Pod Filharmonií Brno již devět sezón funguje projekt Orchestrální akademie Filharmonie Brno (OAFB) umožňující mladým talentovaným hudebníkům získat orchestrální praxi v profesionálním tělese. Touto cestou si orchestr vychovává další generace hráčů, ať už stálých či externích. Působení zde však dává mladistvým také příležitost ukázat svůj um v komorní hudbě a v koncertní řadě s názvem Mladá krev aneb Hudba zblízka. Její první sezónní koncert se konal ve středu 15. listopadu v Besedním domě.
Program začal Variacemi na Pergolesiho Ariettu pro fagot a klavír od italského skladatele Otmara Nussia (1902–1990). Původní verzi skladby se smyčcovým orchestrem napsal autor pro Ženevskou mezinárodní hudební soutěž. V rámci deseti charakteristických variací však citace Pergolesiho tématu ztrácí svůj původní kontext pod tíhou různorodých stylizací a technik. Kompozice svým charakterem zrcadlí a nabízí krátký exkurz do světa fagotové hry. Sólistka Teresa Bínová zaujala jemným barevným rejstříkem ve vyšších polohách, lehce zaměnitelným se zvukem altového saxofonu. Doprovod Jany Goliášové, který zpočátku úvodní variace lehce přehlušoval fagotový part, se v rámci celku dá označit za citlivý a vkusný, přinejmenším díky vzájemnému naslouchání obou hráček.
Violistka Ariana Suleiman Shakh se publiku představila v Rhapsody-Concerto Bohuslava Martinů (1890–1959) za klavírního doprovodu Libuše Pančochové. Dvouvětá skladba s uvolněnějším formálním plánem reprezentuje autorovo tzv. fantazijní období. První část Moderato je vystavěna na jednoduché idylické melodii vycházející z amerických tradicionálů. Následně ji střídá rytmicky, akcentově kontrastní Molto adagio plné dramatického výrazu a gradace ústící do violové kadence. Klidnému éterickému projevu Suleiman Shakh v první větě dominoval měkký kultivovaný tón. V kontrastním druhém díle skladby violistka ukázala svoji druhou – energičtější a dravější tvář, kterou technicky podpořila zkonkrétněním smyku (především v bězích) a výraznější akcentací. Provedení se neobešlo bez značných intonačních nedokonalostí, které však vzhledem k technicky bohatě vystavěné a náročné skladbě můžeme označit za maličkosti. Souhrou přesný, technicky výtečný a výrazově promyšlený part klavírního doprovodu Libuše Pančochové na mnoha místech – primárně v mezihrách – fungoval jako rovnocenný partner k viole stejně, jako tomu je v případě orchestrální verze.
Suverénním výkonem srovnatelným s kdejakým profesionálním hráčem oslnila violoncellistka Štěpánka Plocková, která pro tento večer nastudovala první dvě části ze Sonáty pro violoncello a klavír op. 36 Edvarda Griega (1843–1907). Provedení mladé hráčky mělo vše – kantabilitu lyrických melodií, technickou propracovanost, důmyslnou výstavbu hudebních myšlenek a s ní spojené dotahování frází. Hra Štěpánky Plockové tak nepůsobila jako pouhý hudební výkon, ale jako pomyslné vyprávění. Ne jinak tomu bylo i v případě klavíru, kterého se ujala Renata Ardaševová, jež svou dynamicky a agogicky propracovanou hrou dodávala skladbě plasticitu.
Poslední momenty večera patřily perkusím – přesněji bicistům Anežce Novákové, Martinu Kučíkovi a Jakubovi Kubovi. První dva jmenovaní vystoupili nejdříve jako duo v díle Allegro barbaro maďarského autora Bély Bartóka (1881–1945) původně napsaném pro klavír. Aranž Martina Opršála, jenž je mimo jiné vedoucí tělesa JAMU Percussion Ensemble, v němž umělci také působí, představuje instrumentaci pro marimbu a dva hráče. Nastudování této verze je pozoruhodné hned z několika hledisek. Z pohledu interpretace je nutné skladbu hrát v mírnějším tempu, než jak se hrává v případě klavírního provedení, a to z důvodu souhry mezi dvěma hráči, a také technických specifik hry na marimbu. I když se jednalo o v podstatě doslovnou transkripci, nešlo si nevšimnout pár momentů, v nichž si Martin Opršál vypomohl jinými hudebními prostředky (např. tremolo, trylek apod.) tak, aby z hlediska zvuku a hudebního materiálu bylo vše zachováno, zároveň aby místa odpovídala zmíněným specifikům nástroje či hry na něj. Drsnost a přímočarost akcentů, dynamických skoků, a především signifikantní rytmiky skladby úprava nepostrádala, avšak oproti klavírní předloze nebyly tyto rysy tolik výrazné. Nejspíše je tomu tak z rozličných akustických vlastností nástrojů ve výsledku pochopitelně tvořících odlišný zvukový fond. Verze pro marimbu se proto po čistě poslechové stránce zdála být mnohem statičtější, ne však ale monotónní.
La Fiesta jazzového pianisty a skladatele Chicka Corey (1941–2021) vychází ze španělského flamenca. Tanečně laděnou kompozici autor postavil na opakující se tří akordové kadenci, kterou v průběhu skladby narušují momenty improvizačního rázu. Dílo v aranži Rostislava Mikešky pro vibrafon (Anežka Nováková), marimbu (Martin Kučík), klavír (Dominik Gál) a soubor perkusí (Jakub Kub) tvořilo jisté hudební odlehčení na závěr koncertu, jež vynikalo precizním nastudováním hráčů dodávajících kompozici kýžený vibe. Touto perličkou se mladí hudebníci rozloučili s publikem Besedního domu, které talenty právem odměnilo velkým potleskem a hlasitými ovacemi.
Program:
OTMAR NUSSIO – Variace na Pergolesiho Ariettu pro fagot a klavír
Teresa Bínová – fagot, Jana Goliášová j. h. – klavír
BOHUSLAV MARTINŮ – Rhapsody-Concerto pro violu a orchestr (klavír) H 337
Ariana Suleiman Shakh – viola, Libuše Pančochová j. h. – klavír
EDVARD GRIEG – Sonáta pro violoncello a klavír (výběr)
Štěpánka Plocková – violoncello, Renata Ardaševová j. h. – klavír
BÉLA BARTÓK / arr. Martin Opršál – Allegro barbaro BB 63, Sz. 49 pro jednu marimbu
Anežka Nováková, Martin Kučík – marimba
CHICK COREA / arr. Rostislav Mikeška – La Fiesta pro vibrafon, marimbu, klavír a perkuse
Anežka Nováková – vibrafon, Martin Kučík – marimba, Dominik Gál j. h. – klavír, Jakub Kub j. h. – bicí nástroje
Středa 15. listopadu 2023 v 19h, Besední dům
Zatím nebyl přidán žádný komentář..