Večer s Avishaiem Cohenem, jeho triem a Filharmonií Brno byl skvostný – pestrý, emotivní, v tom nejlepším slova smyslu výbušný i zklidňující. Všem účinkujícím, autorovi aranží Robertu Sadinovi i dirigentovi Bastienu Stilovi se podařilo vytvořit program, který si zasloužil nejen standing ovation po prvním přídavku, ale především ta nejupřímnější slova chvály a díků.
Nazvat celovečerní koncertní program „An Evening with…“ může znamenat buď nedostatek fantazie, nebo naopak obrovskou jistotu, že právě toto je TEN koncert, při kterém umělec předvede to nejpodstatnější ze svého repertoáru způsobem, na který nezapomenete. Aniž bych pochyboval o schopnostech a umění izraelského kontrabasisty Avishaie Cohena, šel jsem na jeho třetí koncert v rámci festivalu JazzFestBrno (první dva proběhly v letech 2006 a 2012) s mírnými obavami. Zvědavý jsem byl nejen na dramaturgii večera, ale především na to, jak dopadne spojení s Filharmonií Brno. Fúze symfonických orchestrů s jazzem a/nebo world music nedopadají vždy ku prospěchu věci a u Cohena mohlo hrozit minimálně dvojí nebezpečí – špatné čtení blízkovýchodního hudebního jazyka středoevropským klasickým orchestrem a utopení sólového kontrabasu v moři dalších nástrojů. Nic z toho nenastalo.
Koncert zahájil samotný orchestr úpravou Cohenovy skladby, která však sloužila pouze jako předehra před samotným příchodem kontrabasisty a jeho spoluhráčů (jeho aktuální trio spolu s ním tvoří bubeník Daniel Dor a pianista Eden Ladin). Ocitnou-li se na pódiu současně dvě žánrově různá tělesa – v tomto případě Cohenovo trio a Filharmonie Brno –, mohou nastat tři situace: mohou hrát proti sobě, vedle sebe a spolu. První varianta během celého večera nenastala. Druhá trvala přesně dvě skladby, během nichž trio s orchestrem způsobně konverzovalo, přenechávaly si vzájemně prostor a v sefardské lidové Puncha, puncha, první upravené lidové písni večera, se poprvé objevila jazzová sóla. Už během tohoto pozvolného úvodu koncertu se Avishai Cohen představil nejen jako sólový kontrabasista, ale také jako zpěvák, který – zvlášť v momentě, kdy se může spolehnout na orchestr za zády – výborně pracuje se svým hlasem.
První vrchol koncertu nastal se čtvrtou skladbou Two Roses, jedním z Cohenových největších hitů vůbec. Zde poprvé došlo ke skutečné symbióze jazzového tria a orchestru, kapelníkův zpěv beze slov se střídal s mimořádně silnými riffy dechů a posluchač měl pocit, že takto byla skladba napsaná odjakživa. Laťka, kterou muzikanti nasadili, však po zbytek večera neklesla. Přitom se tvůrcům povedlo promíchat skladby různého původu tak, že posluchač – na rozdíl od výborných, ale stylově semknutějších Cohenových alb – musel žasnout nad pestrostí přístupů a barevných variací a kombinací. Jazzový standard A Child Is Born vystřídalo Cohenovo mistrovské číslo Arab Medley, složené z libanonských populárních melodií. V něm kontrabasista poprvé hrál smyčcem a výsledkem byla paradoxně – ve spojení s rytmickou hrou lesa dalších smyčců a s nevšední hrou bicích – možná nehybnější skladba večera. Po ní Avishai Cohen překvapivě usedl ke klavíru a odzpíval „milostnou izraelskou píseň ze 60. let“, na niž navázal jeho další hit Seven Seas, postavený zpočátku na kontrastu rytmické basy a dlouhých tónů orchestru. Zde měli diváci také možnost ocenit skutečně dlouhá sóla na kontrabas i bicí – doklad, že i ve spojení s klasickým orchestrem zůstává Cohenovo trio jazzovou kapelou par excelence.
Poslední vrchol měl koncert v pompézním finále druhého přídavku, avšak neméně silná byla komorní (opět sefardská) píseň Morenica a ošizeno publikum rozhodně nebylo ani při třetí – a poslední – přídavkové skladbě Alfonsina y el mar. Tu Cohen odzpíval pouze s doprovodem kontrabasu, tedy nejen bez orchestru, ale i bez svého tria, čím nabídl posluchačům poslední chybějící kamínek do pestré mozaiky různých podob svého umění.
Publikum, které na Avishaie Cohena do Bobycentra přišlo, bylo z velké části znalé a předem poučené. Lidé reagovali při uvádění skladeb, zpívali si s hudebníky melodie, s napětím očekávali, kam orchestr Cohenovy skladby, lidové písně v jazyce ladino nebo standardy posune. Během koncertu, který trval více než hodinu a půl, dostali všichni zúčastnění dostatek prostoru k rozvíjení jednotlivých nápadů, k práci s melodiemi, rytmem, dynamikou a především s aranžemi. Když jsem se po posledním přídavku prodíral z plného sálu ven, zaslechl jsem komentář jednoho diváka: „Takové jednoduché melodie, ale velmi vkusně upravené.“ Ano, výsledek byl nad očekávání vkusný, silný a – ve vší složitosti aranží a rytmických fines spojených s blízkovýchodní inspirací – zdánlivě jednoduchý a zpěvný. Jinými slovy, Večer s Avishaiem Cohenem patřil k vrcholným koncertním zážitkům nejen letošní sezóny.
An Evening with Avishai Cohen. Avishai Cohen Trio + Filharmonie Brno. Bobycentrum Brno, 30. 11. 2015, v rámci festivalu JazzFestBrno.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..