Středeční večer festivalu Moravský podzim patřil komorní hudbě v podání berlínského Armida Quartettu – energického a technicky suverénního ansámblu. Poprvé se také představil rezidenční skladatel festivalu Erkki-Sven Tüür.
Armida Quartett vznikl v roce 2006 jako studentský ansámbl, je to tedy těleso pořád ještě mladé – jeho členům je většinou těsně pod třicet let. Vítězství v mnichovské soutěži ARD v roce 2012 pro ně ale znamenalo jistý posun v kariéře a v hudebních kruzích se o nich začíná vědět. Armida Quartett je ansámbl především výborně technicky vybavený, s dobře sjednocenými hráčskými individualitami. Zároveň je v jeho projevu hodně energie – místy se zdá, že hraje až zběsile rychle. Je to ale opravdu spíš energie, která ten dojem vzbuzuje, ne přehnaná tempa. Projev kvarteta je momentálně na hranici, kdy není školsky strohý, už je v něm jistá uvolněnost a samozřejmost, ale k vyzrálému výrazu těleso ještě musí dospět. Zdá se ale, že je k tomu na dobré cestě. Momentálně působí jako správně seřízený stroj, který postupně získává duši.
Na programu byla hudba od dvacátého století po současnost seřazená proti proudu času. V úvodu to byl Smyčcový kvartet č. 2 „Ztracené modlitby“ Erkkiho-Svena Tüüra, rezidenčního skladatel letošního ročníku Moravského podzimu. Následoval Smyčcový kvartet č. 4 Bély Bartóka – předpokládá se, že skladatele při kompozici ovlivnila Lyrická suita Albana Berga, která program zakončila. Dramaturgie Moravského podzimu je hodně otevřená, bere hudbu 20. století jako běžnou součást konvenčního repertoáru, koncert Armida Quartettu v ní vlastně nebyl z tohoto hlediska ničím zvláštní. Neobvyklý je spíš takový dramaturgický přístup celkově, obecně jej lze pokládat za přínosný.
Mimořádným zážitkem byl čtvrtý smyčcový kvartet Bély Bartóka. Entuziastický a technický přístup Armida Quartettu se s ním střetl nejlépe a výsledek byl opravdu strhující. Bylo dobře slyšet stylové odlišení jednotlivých vět, fantastická byla čtvrtá věta v pizzicatu, která evokovala živelně hraný cimbál. Kvartet Erkkiho Svena-Tüüra má v sobě hodně vnitřní energie a místy se ozve ohlas riffu, který bychom čekali spíš od rockové kapely. Armida Quartett dal Tüürově skladbě především zvukovou sevřenost. Lyrická suita Albana Berga je skladba, v níž se rozpadá romantismus 19. století. Pohrává si ironicky s velkými romantickými postupy i romantickým kýčem. Armida Quartett se s těmito nároky výrazově úplně nepotkal, musí na ně ještě dozrát. To je ale spíš otázka osobnostní než technická a výsledek byl pořád velmi dobrý.
Celkový dojem z koncertu byl výborný, posluchač se mohl ponořit do hudby a k žádným velkým stížnostem neměl důvod. Spíš si jméno Armida Quartettu někam poznačit, aby na jeho koncert zašel příště zase. Snad jen přídavek mohl zůstat ve 20. století, když už po uceleném programu musel být. První kontrapunkt z Bachova Umění fugy byl stylově poněkud mimo.
Erkki-Sven Tüür: Smyčcový kvartet č. 2 „Lost Prayers“ (Ztracené modlitby), Béla Bartók: Smyčcový kvartet č. 4, Alban Berg: Lyrická suita. Armida Quartett. 7. října 2015, Besední dům, Brno. V rámci festivalu Moravský podzim.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..