„Nechte zpívat Mišíka!“ zněl jeden z legendárních nápisů na Lennonově zdi na Kampě. Vladimír Mišík už si dlouho může zpívat, jak mu chuť a zdraví dovolí, což je dobrá chvíle pro reflexi jeho tvorby zvenku. Na kompilaci Bazarem proměn nechali její tvůrci Mišíka přezpívat dvaadvaceti interprety, od vrstevníků až po ty nejmladší.
S Vladimírem Mišíkem je možné se projít dějinami českého rocku od šedesátých let až po dnešek. Je to procházka více než padesáti lety kariéry a nahrávkami od prvního singlu s Matadors Malej zvon, co mám (1966), přes Blue Effect a Flamengo, až po Etc… fungující v různých obměnách od roku 1974. Z neuvěřitelně špatně sejmutého zpěvu „matadorského“ singlu by se jen těžko odhadovalo, že to bude právě Mišíkův hlas, který sjednotí zvukově i stylově rozdílné náhrávky, jak postupem času vznikaly. Meditace s Blue Effectem, slavné LP Flamenga Kuře v hodinkách hodnocené v anketách tvrdošíjně jako nejlepší české rockové album, a proměny Etc…, které nakonec vyústily do charakteristického kytarového rocku na pomezí písničkářství a blues. Obsazením Etc… také prošla v průběhu let takřka celá naše jazzrocková špička, která na sebe postupně nabalovala mladší stylově spřízněné spoluhráče. Přes to všechno tvořil Mišíkův zpěv pořád tu první, a na první poslech rozpoznatelnou devízu kapel, ve kterých zpíval.
Při tak rozsáhlém zdrojovém materiálu, jaký vznikne za půl století, tvoří 22 písní vcelku skromný výběr – jeho dramaturgie je ale zvenku odhadnutelná dost těžko. Mezi skladbami na albu Bazarem proměn nechybějí Mišíkovy zlidovělé hity Stříhali dohola malého chlapečka nebo Variace na renesanční téma. Jsou jeho poznávacím znamením i perfektně ilustrujícím shrnutím osobité kombinace rocku s poezií, v těchto případech Josefa Kainara a Václava Hraběte. Kainar kdysi otextoval Kuře v hodinkách, které s původními anglickými texty nesmělo vyjít, a je pro mě překvapení, že se z něj na kompilaci neobjevila ani jedna skladba. Slunečný hrob a Deserted Alley z předchozího alba s Blue Effectem na albu zařazené jsou a vypadá to, jako by všichni současní interpreti legendární Kuře v hodinkách uctivě obcházeli.
Pro vyznění všech cover verzí je důležité odpovídající uchopení textu, se kterým zdařilé i méně zdařilé verze stojí a padají. Album má silný začátek i závěr, který tvoří dvě pojetí písně Slunečný hrob – úvodní natočila Musica folklorica a závěrečné Čankišou. Jan Spálený zpívá Byl jsem dobrej jako samozřejmou výpůjčku od stejně starého kamaráda. Lesní zvěř vytvořila k Variaci na renesanční téma opravdu povedenou antitezi, která se dívá na text z jeho odvrácené, nepatetické strany. Mňága a Žďorp srovnala Cestu do dětství do svého obvyklého modelu, který se ukazuje jako obdivuhodně univerzální a tvárný. ZVA 12-28 Band posunuli píseň S nebem to mám dobrý nejen do slovenštiny, ale především někam k blues à la Howlin’ Wolf – i toto setkání Mišíkovi neobyčejně sluší. Květy zpracovaly Návštěvní den a vytvořily zdařilou ozvěnu dobového, elektronicky poněkud vyumělkovaného zvuku, který do Etc… patrně přinesl jejich tehdejší člen Petr Skoumal. Nádhernou podobu Co jsem si vzal stvořilo duo Tara Fuki – vzdušnou, ale výraznou a nesentimentální.
Na opačném konci, kde se nové verze s originálem míjejí, stojí překvapivě Jablkoň. V aranžmá je pěkná záměna dvouplátkových nástrojů, kvaziklasické sólo hraje fagot místo původního hoboje, ale kámen úrazu je zpěv. Marii Puttnerové se nepodařilo srovnat svítivý hlas ani kantilénu do přiléhavého frázování a výrazu. Sadem, lesem, parkem Bratří Orffů je víc bezbarvé než křehké. Zvukově pozoruhodné je Stříhali dohola malého chlapečka v aranžmá Jana P. Muchova, kde ale opět neobstojí zpěv.
Vladimír Mišík prochází českou rockovou hudbou nejen jako zpěvák a autor, ale také jako charakter. Byl snad jediný z našich zpěváků, který mohl oficiálně natáčet desky, i když si prožil dvouletý zákaz činnosti a pozvolný návrat na scénu. Jeho osobnost přitom prošla bez výhrad i extrémně přísnými měřítky pamětí Mikoláše Chadimy. Když se spolu potkali na jednom pódiu při loňském Henry Lee Festu, vnímal jsem to symbolicky. A zdá se mi právě z lidského hlediska důležité, že se právě k Mišíkovi řada dnešních kapel a zpěváků hlásí. Tady nejde zdaleka jen o hudbu, jakkoli stále zůstává na prvním místě.
Bazarem proměn: A Tribute to Vladimír Mišík (Musica folklorica, Bratři Orffové, Ondřej Galuška, Lesní zvěř, Květy, Ladě, Jan P. Muchow, Jarret, Kieslowski, Mňága & Žďorp, Lucie Redlová, Boris Carloff, Ille, Tady to máš, David Stypka Band, Nylon Jail, ZVA 12-28 Band, Jablkoň, Tara Fuki, Bran, Jan Spálený & ASPM, Čankišou). TT 80:00. MAM555-2, Indies Scope 2015.
Jana Kolečková
23. červen 2015, 12:45