Blue Shadows a Invisible World: Písně se slovy i beze slov

10. duben 2018, 12:00
Blue Shadows a Invisible World: Písně se slovy i beze slov

Po opulentním představení Avishaie Cohena se JazzFestBrno o víkendu vrátil do skromnějšího, takřka klubového prostředí Divadla Husa na provázku. Slušelo jak pódiové sestavě skvělých multižánrových hudebníků Blue Shadows s hostujícím zpěvákem Jamesem Harriesem, tak pozoruhodnému ansámblu obnoveného projektu kontrabasisty Tomáše Lišky Invisible World.

Obě hudební tělesa symbolicky spojuje příslušnost k tuzemskému jazzovému hudebnímu vydavatelství Animal Music, jež v posledních letech sbírá jednoho žánrového Anděla za druhým. Mnozí z koní této stáje se v Brně na JazzFestu rozbíhali ke společnému hraní a nahrávání či představovali bezprostředně po vydání své album (letos kupř. trio Křišťan-Torok-Slavík, Slavíkova a Friedlova Mateřština, loni třeba David Dorůžka Trio, Luboš Soukup Q s Lionelem Leukem, Vertigo či Beata Hlavenková).

Na pódiu se tak vystřídala dvě hudební tělesa s velmi volným vztahem k jazzu jako k vyhraněnému hudebnímu stylu: Blue Shadows, seskupení stavěné na kompozicích Petra Ostrouchova a v živém programu obohacené hlasem britského expata Jamese Harriese – a znovuvzkříšené, v rozšířené sestavě se vracející sdružení Invisible World s protagonistou Tomášem Liškou. Zatímco Liškův kvintet potvrdil dokonalou pódiovou sehranost stvrzenou četným účinkováním na festivalech i hudebními cenami (mj. Audience Award na Ostrava Music Crossroads 2017 i nominace na letošního žánrového Anděla), Blue Shadows se na svém třetím (!) společném koncertu na pódiu ještě místy hledali a sehrávali za běhu. Ačkoliv to nebylo implicitně vyřčeno, šlo vlastně o mimopražský křest jejich loňského eponymního alba Blue Shadows – a osm melodií z prvního alba také na koncertě zaznělo. Nesporně má ovšem toto volné hudební sdružení výrazných hráčských individualit kolem kytaristy, pianisty a invenčního tvůrce Petra Ostrouchova (sestavené vlastně náhodou v listopadu 2015 pro natáčení jeho hudby k televizní minisérii Modré stíny, jež inspirovala i název kapely) výrazný potenciál, který se s rostoucí koncertní praxí jistě umocní. Jeho žánrová rozvolněnost až rozprostraněnost založená na individuálních preferencích jednotlivých špičkových muzikantů (Josef Štěpánek – kytary, pedal steel aj., Jiří Bárta – violoncello, Martin Novák – bicí, nyní i Matěj Belko – baskytara) spojená „hudebním jazykem beze slov“ autora, ale i aktivního hráče Petra Ostrouchova (kytara, piano) nabízí paletu možností a cest.

jfb_2018_blue_shadows_foto_martin_zeman_01

Jde zjevně o šťastné setkání vyhledávaných studiových hráčů, kteří si porozuměli a společné hudební vyjádření postupně cizelují: mimochodem, pro album i koncert použili jen dvě témata z iniciační minisérie (titulní zpívané intro Blue Shadows a hudební plochu Theme From Blue Shadows). Zbylé skladby se rodily postupně, v kolektivní sounáležitosti během nahrávacího týdne ve studiu Sono v září 2016. „Nothing was pre-composed“, zdůrazňuje ve sleevenote alba Petr Ostrouchov, který je převažující, ale nikoliv výhradní autor skladeb. Bude ještě chvíli trvat, než se vzájemná chemie spoluhráčů výrazněji ozřejmí živému auditoriu, ale je to na dobré cestě: její začátek je symptomaticky zaklíčován už v názvu úvodní skladby koncertu – Talking Without Speaking.

I následující čtveřice písní představila brněnskému publiku kompozice z alba, v nichž Petr Ostrouchov prodal kromě své kompoziční invence i  tu aranžérskou (44 Years Later, Elsewhere, monumentální Theme From Blue Shadows i obměněné hlavní hudební téma ze zmíněné série Modré stíny obohacené hlasem Jamese Harriese). Harries zazpíval i dvě vlastní skladby - Thrift Store Angel a Sing It Out – a kapela za ním se bez problémů srovnala do role doprovodného tělesa. O šířce stylových hudebních preferencí Blue Shadows hodně vypověděl i následující blok tří coverů: původně Beckova Nobody´s Fault But My Own z desky Mutations vydané na sklonku devadesátých let, Cello Suite No 1, část Prelude in G Johanna Sebastiana Bacha originálně upravená pro violoncello a elektrickou kytaru a The Facts About Jimmy z alba A Few Small Repairs od Shawn Colvin rovněž z devadesátek.

