Biorchestru se i tentokrát většinou daří vybalancovat originalitu aranží, tedy alternativní složku, a složku „popovou“ – líbivost jako východisko, se kterým se dál pracuje. S hudební hravostí korespondují i texty písní.
Skupina Biorchestr nedává svým názvem najevo svůj vztah k ekologii. Původně šlo o „bi-orchestr“, tedy „orchestr“ tvořený dvěma lidmi. Tomu předcházel sólový projekt Aleše Pilgra, bubeníka skupin Květy a Ty Syčáci, který po natočení svého debutového sólového alba Nos na stůl (2006) přizval ke spolupráci svou přítelkyni, dnes ženu, Janu. Hravé manželské duo natočilo alba Papučka (2009) a Umakartové (2012) a kromě toho na sebe upozornilo například vtipnou coververzí někdejšího hitu francouzské zpěvačky Desireless Voyage, Voyage. Vedle původního dvoučlenného Biorchestru, těžícího z kombinace nejrůznějších nástrojů včetně elektronických zvuků, začalo fungovat akustické Biorchestr-io, ve kterém manžele Pilgrovy doplnil violoncellista Tomáš Jenček. Tato sestava nakonec převládla a na novém CD se už Biorchestr představuje jako „tříčlenné duo“.
Nástrojové obsazení je kombinací přístupů obou původních větví kapely. Zůstává tedy Tomáš Jenček s cellem a také kontrabasem, Jana Pilgrová hraje na klávesy a perkuse, Aleš Pilgr střídá kytaru, mandolínu a kontrabas a ovládá elektronické pady. Klasické bicí tato kapela s bubeníkem v čele překvapivě nepoužívá. Zpívají všichni. Autorem písní je Aleš, se dvěma mu vypomohla Jana a jeden text dodal Alešův kolega z Květů Martin E. Kyšperský, který se podílel také na obalu alba.
IO je ze všech alb Biorchestru nejrytmičtější. Tento fakt s sebou přináší zajímavý paradox. Zatímco píseň Utopenec – ta, jejíž text napsal Kyšperský – svým pulsujícím charakterem připomene Květy, elektronicky dusavý charakter písně Nula naopak odhalí Pilgrovu schopnost pro slogan a jeho rytmizované podání. I bez bicích se pozná bubeník – stačí, když se správnou kadencí zazpívá „my milujeme nulu, my milujeme nulu“. Jestliže Martin Kyšperský v Květech své texty „dylanovsky“ vypráví, Pilgr je v Biorchestru deklamuje. Aleš ani Jana neuchvátí posluchače originálním hlasovým projevem. Síla jejich písní spočívá v propojení spíše nenápadného zpěvu s mimořádně pestrou hudební složkou a výrazovou i slovní komikou. Ta místy – například v písni Maria – přechází až k parodii.
Třebaže minulé album Umakartové vnímám jako výraznější, Biorchestru se i tentokrát většinou daří vybalancovat originalitu aranží, tedy alternativní složku, a složku „popovou“, líbivost jako východisko, se kterým se dál pracuje. Kapela například dobře dávkuje elektronické zvuky, živé perkuse a rytmickou hru violoncella. S hudební hravostí korespondují texty písní – o gorile, autech nebo slunci, které se třpytí ve vlnách. V závěru alba pak Biorchestr posluchače překvapí zpomalenou verzí písně Relax od Frankie Goes To Hollywood. Bohužel však jde o vtip na jeden poslech, který jinak příliš nezapadá do kontextu alba.
Ke stylu kapely patří její hravý název (a klidně jej čtěme i jako „bio-orchestr“) i mimohudební aktivity. Součástí minulého alba byla originální společenská hra a tentokrát muzikanti vymysleli pro své fanoušky rozprodej pozemků na Jupiterově měsíci Io, který dal desce jméno. To vše k hudbě Aleše a Jany Pilgrových patří, stejně jako například kuchyňský videoklip k už zmíněné coververzi písně Voyage, voyage (škoda že se na albu neobjevila místo Relax). Biorchestr je víc než jen hudba a já věřím, že u Pilgrů doma musí být veselo. Jejich aranžérské a slovní hříčky, které by jednotlivě (tedy jako slova bez hudby nebo hudba beze slov) nemusely obstát, působí jako celek životaschopně. Navíc mě při opakovaném poslechu napadají nové možnosti využití jednotlivých písní – od sestavení kompilace písní pro děti vybraných ze všech alb Biorchestru až po prezentování písně Železnej muž na vybrané vrcholové sportovní akci. Úvodní větu „Ve škole jsem vyhrál všechny sporty“ by neobeznámené publikum asi vzalo, ale s něžným vyznáním „Mám místo každé ruky kovový hák, ale chtěl bych tvoje tělo hladit“ už by leckdo mohl mít problém. A i v tom je síla písní Aleše Pilgra.
Biorchestr: IO. Vydalo Polí5, 2014. 11 písní. Stopáž: 39:30
Zatím nebyl přidán žádný komentář..