Tři mušketýři byli ve skutečnosti čtyři. Podobně i 3fo3 (čti „tři fotři“) jsou také čtyři. K zakládajícím členům skupiny Bombarďák Michalu Daleckému, Jiřímu Jelínkovi a Filipu Nebřenskému se jako d’Artagnan přidal Matěj Pospíšil. Jinak však zůstává vše při starém. Bombarďák – respektive textař Jiří Jelínek – promlouvá k dětem dynamickým jazykem plným módních i moderních výrazů. Na ploše velmi krátkých písní (průměrná stopáž pod dvě minuty) dokáže rozehrát vtipné příběhy plné slovních hříček i situačního humoru. Jedna píseň navazuje na druhou většinou v rychlém tempu, vedle zpěvu se zde poměrně často i mluví, stírá se zde tedy hranice mezi písní a divadelním skečem, ale vše dokonale zapadá do sebe.
Jen výčet všech dobrých nápadů přesahuje možnosti jednoho článku. Pouze namátkou tedy zmiňme kapesníky, z nich jeden je „hepčí“ (a samozřejmě dělá „hepčí!“), příběh o tatínkovi, který je mimozemšťan, protože používá výrazy jako kontemplace nebo apokalypsa, dialog odrostlých junáků v písni, která možná více než děti pobaví jejich rodiče. Vůbec se zdá, že Bombarďák tentokrát necílí jen na žáky základní školy (jakkoli hříčka se slovy „emo“ a „emu“ nebo píseň o „profilovkách“ a „dotykáči“ míří do mladších řad), ale mohl by zabodovat i u posluchačů podobně fousatých jako členové skupiny. Vždyť zatímco dnešní děti si zpěváka Zicha nemohou pamatovat, tatínci (a samozřejmě maminky) si rokenrolový rytmus s barvou hlasu zesnulého zpěváka a se sloganem „Je to paráda“ okamžitě propojí.
V některých tématech se Bombarďák lehce opakuje – například Ryby, které zakládají v jezeru/jezeře kapelu, rozvíjejí nebo posouvají nápady z písně Datel z předchozí desky. Opět se s kapelou podíváme do zoo (minule Čardáš, teď Emo). A ani „skákací“ hříčka se slovem „ska“ není úplně originální. To ovšem nic nemění na tom, že pánové z Bombarďáka nejen vládnou uměním zkratky, pokud jde o texty, ale současně dokážou písně obléct do slušivých a moderních hudebních kabátků. Je tu reggae, ska, folk, rock, disco, hiphop, pop i punk a opět všechno zapadá do sebe. Jedna píseň střídá druhou naprosto plynule, aniž by v kterémkoli momentu alba spadl řemen. A přitom si písně nejen nejsou podobné navzájem, ale i při krátkých stopážích se vyvíjejí. Příkladem je Tichúčko, v níž ebenovskou pasáž (včetně hlasového projevu opravdu podobného Marku Ebenovi) střídá rytmičtější část jako od kapely Hm… (ano, Filip Nebřenský) a na ni navazuje otcovský recitativ. Vůbec téma otcovství či fotrovství albem prostupuje v různých rovinách. Třeba taková dobrůtka, kterou umí tatínek uvařit („špagety s kačupem, kečup se špagetama“)…
Na to, že brněnští Bombarďáci s obecnou češtinou a občasným přeháněním nespisovných koncovek („Neříkej pštrosoj ahoj“) představují na poli písní pro děti jakýsi protipól kultivované češtině Zdeňka Svěráka, jsem upozorňoval už dříve. Přitom jsou to písně minimálně stejně humorné a po hudební stránce navíc zajímavější než uhlířovská „syntetika“. Už kvůli propojení vyrovnané složky hudební a textové stojí Bombarďák za opakovanou pozornost. I když se v některých tématech lehce opakuje.
Bombarďák – 3fo3, vydavatel: Indies Scope 2017. 19 skladeb, celková stopáž: 37:10.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..