A co víc: návrat k písním beze slov z alba Blue Shadows (Home, Dancing in the Supine) prošel plynule a samozřejmě. Suverénní, na českých pódiích dávno zdomácnělý James Harries přidal hitovku Everybody´s Talkin´, kterou proslavil Harry Nilsson jako titulní melodii filmu Midnight Cowboy v roce 1969, a vzápětí další (jednu ze dvou zpívaných) píseň z alba – Song of Happiness. Přídavkem byla Harriesova singlová novinka Lights z loňského podzimu. Limitem Blue Shadows  (překonatelným rodící se sounáležitostí, sehraností a společnou hudební řečí) je paradoxně hráčská zručnost a pestrost snáze dosažitelná postupným vrstvením ve studiových podmínkách, hůře přenosná do živého hraní (například Štěpánkovy různě kombinované kytary či doplňky v podobě mandolin a banja zhutňující nahrávku). Pět muzikantů na pódiu na dvanáct nástrojů současně prostě nezahraje ani při extrémním nasazení. Je tu ovšem řada možností, cest – a další motivace: režisér původní série Modrých stínů Viktor Tauš chystá pokračování s názvem Vodník a opět počítá s Petrem Ostrouchovem jako s autorem hudby.

Druhá polovina koncertního večera na Provázku se nesla ve znamení dalšího, tentokrát obnoveného projektu Tomáše Lišky Invisible World. Eponymní album tohoto hudebního seskupení vyšlo v roce 2009; tehdy byli kmenovými hráči David Dorůžka (kytara), Tomáš Liška (kontrabas) a Daniele di Bonaventura (bandoleon) a kapela se profilovala příklonem k iberské a latinské muzice. Mezitím (2016) Liška na JazzFestu představil svůj společný projekt s Lubošem Malinou (banjo) a Michalem Nejtkem (piano) – Fragile Bliss; paralelně ovšem formoval novou sestavu Invisible World. Z té původní v ní zůstal pouze kytarový mág David Dorůžka; starobylý bandoleon nahradil akordeon Vídeňana Nikoly Zariće, muzikanta srbského původu. Přidal se jeho stálý spoluhráč, rodák z Istanbulu Efe Turumtay (housle), který spolu s Nikolou žije a koncertuje ve Vídni. Sestavu završil Liškův spoluhráč z Druhé trávy Kamil Slezák (bicí). Loňské album Invisible Faces spolu s obměnami složení kapely naznačilo, že latinské rytmy doplní rytmika východního Balkánu – a tak se také stalo.

jfb_tomas_liska_q._foto_martin_zeman

Album – jak podotkl Liška během koncertu – sklidilo řadu vesměs kladných recenzí; jen Efeho se prý poněkud dotklo, že byl označen za zpěváka. Je pochopitelné, že se cítí být (a je!) především houslistou – ovšem jeho procítěný vokální přednes turecké lidové písně Bahçada Yeşil Çınar podepisuje recenzentův dojem. Jeho herní styl ovlivněný orientálními melodickými postupy v souhře se stálým souputníkem Zarićem a invenčním Liškou, jehož převážně sólový kontrabas jim sekunduje, je ovšem pro hudební tvář nové sestavy, alba i koncertního vystoupení dominantní. Zdánlivě do pozadí ustoupila kytara Davida Dorůžky, ale jen do okamžiků, kdy si zjednal pozornost sólovou pasáží (např. hned v úvodu alba i koncertu, ve skladbě Safran). I druhá, rozsáhlá hudební plocha, k níž Lišku inspiroval jeden z pohádkových příběhů Hermanna Hesse (People from Faldum), nabídla každému z hudební sestavy dostatečný prostor (mimo jiné krásný dialog mezi akordeonem a kontrabasem). Několika reminiscencemi se kapela vrátila k předchozímu projektu Invisible World (Alegría con masca, Bonami), převážily však nadžánrové hudební kompozice z albové novinky i mimo ni (Kalimba, Bartaruga i „Nikiho nová skladba“ ještě bez názvu). Podobně jako u Blue Shadows prozradil o hudebních preferencích a směřování kapely zvolený cover – v případě Invisible World jeden jediný: Atmaca (čti atmadža = turecky jestřáb) od v Turecku usazené tradiční romské kapely Laco Tayfa. Jejich improvizační styl zvaný dogaclama blízký dvojici Zarić-Turumtay, kteří se ve vlastní úpravě jejich řízné balkánské skladby spolu s Liškou dokonale vyřádili, chytil a nadchl i přítomné posluchače – a ukázal, za které hranice se Tomáš Liška (se svou pečlivě vybranou suitou spoluhráčů - spolucestovatelů po neviditelných, málo zřetelných cestách mimo zavedené styly a žánry) vypravil tentokrát.

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Nejčtenější

Kritika

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce