Bobby McFerrin a Chick Corea: Hmyz v oku a další hrátky

19. červen 2015, 7:49

Bobby McFerrin a Chick Corea: Hmyz v oku a další hrátky

V roce 2011 vystoupil v Brně v rámci JazzFestuBrno sólově Bobby McFerrin. O dva roky později přijel na Moravu Chick Corea se svou tehdy novou kapelou The Vigil. A o další dva roky později se v hale Vodova oba velikáni jazzu a improvizované hudby setkali. Přestože si právě připomínáme 25 let od natočení jejich společného alba Play, u nás se pánové na pódiu sešli poprvé.

Bylo tedy nač se těšit a také co očekávat. Zvlášť když minulý McFerrinův koncert v Brně přinesl pestrou škálu pěveckých a improvizačních technik, neustávající komunikaci s publikem a hudební humor v kombinaci se špičkovými výkony. A Corea předloni, přestože se zaměřil spíše na elektrickou část své tvorby, nadchl Brňany i svou hrou na akustické piano. Že jeho brilantní hra a muzikantský nadhled může ve spojení s McFerrinovým komediantstvím a smyslem pro improvizaci fungovat výtečně, dobře víme právě z alba Play. Například notoricky známá Coreova skladba Spain v desetiminutové verzi i o minutu delší standard Autumn Leaves znějí skvěle. Obě melodie se dostaly i na playlist brněnského koncertu a z různých důvodů patřily k vrcholům hodinu a půl dlouhého recitálu.

Ve Spain, která zazněla těsně před přídavkem, mohl Chick Corea naplno projevit svůj hráčský talent, přičemž McFerrin mu zdatně sekundoval a naprosto přirozeně přebíral iniciativu. U slavné skladby budapešťského rodáka Josepha Kosmy se zpěvák naopak snažil předat mikrofonu zájemcům z publika. Dobrovolníci se našli dva – jeden odzpíval jednu sloku a druhý, zkušený Michal Žáček, nadchl publikum i samotného McFerrina flétnovým sólem. Zopakoval si tak podobně improvizovaný výstup z roku 2011, kdy ke zpěvákovi přiběhl pro změnu se saxofonem.

Ostatně improvizace si diváci užili spoustu, i když se po skončení koncertu nesly odcházejícím davem debaty o tom, co asi bylo připravené a kdy šlo skutečně o spontánní reakci na dění v hale. Předpokládám, že hmyz, který na úplném začátku programu vletěl McFerrinovi do oka, ve scénáři nebyl. Ze slibné v reálném čase vytvářené písně „There is a bug in my eye“ však nakonec nebylo nic, protože protagonista musel odběhnout do zákulisí odstranit bezobratlého tvora z oka. Kolega za pianem se však iniciativy chopil mistrně a ihned navázal komunikaci s diváky. Vůbec během celého večera to byl spíše Chick Corea, kdo udržoval bezprostřední kontakt s publikem, předehrával pasáže, které diváci měli zpívat, a po celou hodinu se očividně bavil. Bobby McFerrin se – ve srovnání s minulým brněnským koncertem – držel spíše stranou. Tentokrát nedošlo na žádné poskakování po pomyslné klaviatuře, neměl potřebu rozčlenit halu na jednotlivé sbory, a dokonce i jeho hlasový rejstřík byl tentokrát jaksi chudší – jednak co do rozsahu (ve výškách si byl méně jistý), tak co do pestrosti. Scatování s bušením do hrudi se po hodině zdálo být přece jen trochu ohrané.

Nicméně na oblíbenou McFerrinovu komunikaci s publikem přece jen došlo. Vybral si k tomu postupně dvě děti, na jejichž jména – Alice a Dan – zaimprovizoval krátké písně. V Danově případě do hry zapojil i tatínka Vladimíra, jehož jméno dunělo brněnskou městskou halou, jako by McFerrina pěvecky jistili všichni Alexandrovci. Zvukomalebná věta „Vladimír is Dan’s dad“ by mohla aspirovat na hitový slogan, který však zřejmě na žádném dalším koncertě znít nebude.

Brněnské setkání dvou výrazných osobností současného jazzu bylo vlastně předvídatelné. Zazněly standardy (vedle Autumn Leaves to byla například velmi rozvolněná verze I’ve Got The World On A String) i vokální improvizace, momenty, kdy to mezi oběma hudebníky jiskřilo, i prázdnější místa, která jen díky zkušenostem obou protagonistů nevyzněla rozpačitě. Zvlášť pro toho, kdo viděl McFerrina a/nebo Coreu naživo poprvé, mohl být večer opravdu obrovským zážitkem. Ze srovnání s předchozím účinkováním obou mistrů v Brně mi však letošní večer vychází jako o něco slabší. Jako by – možná ve snaze nahrávat kolegovi a reagovat na jeho nápady – ani jeden nestíhal naplno rozvinout své umění. A přestože o téměř deset let starší Chick Corea působil vitálněji, ani on neměl dostatek prostoru k tomu, aby se mistrně rozehrál jako před dvěma lety. To samozřejmě neznamená, že bych litoval návštěvy koncertu. Naopak, byl to velký zážitek, už kvůli spoustě McFerrinových vtipů a gest a kvůli pohodě, kterou kolem sebe šířil mistr Corea, a samozřejmě kvůli skvělé Spain. Jen mám pocit, že když jsou na pódiu každý sám za sebe, dokážou pánové více překvapovat, udržet napětí a především dotahovat nápady do konce. Vždyť jsme se ani nedozvěděli, jak skončila píseň o hmyzu v oku.

Bobby McFerrin & Chick Corea. 17. června 2015, hala Vodova, Brno, JazzFestBrno 2015.

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Chick Corea se svojí novou formací The Vigil včera oslnil publikum v brněnském Bobycentru perfektně zahranou směsí fusion a současného jazzu.  více

V solidně zaplněném Sono Centru se představili dva typově naprosto odlišní hráči. O sedmnáct let mladší Maestro překvapivě předvedl hudbu srozumitelnější a pro neškoleného posluchače přístupnější než Taborn.  více

V roce 2012 obdržel Jaromír Honzák na v rámci JazzFestuBrno Cenu Gustava Broma. Letos se kontrabasista, skladatel a pedagog na brněnský festival vrací. Své nové album Uncertainty představí 9. dubna na Flédě. O pouhé dva dny dříve se budou v Praze rozdávat žánrové ceny Anděl. Jaromír Honzák je se svou novinkou mezi nominovanými v jazzové kategorii.  více




Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více