Koncert s podtitulem „Soudružnost, spolupráce, podvratnost a pořádná bitka na konec“ v režii souboru Brno Contemporary orchestra (BCO) nabídl pozoruhodný program soudobé hudby. Jednalo se o tři české a jednu světovou premiéru, které zazněly v Besedním domě 27. února pod taktovkou kmenového dirigenta Pavla Šnajdra. Výběr koncertního sálu nebyl náhodný. Besední dům letos slaví 150 let od otevření a těleso uspořádalo výroční, komunitní koncert k důležitému jubileu.
Program zahájilo dílo chorvatské skladatelky Mirely Ivičević Case White. Skladba původně psaná na objednávku Klangforum Wien v roce 2019 reflektuje boje jugoslávských partyzánů během světové války. Kompoziční jazyk autorky v ní užitý je ovlivněný snahou porušovat zaužívaná pravidla. V praxi se to projevuje hledáním a kombinováním různorodých zvuků, nových zvukových východisek. Nicméně celistvost díla je založená primárně na emoci či autorčině reflexi, která silně působí na posluchače. Během provedení díla si bylo možné povšimnout odkazů na kruté boje, znázorněné kupříkladu bicími a žesťovými nástroji. I přes výborné nastudování orchestru bylo v určitých zvukově exponovaných místech náročné sluchem i zrakem zachytit všechny vjemy a netradiční nástrojové i kompoziční techniky.
Koncert pro klavír a orchestr Borise Čajkovského, ruského skladatele a studenta Šostakoviče, za doprovodu Brno Contemporary orchestra provedl klavírista Stano Slavíček. Zpočátku se mohlo zdát, že klavíristův tón není příliš výrazný, a také určitá místa (např. rozklady v protipohybu) nebyla po technické stránce vždy precizně provedená. Avšak vzhledem k náročnosti klavírního partu lze tyto nedostatky označit za menší nedokonalosti. V lyrických částech, především ve druhé větě, se projevil klavíristův cit pro vystavění jemných melodických frází. Obdivuhodné bylo vynášení melodie ve vrchních hlasech klavírního partu, dodávajících těmto úsekům křehkost. Váhavost a intonační nepřesnosti se však objevily v houslové a kontrabasové sekci. Jednalo se o místa v úvodu skladby, kde smyčcové nástroje odpovídají klavíristovi v unisonu, a také o úvod druhé věty s postupným nástupem kontrabasů, violoncell a klavíru. Hudební i interpretační vývoj měl však vzestupnou tendenci, a proto celkové vyznění klavírního koncertu mohu označit za velmi zdařilé.
Unsuk Chin, jihokorejská skladatelka žijící v Berlíně, je autorkou třídílné kompozice Graffiti (Palimpsest, Notturno urbano, Passacaglia), která taktéž zazněla. Skladba je kompozičně založená především na práci se zvony a gongy, kdy z partů těchto nástrojů krystalizuje následný hudební materiál, se kterým skladatelka pracuje. I když skladba nese specifický název odkazující na street art, nejedná se o popisnou ani programovou kompozici. Opět však můžeme toto dílo zařadit do kategorie skladeb, ve kterých nalezneme práci se samotnými zvuky, barvami, technikami atd. Přestože je vystavěna na kontrastních větách v oblasti rytmiky, faktury anebo sazby, celkový dojem z kompozice (minimálně po stránce hudební) je jistým způsobem srovnatelný s úvodní skladbou.
I dnes se setkáváme s různorodými přístupy skladatelů k samotnému dílu. Někteří se snaží o hledání nových východisek, jiní se přiklání k ustáleným kompozičním principům. Anebo jsou tací, kteří s humornou recesí vytahují napovrch hudební klišé – patos. Vít Zouhar, jako autor objednané skladby pro tento koncert Phaistos: Concerto for 15 Fighters, se ke své kompozici vyjádřil takto: „Výsledek je kdesi mezi patosem a humorem. Vše je opravdové, vážné, ale také stylizované, teatrální i humorné.“ Pokud bylo skladatelovým záměrem vyjádřit patos nekonečným opakováním tématu v každém nástroji, harmonickými klišé a závěrem klasicistního stylu s (přemotivovanou) durovou tóninou, úkol byl splněn. Obávám se však, že tato míra patosu byla pro většinu posluchačů přespříliš. Skladba na rozhraní soundtracku heroické počítačové hry, válečného filmu a občasného „pop songu“ působila jako kompilát nejotřelejších témat, motivů a harmonických kadencí. K pozitivnímu vyznění díla nenapomohla ani samotná interpretace. Hoboj, který před skladbou udával komorní a k přeladění, byl intonačně výše, což v závěru skladby ovlivnilo celkovou intonaci dechové sekce.
Rozporuplnost závěru umocnila překvapující koncepce a dramaturgie koncertu, který se mj. konal ke zmiňovanému výročí nádherné budovy. Neodpustím se tedy rýpavou poznámku. V souvislosti s jubileem bych logicky očekávala větší zastoupení českých skladatelů (nebo skladatelů úzce souvisejících s lokální hudební scénou) s brněnskou kompoziční tradicí, které by jasně odkazovalo na výrazné sociokulturní postavení Besedního domu.
Program:
Mirela Ivičević – Case White
Boris Čajkovskij – Koncert pro klavír a orchestr
Unsuk Chin – Graffiti: Palimpsest, Notturno urbano, Passacaglia
Vít Zouhar – Phaistos: Concerto for 15 Fighters (věnováno Pavlu Šnajdrovi a BCO)
Brno Contemporary orchestra
Pavel Šnajdr – dirigent
Stano Slavíček – klavír
Pondělí 27. února 2023, Besední dům v 19:30 h
Zatím nebyl přidán žádný komentář..