Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauer.
Pondělní program zahájila Kniha chvění (Kapitola III) brněnského skladatele Petera Grahama (*1952). Třetí kapitola zatím nedokončeného cyklu navazuje na předchozí (Kapitola I pro dva vibrafony a Kapitola II pro vibrafon a zvukový pás), které se zabývaly chvěním mezi jednotlivými tóny a různými druhy ladění. Peteru Grahamovi se v této kompozici perfektně povedlo vystihnout její název. Hudební postupy znázorňovaly chvění „doslovně“ a vytvořily krásnou barvu, která zaplnila nádherný prostor obřadní síně. K tomuto vyznění byla potřeba především stoprocentní koncentrace všech hráčů, což BCO pod vedením Pavla Šnajdra splnilo na výbornou. Na vyznění skladby se ve velké míře podepsala také ukázněnost všech muzikantů, neboť celé provedení bylo drženo v ukázkově nízké dynamice. To bylo důležité jak pro kompozici samotnou, tak i pro uši diváků, neboť hlasité zvuky by byly v tomto prostoru téměř nesnesitelné. Celkový pozitivní dojem navíc podpořilo promítání partitury na zadní stěnu obřadní síně a posluchači, kteří umí noty číst, tak mohli nahlédnout i do „grafického“ materiálu, bez kterého by výsledný audio vjem nevzniknul.
První polovinu zakončilo Piano concerto No. 2 Petra Bakly (*1980), při které se k BCO přidal klavírista Miroslav Beinhauer. V kompozici pro klavír a osm nástrojů má ansámbl výrazně řidší fakturu než sólový part, ale také než většina ostatních Baklových děl, jak poznamenal sám autor. Mezi rychlými chromatickými postupy klavíru, které se odehrávaly nad drženým pedálem, se objevovaly výrazně akcentované tóny, které jakoby vstupovaly do chromatických „potůčků“. Výraznými pauzami oddělené vstupy orchestru byly vždy výborně sehrané a vytvořily tak krásné podložení klavírního zvuku. Sólista si se svým pouze zdánlivě neměnným partem, který bych zajisté velmi náročný na orientaci, poradil skvěle a v provedení se chyby neobjevily. I zde je potřeba zmínit dynamickou umírněnost všech muzikantů – v tom nejlepším slova smyslu. V následující pauze byla divákům nabídnuta možnost zajít se podívat na hrob Bohuslava Fuchse (ve kterém je pochován i jeho syn Kamil). Vedla sem cesta vyznačená elektrickými světýlky, které alespoň částečně osvětlovaly jinak potemnělý hřbitov.
Po pauze přišlo na řadu Lento, lento, molto lento švýcarského skladatele Jürga Freye (*1953). Charakter díla je do velké míry ilustrován v samotném názvu a lento v jeho uchopení neznamená pouze pomalu, ale také klidně. Ve skladbě pro sedm nástrojů má každá ze tří vět jiné obsazení a ticho v ní hraje stejně důležitou roli jako zvuk. BCO uchopilo i toto dílo velice zdařile. Tónová kvalita celého ansámblu byla výborná a v sehranosti se pod taktovkou Pavla Šnajdra chyby neobjevovaly. I zde je potřeba říct, přestože to bylo zmíněno už mnohokrát, jak citlivě muzikanti uchopili dynamiku. I na těch nejvyšších tónech se neobjevilo nechtěné zesílení či intonační nejistota.
Pondělní koncert uzavřela světová premiéra kompozice Neither together nor not together hudebního skladatele, performera a improvizátora Iana Mikysky (*1994). Skladba je vnitřně rozdělená do čtyř částí: I. Spolu, II. Ne spolu, III. Spolu i ne spolu a IV. Ani spolu ani ne spolu, přesto nebyl její hudební tok přerušen. Od společně zahraných akordů se hudba postupně přenesla do částí, kde se rytmické patterny setkávaly a rozcházely více či méně. Tato polyrytmika byla navíc obohacena o mikrointervaliku, o kterou se starala například mikrotonální elektrická kytara nebo Lumatone (speciální druh syntezátoru). Kombinace těchto aspektů připravila divákům pozoruhodný zvukový zážitek, ve kterém se zopakovaly veškeré klady zmíněné už výše. V obou kompozicích druhé poloviny se navíc soubor vrátil k promítáni partitur.
Kromě výtečných výkonů muzikantů je potřeba pochválit i výběr místa a skvělou dramaturgii. Funkcionalistický prostor obřadní síně Ústředního hřbitova nelze označit jinak než jako nádherný a svojí akustikou pro tento koncert velmi vhodný. S tím souvisí i výborná volba skladeb, protože se v žádném případě nedá říci, že by tento prostor unesl díla jakákoliv. V pondělí provedené kompozice ale dokázaly z obřadní síně akusticky vymáčknout maximum a nádherné barvy ji celou zaplnily, aniž by to bylo pro posluchače jakkoliv nepříjemné. Promítání partitur pak bylo vyloženě geniálním krokem, který určitě mnoho návštěvníků ocenilo a je možná na čase přemýšlet, zda by se to nemělo stát běžnou praxí.
Peter Graham: Kniha chvění (Kapitola III) pro komorní soubor (2021)
Petr Bakla: Piano concerto No. 2 pro klavír a osm nástrojů (2021)
Jürg Frey: Lento, lento, molto lento pro sedm nástrojů (1991)
Ian Mikyska: Neither together nor not together (2025) – světová premiéra
Miroslav Beinhauer – klavír, lumatone
Ian Mikyska – kytara
Brno Contemporary Orchestra
Pavel Šnajdr – dirigent
pondělí 3. března v 19 hodin, obřadní síň Ústředního hřbitova v Brně
Zatím nebyl přidán žádný komentář..