vnáší milostný vztah mezi Dvořákem a Josefinou. Dvořáka sice kdysi mladá herečka okouzlila, ale představa přetrvávajícího milostného vztahu mezi ní a zralým skladatelem je absurdní, stejně jako to, že by mu psala do Ameriky milostné, až citové vyděračské dopisy: přijeď, možná brzy umřu.

Film snese celkově vzato hodně přísná měřítka a patří v naší televizní produkci určitě ke špičce. Scénáři je těžké něco vyčítat až do okamžiku, kdy si člověk začne klást otázku, proč je to celé zrovna o Antonínu Dvořákovi. Proč zrovna v jeho životě bylo potřeba uměle vytvořit skandální historku a vnést do něj něco cizorodého. Postava skladatele je vnějškově zachycena velmi věrohodně – nejedná se zdaleka jen o podobu, ale také o herecký výkon Hynka Čermáka. Ano, tak se Dvořák skutečně mohl reálně chovat, projevovat: být rozladěný, když se mu hudební dílo nedaří, poněkud dětinsky spokojený při pozorování vlaků a nadšený z vlastních úspěchů. Jeho projevy jsou za všech okolností venkovsky přímočaré – myslím to zcela pozitivně. Do toho ale přichází jaksi nevěrohodné rozdvojení jeho osobnosti ve vztahu ke dvěma ženám: manželce a vysnívané milence. Film nepřináší pohled do života Antonína Dvořáka a pokud to tvůrci slibovali, tak lhali.

Nečekám od hraného filmu, že bude suplovat dokument a neberu nikomu právo na uměleckou licenci. Vastně mi ani nejde o to, že by se autoři filmu odchylovali od historické reality. Z filmu vyplývá celkem jasně, že Dvořák se svojí ženou žil z důvodů praktických (stará se o domácnost, píše mu dopisy) a fyzických (spí s ním a rodí mu děti). Rodinné problémy řeší Dvořák bez okolků včetně toho, že dá své dceři facku, když ji přistihne s Josefem Sukem při pokusu o sblížení. Svoje city ale posílá už třicet let transcendentně manželčině sestře, kterou nikdy nepřestal milovat. Je hluboce věřící, ale milostnou korespondenci čte v kostele a když se rozčílí, tak bez mrknutí oka řekne „sakra“ a ani se nezarazí. To je u takového typu osobnosti nepravděpodobné bez ohledu na to, jestli se jedná o Antonína Dvořáka nebo Frantu Studnicu od Kyjova. Z tohoto hlediska se mi zdá poněkud nepravděpodobné i vytěsňování úmrtí tří dětí, které mezi Dvořákem a jeho manželkou leží jako nepřekonatelný stín a tvoří druhý zásadní aspekt jejich manželské krize.

Dlužno říci, že film jako celek funguje a režisér Jaroslav Brabec odvedl dobrou práci. Vede hlavní dějovou linku i vedlejší linie – třeba vznikající vztah mezi Josefem Sukem a Otilkou Dvořákovou – přesvědčivě, postavy jsou uvěřitelně stylizované. Také herci jsou výborní, kromě zmíněného Hynka ČermákaPetra Špalková jako Dvořákova manželka a Soňa Norisová jako Josefina. Mimořádná je postava Josefa Václava Sládka, kterou ztvárnil Vladimír Javorský – nervově labilní, věčně pochybující a nespokojený básník je vlastně největším Dvořákovým protihráčem i protikladem. Vystupuje zde ale také jako novinář a jeho interview, které s Dvořákem dělá, je organicky vpletenou záminkou pro pohledy zpět do skladatelovy minulosti a smyšlených traumat. Sládek zde má skvěle vymyšlenou úlohu teleskopu namířeného do minulosti. V pozadí a zcela mimo hru zůstává postava Václava Kounice, který se objevuje jen jako doplněk své ženy – démoni pod povrchem, kteří mají podle scénáře předobraz v podobnosti s portrétem španělské královské rodiny od Goyi, se naplno projevují výhradně v trojúhelníku Dvořák – Anna – Josefina. Hrabě Kounic (Igor Bareš) je tu jen do počtu.

Americké dopisy v archivu České televize ➚

Jestli ve filmu o geniálním skladateli něco opravdu zapláče, tak je to hudba. Zachází se tu s ní velmi povrchně a banálně, objevují se především známé úryvky největších „hitů“: Novosvětské, Stabat Mater, „amerického“ kvartetu, Slovanského tance č. 8, violoncellového koncertu. Skladatelovu tvůrčí krizi demonstruje zadrhávající snaha složit proslulou Humoresku č. 7, která je navíc naivně spojená s inspirací lokomotivami. Rozpory ve scénáři v mnohém zaretušovala režie, ale hudba je sestavena s nápaditostí dramaturga promenádních koncertů: přinejmenším mi chyběl písňový cyklus Cypřiše, k němuž Dvořáka jeho dávné okouzlení Josefinou inspirovalo. Autorská hudba Jana Jiráska je citlivá, funkční, jako by ani neexistovala, což pokládám v tomto případě za jednoznačné plus.

Petr Zikmund a Jaroslav Brabec vytvořili film, který by mohl v mnohém definovat televizní standard. Jen bych bych byl opatrný při žánrovém zařazení – do kategorie „životopisný“ spadá jen okrajově.

Americké dopisy. Česko, 2015, 102 min. Režie: Jaroslav Brabec, scénář: Petr Zikmund, kamera: Tomáš Sysel, hudba: Jan Jirásek. Hrají: Hynek Čermák, Soňa Norisová, Petra Špalková, Vladimír Javorský, Igor Bareš, Jan Novotný, Filip Kaňkovský, Sabina Rojková, Marek Ostrý, Petr Koutecký, Vanda Exnerová, Milan Duchek, Oldřich Vlach, Marie Spurná, Milan Šimáček, Zuzana Onufráková, Tereza Nádvorníková, Miroslav Hruška. Premiéra 4. ledna 2015 na ČT 1.

Foto archiv České televize

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Skladatel Elia Cmíral se etabloval v Hollywoodu, napsal hudbu i k takovému trháku, jako je Ronin, a to začínal z ničeho. Příběh nadaného mládence, který usilovnou prací docílil úspěchu, zpracovává dokumentární film Petra Kaňky, nedávno dokončený ve studiu ČT Brno.  více

Přes neustálou nejistotu, co je realita a co fikce, co je autentické a co stylizované, kdy to Cave myslí vážně a kdy na nás jen ironicky pomrkává, si můžeme být jisti, že sledujeme maximálně pravdivý dokument o veřejné postavě jménem Nick Cave. Nebo alespoň dokument o tom, jak Nick Cave vidí sám sebe. Nebo jak chce, abychom ho viděli my. Vlastně je to ve skutečnosti komedie o vycpaných andulkách.  více

Pondělí 17. listopadu, den dvacátého pátého výročí Sametové revoluce, byl v Brně až marnotratně bohatý na nejrůznější shromáždění, proslovy, blokády, průvody, výstavy a předpremiéry. Jednou z nich byla i projekce televizního filmu Brněnského studia ČT Hvězdy za železnou oponou v kavárně Trojka. Ve zcela zaplněném sále panovala atmosféra pospolitosti a radostného očekávání. Věkově se publikum, jež na projekci přivítali tvůrci filmu režisér Pavel Jirásek a dramaturg Martin Polák, pohybovalo od zjevných pamětníků po mladé rybízky, kteří moc netušili, co mají od filmu čekat.  více


Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více